Černobílí chlupáči stále reprezentují ochranu přírody. Neberou ale pozornost daleko ohroženějším druhům?

Pokud je nějaké zvíře symbolem boje za ochranu živočišných druhů, tak je to bezpochyby panda velká. Do této role se dostala nejen proto, že sama bojovala s ohrožením vyhynutím, ale také zcela jistě kvůli svému roztomilému vzhledu. Tito černobílí medvědi na sebe umí rozhodně strhnout pozornost – je však otázkou, zda je to právem a zda bychom se dnes daleko spíše neměli soustředit na úplně jiná zvířata, která jsou v o mnoho větším ohrožení.

Z pandy se postupem času stal mocný marketingový nástroj – a to to nejen pro propagaci ochrany zvířat, ale také Číny. O záchranu tohoto živočišného druhu se vědci a vlastně i široká veřejnost snaží již přeš 50 let. Trvá to tedy již dost dlouho a poslední dobou se začíná objevovat jistá frustrace a otázky, zda by se pozornost neměla přesunout jiným směrem. Někteří odvážnější se dokonce uchýlili k tomu, že prezentovali své názory, že pandy by se měly nechat pokojně vyhynout – vždyť přece nejsou k ničemu. Je to ale skutečně tak? Záleží na úhlu pohledu a odpovědět na tuto otázku skutečně není vůbec snadné.

Proč se vše motá okolo pandy?

Proč se vlastně právě tito černobílí chlupáči stali symbolem boje za záchranu zvířat? V roce 1966, kdy byla jejich záchrana ještě v plenkách, dali zoologové Ramona a Desmond Morrisovi ve své knize Lidé a pandy dohromady seznam důvodů, proč jsou právě tito medvědi tak populární. Důvody jsou prosté – mají velké oči a zavalité tělo, umějí si sednout, jsou hravé a jednoduše působí jako velcí plyšáci. Libí se nám a je nám tedy líto, že by právě ony měly vyhynout.

Záchrana, ve které se točí miliony

Ze záchrany roztomilých medvídků se tak rázem stal ohromný byznys, ve kterém se točí velké peníze. Ačkoliv je těžké získat z Číny oficiální údaje, na ochranu divokých pand částečně přispívají platby za pronájem jejich příbuzných chovaných v zajetí. Tyto zápůjčky totiž vynášejí miliony. Například zoologická zahrada ve skotském Edinburghu platí ročně v přepočtu víc než 18 milionů korun za výsadu chovat dvě pandy. Jsou tyto peníze využity dobře? To je velmi těžká otázka. Je totiž pravdou, že pokud jde o návrat pand do volné přírody – úspěchy jsou skutečně malé. V roce 2016 se dvouletá Chua Jen stala teprve šestou pandou, která se ze zajetí dostala do divočiny – a to už tyto pokusy trvají přes půl století.

Jiný úhel pohledu

Na druhou stranu, co se týče zvýšení počtu pand ve volné přírodě, tam jsou odborníci přeci jen úspěšnější. Zatímco v roce 2003 zbývalo pouhých 1 600 jedinců, dnes je jich téměř 1 850, což znamená nárůst o 16 %. Ve skutečnosti se už od roku 2016 pandy oficiálně nepovažují za ohrožený živočišný druh. Díky výraznému omezení pytláctví a rozšíření jejich přirozeného životního prostoru vypadá budoucnost čínských medvědů lépe než kdy dřív. V tomto ohledu si tedy ochranáři rozhodně mohou gratulovat.

Rozhodně se tedy podařilo tomu to zvířecímu druhu velmi pomoci. Nemohly by však peníze vynakládané výhradně na pandy být využit lépe a efektivněji? Koneckonců existuje spousta dalších druhů, které jsou na tom mnohem hůř než tihle chlupáči.

Nepopulární, ale ohrožení

Existuje celá řada druhů, kterým hrozí vyhynutí doslova do pár let – přesto se o nich téměř vůbec nemluví. Proč? Jednoduše neměli to štěstí, aby jim příroda nadělila huňatý bíločerný kožich a roztomilý obličej. Lidé zcela přirozeně chtějí podpořit jen zvířata, která se jim líbí, přijdou jim podobná nám lidem a vidíme v nich odraz sebe sama. Zajímá nás pouze to, co je roztomilé a na první pohled pěkné. O pavouky, ještěrky nebo hmyz zájem nemáme.

Pandy drží pomyslný deštník

Pandy tedy patří mezi tzv. deštníková zvířata, která zaštiťují svým hezkým vzezřením boj za záchranu zvířat a přírodního prostředí – a pomyslně tím drží deštník i nad jinými druhy, které nikoho nezajímají, ale z ochrany přírody mohou profitovat také. Bohužel to ale nestačí.

Jiné živočišní druhy nečelí pouze mizení svého přirozeného prostředí, ale i jiným hrozbám, na které se pak ochranáři již nezaměřují. Nakonec ze všech těchto snah profituje jen úzké spektrum zvířat – a ostatní jsou stále odkázána více méně na sebe a jsou dána na milost a nemilost naší libovůli.

Je třeba myslet i na jiné druhy

Pandy určitě reprezentují úspěšný příběh zvířete, které se ze stavu na pokraji vyhynutí podařilo ve volné přírodě podpořit natolik, že dnes už tak speciální ochranu nepotřebuje. Ochrana přírody je však mnohem komplexnější a bohužel se o tom tolik nemluví. A možná za to zaplatí méně populární druhy, na které nikdo nepamatuje.

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *