Oáza klidu nejen pro papeže. Jak vznikly nádherné vatikánské zahrady?

Malinký stát uprostřed hlavního města Itálie láká nejen davy věřících, ale i běžných turistů, kteří jsou fascinováni nádhernou architekturou, duchovní atmosférou a historickou hodnotou. A i když většina návštěvníků míří do baziliky nebo vatikánských muzeí, pozornost si zaslouží i vatikánské zahrady. Oáza klidu uprostřed městského shonu, která se dělí na několik různě upravených sekcí určitě stojí za návštěvu. Obdivovat zde můžete nejen rostliny, ale také sochy, fontány nebo různorodé historické památky.

Vatikán je především domovem papeže, najdete zde nádhernou baziliku svatého Petra, Sixtinskou kaple a také úžasné sbírky vatikánských muzeí. Až dvě třetiny rozlohy tohoto státečku jsou ale pokryty nádhernými zahradami, které by údajně měly co možná nejvíce připomínat rajskou zahradu. Je tedy jasné, že to musí být zážitek pro všechny smysly.

Zahrady zahrnují formálně upravenou část v italském stylu, vyznačující se renesančními rysy a geometrickými prvky, anglický park s otevřenými travnatými prostory a lesíky i elegantní francouzskou zahradu v barokním stylu, posetou květinovými záhony.

Historie zahrad

Pokud bychom zabrouzdali do historie, zjistíme, že ve 13. století se papež Mikuláš III. rozhodl, že si nechá vytvořit místo, kde by mohl o samotě rozjímat, modlit se a přemýšlet o svých důležitých papežských rozhodnutích. Tohoto vzdělaného pontifika však zároveň velmi zajímala příroda, a zejména léčivé bylinky, takže si v blízkosti svého sídla nechat založit botanickou zahradu.

Od té doby se zahrady postupně měnily a rozrůstaly. Trvalo však celá tři další století, než došlo k nějakým výraznějším proměnám. Až v 16. a 17. století došlo k velkým přestavbám renovacím. Na konci 16. století byl nerovný terén rozčleněn do teras, propojených schody. Milovník pokroku Pius XI. nechal během 20. století všechny cesty upravit a během jeho pontifikátu vyrostly mezi zelení i různé stavby, potřebné pro chod nově uznaného městského státu. Jednou z nich se v roce 1931 stala i budova rádia Vatikán.

Malá zoo

V zahradách se průběžně střídali i různí mazlíčkové a někteří nebyli zcela tradiční. Například Lev X. zde choval slona jménem Hanno a Lev XIII. zde nechal vybudovat velký zvěřinec, kde byla nejrůznější exotická zvířata včetně gazel a pštrosů. Dnes v zahradách najdeme jen hejno zelených papoušků mniších, kteří zde však nejsou cíleně chováni – jednoduše se jim zde líbí a není se čemu divit.

Flóra z celého světa

Jiné zvířectvo zde ale dnes již nenajdeme, o to rozmanitější je nicméně místní flóra. Najít zde lze klasické středomořské dřeviny, jako jsou cypřiše, borovice anebo oleandry, ale rostou zde i rostliny pocházející z Jemenu, Číny i pohoří Himálaj, a dokonce i z Austrálie.

Je možné zde obdivovat také koutek věnovaný americkým kaktusům i umělý útes, kde roste agáve. Jinde si zase lze prohlédnout olivovník, darovaný izraelskou vládou jako symbol míru mezi židovskou a křesťanskou vírou, anebo šáchor, ze kterého se ve starověkém Egyptě vyráběl papyrus.

Italská zahrada ze 16. století láká také na labyrint a růžovou zahradu s krásným výhledem na vzdálené kopce, z francouzské zahrady je možné zahlédnout také vatikánský heliport. V jednom stinném koutě se nachází snad nejpřekvapivější artefakt v papežských zahradách: fragment berlínské zdi, doplněný nástěnnou malbou umělce německého původu Yadegara Asisiho.

V nejvyšším místě zahrad je umístěna jeskyně zasvěcená Panně Marii, která je kopií „originálu“ ve francouzském městečku Lurdy. Ty patří k jedněm z nejdůležitějších poutních míst na světě. Kromě této jeskyně zde ale najdete i několik menších svatyní a klidných míst k modlitbě a ztišení.

Návštěva vatikánských zahrad rozhodně stojí za to, podívat se sem je však možné pouze ve skupinách v doprovodu průvodce. Sami zde tedy jen tak bloumat nemůžete, což je ale logické – mohli byste klidně narazit na papeže, který si vyrazil na krátkou vycházku po obědě.

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *