Starověký Egypt vydává svá tajemství. Kdo byli ztracené mumie z Dér el Bahrí?

Záhady starověkého Egypta fascinují nejenom vědce, ale i obyčejné laiky. Vyspělost této civilizace je ohromující a ještě daleko více badatelů fascinují nejrůznější tajemství, která ji obestírají. Mezi ně patří třeba i záhada ztracených mumií z egyptského Dér el Bahrí. Tu se ale vědcům podařilo objasnit.

Údolí králů na západní břehu Nilu patří k nejslavnějším královským pohřebištím Nové říše. Nachází se zde více než šedesát hrobek členů egyptské panovnické rodiny z 18. až 20. dynastie. Do této oblasti začali koncem 18. století pronikat Evropané, které ale většinou čekalo jen velké zklamání. Těšili se na hrobky plné zlata a bohatství, ale namísto toho nalezli jen střípky cenností po vykradačích hrobů. Kromě výbavy často chyběly i samotné mumie. Kam se všechny poděly?

Pojďme si povědět krátký příběh. V něm hraje hlavní úlohu Ahmad Abd ar-Rasúl, pasáček koz. Ten jako obvykle pásl své stádo kozy v údolí známém jako Dér el Bahrí nedaleko města Luxoru na západním břehu Nilu. Po čase ale zjistil, že mu jedna koza schází a jako správný pastýř se ji vydal hledat. Zoufalý mekot ho dovedl až do skal, které lemují údolí. Ubohá koza spadla do jakési hluboké šachty a nemohla z ní ven. A tak se za ní Ahmad spustil a jeho námaha mu přinesla mnohonásobný užitek. V útrobách jeskyně totiž nalezl nečekaný poklad – desítky rakví, drobné sošky, starobylé vázy, vzácné látky, ozdoby a prastaré papyry. A jako správný obchodník se rozhodl svůj poklad zpeněžit a po dobu bezmála desíti let po malých částech rozprodával cennosti, které ve skrýši nalezl. Jenže v roce 1881 vzbudil pozornost Egyptské památkové správy.

Pátrání po lupičích

Řediteli úřadu pro ochranu egyptských památek, Francouzovi Gastonovi Masperovi, se to samozřejmě vůbec nezdálo. Jak je možné, že se na trzích najednou začali objevovat doposud neznámé předměty z dob vlády faraonů 18. až 20. dynastie? Ihned mu došlo, že někdo pravděpodobně musel objevit dosud neznámou hrobku. Německý archeolog Emile Brugsch s pomocí egyptských spolupracovníků brzy odhalil, že stopa vede k Rasúlovým. Jenže ani po dlouhém pátrání i výsleších se nepodařilo získat další stopy ani informace, a tak se museli spokojit s vysvětlením, které jim rodina poskytla.

Ale po čase se na badatele přeci jen usmálo štěstí, bratr Ahmada Rasúla sám přišel s tím, že je k pokladu dovede a celou situací objasní. Výměnou mu mělo být to, že nepůjde o vězení. Jenže proč se rozhodl jít s pravdou ven? jak už to tak bývá, důvodem byly rodinné neshody. Po bratrovi žádal vyplacení podílu na kořisti. Ten to však odmítl, a tak se jeho bratr rozhodl pro pomstu. Jen díky tomu mohl Emile Brugsch na vlastní oči spatřit rakve s mumiemi asi čtyřiceti faraonů či jejich rodinných příslušníků z období Nové říše. Nechyběl mezi nimi Amen­hotep I., Thutmose II. či Sethi I. Největší senzací se ovšem stalo objevení mumie Ramesse II., který je považován za nejslavnějšího egyptského faraona. Kdo ostatky králů do Dér el Bahrí přenesl?

