Hodně se o tom mluví, ale my v Evropě si asi těžko dokážeme představit situaci, kdy je voda skutečný luxus. V některých částech světa to přitom tak platí již dnes. Kohoutky s vodou jsou na těchto místech vyschlé a lidé musí pro vodu často putovat daleko a ještě doufat, že na ně nějaká zbude. Přesto se někteří velcí farmáři nebo průmyslové společnosti neštítí s vodou až trestuhodně plýtvat. Jak tedy najít balanc, který je udržitelný?
Možná máme pocit, že sladké vody je všude dost – vždyť jsou jí plné řeky, jezera i ledovce. Ve skutečnosti však tvoří asi jen 3 % veškerých zásob na Zemi. Považuje se za obnovitelný zdroj, přesto změny klimatu na mnoha místech planety zmíněné procesy narušily. Dříve zcela přirozené doplňování vody už nefunguje ani zdaleka tak spolehlivě jako kdysi. Na řadě míst se období sucha a horka prodlužují a nárazové povodně nedokáže vyschlá půda pojmout.
Právo na vodu
Od roku 2010 je přístup k pitné vodě uznáván jako základní lidské právo a různé iniciativy se snaží naplnit tento imperativ ve všech částech těla. V roce 2017 se k bezpečné vodě dostalo 71 % globální populace, tedy asi 5,3 miliardy lidí. Jenže bohužel s rostoucí infrastrukturou mizí přirozené zdroje vody. Podle odhadů bude v roce 2025 až polovina lidí na Zemi žít v místech, kde se voda stane vzácností. Přitom i a těchto místech stále působí firmy a zemědělci, kteří s vodou plýtvají.
Kolik vody je potřeba?
Okolo 10 % globální spotřeby připadá na domácnosti, průmysl odebírá 20 % a zemědělství ukusuje z koláče až 70 %. S narůstajícím počtem obyvatel roste také průmyslová výroba, stejně jako potřeba vypěstovat víc plodin a chovat větší množství hospodářských zvířat. Proto je spotřeba v zemědělství tak obrovská. Vzniká tak vlastně nekonečný kruh, který nemá žádný konec ani začátek – stále víc lidí potřebuje také více vody a potravin. Při jejich výrobě se vypouští víc skleníkových plynů – a ty zase způsobují klimatické změny. To pak vede k většímu suchu, nedostatku srážek, povodním i výkyvům v zásobách spodních vod.
Krádeže životodárné tekutiny
Krádeže vody mají mnoho podob. Může se třeba jednat o v zásadě legální odběr, za nějž se ovšem nezaplatí, nebo také černé napojení na vodovodní systém, či dokonce přímé čerpání z řek, jezer a podzemí. Třeba na pěstování ovoce ve Španělsku se spotřebuje rekordní množství vody. Díky tomu, je možné pěstovat čerstvé plody po celý rok a vyvážet je ve velkém množství do celého světa, ale daň za to je obrovská. Voda na tyto potřeby se podle všeho čerpá z nelegálních vrtů – tato voda však pak chybí jinde.
Například národní parky, ve kterých jsou močály, začínají trpět nedostatkem podzemních vod – a na vině je i toto nelegální čerpání. Španělsko navíc již delší dobu čelí vlnám značného sucha a lesních požárů. Ilegální využívání vody se přitom dlouho ignorovalo – dnes bychom to však již přehlížet neměli, neboť jde o osud celé planety.
Nelegální vrty
Nezákonné vrty jsou typické i v dalších oblastech jižního Španělska. I zde se však jedná jen o kapku v moři v porovnání s tím, co se děje ve zbytku světa. Úřady se v tomto ohledu snaží být aktivnější a zasahovat, ale ne vždy se jim to zcela daří. Na vině může být i korupce i snaha o udržení průmyslu a zemědělství. Mnohé farmy tak čelí ohrožení – a spolu s nimi hrozí ztráta zaměstnání velké části španělské populace.
Chilský problém
Podobná situace sužuje také Chile, které se potýká s tzv. megasuchem a proměnilo se v symbol moderního vodního nevolnictví. Mnohé studny a řeky zde již zcela vyschly. Divoká i domácí zvířata hynou a o nezbytnou tekutinu bojují rovněž malí zemědělci. Paradoxní je, že jen kousek od těchto trpících lidí se v ohromných oplocených areálech denně použijí miliony litrů na proplachování vytěžené strusky lithia a jiných vzácných kovů, jichž je poušť plná. Byznys tedy opět dostal přednost před obyčejnými lidmi.
Prokleté avokádo
Další velký problém, související s nedostatkem vody a obrovským suchem, představuje pro Chile pěstování avokáda. Tato plodina v posledních letech zaplavila kavárny, restaurace i supermarkety. Údajně se totiž jedná o superpotravinu, která vyniká výbornými nutričními vlastnostmi. Jenže na vypěstování 1 kg zelené pochoutky, tedy zhruba tří plodů, je potřeba celých 272 l vody. Stojí váš avokádový toast skutečně za to?
Mandle z Kalifornie
Podobný problém mají i mandle z Kalifornie, která patří k největším producentům mandlí na světě. Letos tamní farmáři vypěstovali o 18 % plodů víc než loni. Jenže na vypěstování jediné mandle je potřeba 12 litrů vody. To odpovídá 12 milionům litrů na 0,4 ha za rok. Uvedené množství by přitom vystačilo pro všechny domácnosti v Los Angeles, San Diegu a San Franciscu. Snad vám po této informaci mandle nezhořknou v puse. Kvůli velkým nárokům na vodu využívají producenti podzemní vodu, která se ovšem nestíhá obnovovat.
Jak to bude dál?
Podle odborných odhadů vzroste světová populace do poloviny století téměř na deset miliard. Do té samé doby je ale třeba počítat také s tím, že řada řek nebo jezer zcela zmizí z povrchu zemského. Nejvíc sladké vody se ukrývá pod povrchem, a právě podzemní kolektory udržují stabilní úroveň toků po celé planetě. Bohužel už dnes vidíme, že voda mizí a zdroje vysychají. Řada lidí tak volá po okamžitém zásahu úřadů, které však kvůli ekonomickým výhodám často přivírají oči nad zloději i nadměrnými odběrateli. Čerpání vody se stále dostatečně nekontroluje – a pokud i ano, pokuty jsou natolik nízké, že se výrobců vyplatí raději zaplatit a v klidu pokračovat ve svém byznysu.
Napiš komentář