Všichni víme, že řeč zvířat a lidí je rozdílná. Zvířata mají svou vlastní řeč a dorozumívají se jinak než my lidé. Je ale pravdou, že podobně jako lidé i zvířata mají různé jazyky? Mluví zvířata stejně v Evropě nebo Asii? Co kdybychom dali k sobě dva psy z jiných kontinentů – budou si vzájemně rozumět?
Takové uvažování je samozřejmě už od začátku trošku na hraně a ne všichni se domnívají, že je možné se takto vůbec ptát. Zvířata přeci ve skutečnosti nemluví. Sice používají nějaké dorozumívací signály a zvuky, ale nejde přeci jen o reálnou řeč v našem slova smyslu.
Je však třeba si uvědomit, že zástupci zvířecí říše mezi sebou rozhodně komunikují, byť to možná není komunikace tak, jak ji běžně chápeme my. Uvažovat tedy nad tím, zda je komunikace nějak odlišná například podle místa, je poměrně zajímavou otázkou.
Co dělají zvířata jinak?
Zatímco my se postupně učíme jazyk od rodičů a okolního světa, zvířata mají své komunikační vzorce uložené už ve svých v genech. Naprostá většina se s těmito znalostmi a dovednostmi již narodí a nezáleží na tom, zda je jejich domovinou Afrika nebo Česká republika. Teoreticky by tedy mělo platit, že na světě mluví všechna zvířata stejně. Je to tak ale opravdu?
Není to celé trochu složitější?
Někteří vědci například tvrdí, že londýnská kachna má oproti jiným kachnám hrubší hlas. A podobné rozdíly najdeme i u jiných zvířecích druhů. Třeba prasata v Anglii dle jistého průzkumu kvikají, zatímco v Německu spíše chrochtají. Švédské myši zase vydávají zvuky podobné pištění, zatímco ty italské prý spíše škytají. Je sice pravda, že to asi nebude platit skutečně pokaždé, ale je faktem, že vědci jsou přesvědčeni o tom, že i ve zvířecí říši se nachází nepřeberné množství různých dialektů. Nejvíce rozmanitý jazyk prý mívají ptáci, obojživelníci či velryby.
Je ověřeno, že pískot vorvaňovce z Karibiku je poměrně značně odlišný od zvuků jeho příbuzného z Tichého oceánu. Je také pravda, že právě podle způsobu komunikace a používaných zvuků dokážou odborníci rozeznat, odkud daný jedinec pochází. Jazyk se tedy liší – ale mohou se jej zvířata naučit podobně jako my lidé?
Nová řeč
Pokud se člověk odstěhuje do cizí země, je zcela přirozené, že si po čase osvojí nový jazyk. Ale jak si stojí zvířata – zvládnou si také během života osvojit nový způsob komunikace? Právě této otázce se věnovali biologové Bob Seyfarth a Dorothy Cheneyová a již na konci 20. století vyzkoušeli, jak budou na změnu prostředí reagovat opice.
Čerstvě narozená mláďata druhu makak rhesus předali rodičům od makaka japonského. Jejich potomci zase na oplátku skončili ve výchově u rodičů makaka rhesus. Přitom již věděli, že oba tyto druhy používají ke komunikaci stejné zvuky, ovšem v jiných situacích. Jak si mláďata vedla? Podařilo se ji osvojit si nový styl komunikace, nebo si se svými adoptivními rodiči vůbec nerozuměla?
Když budou mláďata vyrůstat u cizích rodičů, naučí se postupem času komunikovat jako oni – tedy osvojí si vlastně novou řeč? Výsledek výzkumu byl pro mnohé překvapivý. Nic v komunikaci makaků se totiž nezměnilo. Makakové zůstali u vzorců, které mají hluboko zakořeněné ve svých genech. Nové prostředí a noví rodiče na to neměli žádný vliv – taková změna by se propsala do genové informace až po mnoha stovkách nebo tisících let.
Komunikace jako nástroj přežití
Zkuste si tedy představit, že pojedete na výlet třeba do Ameriky a s sebou si vezmete i svého psa. Bude si s kolegy na jiném kontinentu rozumět nebo ne? Naučit se cizím jazykem mluvit, nebo mu „jen“ rozumět, je samozřejmě rozdíl. Je tedy zcela pravděpodobné, že psi v Americe naprosto přesně pochopí, co se váš pes snaží říct, ale budou s ním komunikovat svým vlastním stylem. Je to vlastně velmi podobné tomu, jak pes dokáže rozumět tomu, co mu vy říkáte.
Jaký je tedy důvod, že se zvířata většinou nový „jazyk“ nenaučí aktivně používat? A to i v případě, že by to pro ně bylo výhodnější a lépe by zapadla do své komunity? Newyorský biolog Darcy Kelley tvrdí, že je to dáno pevnými zákony přírody. Řeč zvířat v rámci druhu nesmí být příliš proměnlivá, protože právě na ní závisí přežití celého druhu, nebo alespoň určité skupiny či komunity. Zvířata totiž jazyk nepoužívají jen tak pro nic za nic – sdělují si jeho prostřednictvím zcela zásadní informace o predátorech, nebezpečí, o zdrojí potravy nebo vody. Nejasnosti v komunikaci by proto mohly být zcela fatální.
ZDROJ: https://www.discovermagazine.com/planet-earth/can-animals-learn-language-like-humans-do, 100+1 zahraničních zajímavostí
ZDROJ obrázku: Fotografie od uživatele NADExRioTic ze služby Pexels
Napiš komentář