Záchranná akce

Abychom toto tajemství odhalili, musíme se vrátit daleko do minulosti. K přísně tajné operaci došlo nejspíš kolem roku 1000 př. n. l. Už tehdy bylo vykrádání hrobů populárním koníčkem a nedařilo se mu zabránit ani s pomocí velkého počtu stráží. Ale thébští kněží se rozhodli, že tuto nedůstojnou situaci už dále nebudou trpět. Proto jednoho dne pod rouškou noci pověřili své sluhy, aby mumie faraonů spolu se skrovným zbytkem jejich pokladů přenesli. Původní místo úkrytu bylo nejspíš jinde než v Dér el Bahrí, ale po několika přemístění se ostatky dostali až do této malinké jeskyně. Jednalo se o další hrobku, která snad původně sloužila jako poslední místo odpočinku královny Inhapi ze 17. dynastie. Později ji využila rodina thébského velekněze Pinodžema II., jenž svou funkci zastával v 10. století př. n. l. Archeologové se nicméně dodnes přou o to, kolik pokladů si ponechali samotní kněží. Egyptologové však konečně stanuli tváří v tvář mnoha slavným faraonům. Stále však zůstávalo mnoho nezodpovězených otázek a nenalezených mumií.

Velké překvapení

Roku 1897 se ředitelem Egyptské památkové správy stal francouzský orientalista Victor Loret. Ten o rok později objevil v Údolí králů hrobku Thutmose II., v níž nalezl také prázdný sarkofág z načerveno nabarveného pískovce. To však ale netušil, že v další hrobce na něj čeká ještě o mnoho větší překvapení. V nitru podzemní stavby nalezl zčernalé tělo s lebkou pokrytou řídkými chomáči vlasů. Jednalo se o mumii zbavenou obinadel, která snad patřila faraonovi Setnachtovi nebo princi Vebensenuovi. A série senzačních objevů tím ještě neskončila. Ve sloupové síni spatřil otevřený sarkofág s mumií. Jednalo se o ostatky samotného majitele pohřebního komplexu faraona Amenhotepa II. Ve své době se jednalo o jediného egyptského panovníka, jehož mumie se nacházela ve vlastní hrobce. Objevil však ještě několik dalších zaprášených rakví a v nich opět mumie. Loret zjistil, že pohřební schrány obsahovali ostatky egyptských králů Thutmose IV., Amenhotepa III., Merenptaha, Sethiho II., Siptaha, Ramesse IV., Ramesse V., Ramesse VI. a neznámé ženy. Rodokmen egyptských vládců se konečně začíná skládat dohromady.

Osudová chyba

Loret chtěl objevené ostatky okamžitě převézt do muzea v Káhiře, avšak Egypťané ho donutili ponechat těla v místě jejich nálezu a hrobku zapečetit. Tento krok ovšem způsobil zcela nenahraditelné škody. Do pohřebního komplexu se totiž podařilo proniknout novodobým vykradačům hrobů. Odnesli si řadu cenností včetně zčernalé mumie. Po stopách vykradačů se roku 1901 vydal tehdejší památkový inspektor a pozdější objevitel slavné Tutanchamonovy hrobky Howard Carter. Bohužel se mu však nepodařilo ukradené předměty vypátrat.

DNA odhalí pravdu

Totožnost ostatků z boční komory hrobky Amenhotepa II. také dlouho zůstávala záhadou. Starší ženu egyptologové později identifikovali jako manželku Amenhotepa III., královnu Teje. Ostatky hocha by snad mohly patřit předčasně zesnulému Achnatonovu bratrovi Thutmosemu. Kvůli mladší ženě se pak mezi odborníky i zástupci široké veřejnosti strhla velká hádka. Jedni ji považovali za krásnou Achnatonovu manželku Nefertiti, jiní za další z Achnatonových manželek Kiju či sestru kacířského faraona princeznu Sitamon. Verdikt přinesla až analýza DNA, která odhalila, že se jedná o matku Tutanchamona, ale zároveň i dceru Amenhotepa III. a sestru muže pokládaného za Achnatona. To je zamotaná kombinace, že? Každopádně z toho vyplývá, že slavný faraon by mohl být dítětem zrozeným z incestu, což by mohlo vysvětlovat jeho četné vrozené vady.

Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *