Hannibalovu léčbu využili i nacisti. Jak vypadá taktika dvojité obálky?

Říká vám něco taktika dvojité obálky? Pokud nejste zrovna fanoušek historie vojenských strategií, asi ani ne. Tuto taktiku dovedl k dokonalosti už proslulý kartaginský vojevůdce Hannibal, ale inspiraci v ní našli také němečtí vojáci za 2. světové války. Co si ale pod tímto souslovím vlastně představit?

O slavném vojevůdci Hannibalovi jste již jistě slyšeli. Většina lidí si v souvislosti s ním vybaví především údajný legendární přechod jeho válečných slonů přes Alpy. I když neexistují zcela přesvědčivé důkazy o vykonání tohoto mistrovského kousku, i tak je Hannibal považován za jednoho z nejlepších vojevůdců své doby a snad i celé historie. Právě on také obohatil válečnou historii bravurním využitím taktiky dvojité obálky na bitevním poli u Kann v roce 216 př. n. l.

Jak tento bojový manévr vypadá?

Někdy se tato taktika také označuje jako strategie pomalu se svírajících kleští nebo klepítek. Funguje na velmi jednoduchém principu – nepřítel se dostane do čím dál většího tlaku, který na něj vyvíjí soupeř postupným koordinovaným náporem obou křídel. Zde to však nekončí. Nezbytný je také přímý boční útok a nápor na zadní řady nepřítele. K tomu však dojde jen tehdy, pokud se soupeřovým kleštím skutečně podaří nepřítele zcela obklíčit.

Hannibal ji přivedl k dokonalosti

Po přechodu Pyrenejského poloostrova zamířil vojevůdce do samého centra římské říše a Řím začal mít obavy o vlastní bezpečí. Tzv. druhá punská válka vyvrcholila v bitvě u Kann v dnešní Apulii. Římané zde byli v daleko silnějším postavení, protože byli na domácím poli, a navíc jejich armáda početně převyšovala vojsko soupeře. Přesto utrpěli ostudnou a drtivou porážku. Jak se Hannibalovi podařilo uspět?

Nejprve prý obratně rozdrtil římskou jízdu, aby mohl své bojové síly soustředit na střed nepřátelské armády. Zpočátku sice Římané suverénně postupovali kupředu a tlačili Hannibalovy jednotky zpět, ale tím se také vojsko nebezpečně rozestoupilo a „zeštíhlilo“. Znenadání se tak na bitevním poli naskytl obrázek roztahujících se Římanů, po jejichž stranách se začínala vytvářet přesila Hannibalových mužů. Následoval útok obou kartaginských křídel přímo na Římany, kteří se najednou ocitli v sevření, ze kterého se již nedalo uniknout. Zadní řady neměly kam utéct, a tak na bitevním poli došlo k masakru, který nemá v dějinách válčení obdoby.

Novodobé využití taktiky

Blesková válka Němců spočívala také ve využití taktiky dvojité obálky. Právě Hitlerova armáda se zasloužila o to, že se tato strategie zapsala trvale do dějin. Klasické pozemní útoky byly doplněny leteckou podporou z nebes, silným dělostřelectvem a dalšími mechanizovanými jednotkami. Díky účinné rádiové komunikaci bylo možné předávat rychle rozkazy, které umožnily provést téměř dokonalé uzavření kleští a podlomení bojové morálky nepřítele.

Na východní frontě neklid

Využití našla tato taktika i na východní frontě. Své by o tom mohli vyprávět například obyvatelé ukrajinského Kyjeva v roce 1941. Zde proběhla tzv. Operace Barbarossa. I když se u Kyjeva nejednalo o klasické, tradiční využití taktiky dvojité obálky, účinnost německého postupu byla skutečně ohromující. Komplexním obklíčením města a odříznutím zásobovacích i únikových cest se vojákům podařilo zajmout více než půl milionu Sovětů. Na tu dobu to byl výkon, které neměl obdoby. Nikdy jindy se nacistům nepodařilo zajmout takový počet nepřátelských vojáků. K podobné taktice se proto němečtí vojáci uchýlili také v bitvě u Smolenska v roce 1941 a ve druhé bitvě u Charkova v roce 1942. A v obou případech jim přinesla vítězství.

Můžeme snad jen doufat, že nás už nikdy nezasáhne válka, kde by tato strategie opět mohla najít využití.

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *