Také rádi vzpomínáte na dětská léta a na zážitky ze školních lavic? Většina z nás nejspíš nevzpomíná ráda na celodenní učení, ale pravděpodobně si budeme rádi připomínat lumpárny, které se prováděly o přestávkách, a skvělá přátelství, která ve škole vznikla. Kromě klasické výuky, jak ji známe, jsou ale mnohé školy, které sází na více alternativní přístup. U nás jich najdeme celou řadu, ale rozhodně se nemohou rovnat s těmito školami po celém světě, které v pravdě zvolili poněkud neočekávaný styl výuky.
Základní škola V jeskyni
Tuto netradiční školu bylo možné najít v horské vesničce Miao v provincii Kuej-čou v Číně. Stylem výuky to byla vlastně zcela běžná základní škola, ale poněkud netradiční bylo, že se třídy nacházely nikoliv v budově, ale v jeskyni. Škola Dongzhong (v překladu „V jeskyni“) byla otevřena v roce 1984. Proč ale v takovém nezvyklém prostředí? Na jiné řešení prostě chudá provincie neměla finanční prostředky. Navíc se brzy ukázalo, že kromě skvělé akustiky se dali v jeskyni snadno zkoumat také různí ještěři nebo netopýři. Pro biologický kroužek tedy ideální. Bohužel byla škola po 23 letech zrušena, protože čínská vláda tvrdila, že kazí pověst vyspělé čínské společnosti.
Železniční škola
Inderjit Khurana byla učitelkou v Uríse, státě na jihovýchodním pobřeží Indie, a rozhodně to neměla lehké. Do práce každý den dojížděla vlakem a musela dennodenně sledovat, jak ve vlacích chodí chudé děti a žebrají o peníze. Říkala si tehdy, jaká je to škoda, že i ony nemohou dostat nějaké vzdělání. Svůj nápad ale přetvořila v realitu, když v roce 1985 založila jakousi železniční skupinu pro děti. Společně se pak scházeli na vlakových stanicích a na nástupištích a nejprve si tu jen tak povídali. Brzy ale začalo klasické vyučování. Navíc tento projekt rozhodně neskončil jen u jediné školy. Khurana založila celou organizaci, která nakonec nabízela základní vzdělání tisícům dětí z chudých rodin.
Gulu – škola v oblacích
Do školy se běžné děti dostávají třeba autobusem, tramvají, na kole anebo pěšky. Ale do základní školy Gulu v čínské provincii S‘-čchuan bylo potřeba vylézt na několik ostrých skal, přeskočit pár propastí a přejít několik rozviklaných mostů. Cesta sem byla skutečně jen pro silné povahy, protože stezka často vedla doslova po okraji útesu. Přesto sem děti za vzděláním putovaly již od 80. let 20. století, kdy tzv. školu v oblacích založil 18letý Shen Qijun. V roce 2011 ale byla škola zrušena a žáci byli přesunuti do jiných v okolí. Možná je to lepší s ohledem na bezpečnost, ale dětem jistě trocha adrenalinu dělala radost.
Lodní škola
Povodně jsou v některých oblastech Bangladéše skutečně mimořádně ničivé. Když ale musíte, podmínkám se vždycky dá nějak přizpůsobit. A v Bangladéši proto vybudovali na lodích obytné domy, zdravotní střediska, obchody, a hlavně školy. V rámci projektu organizace Shidhulai Swanirvar Sangstha v roce 2002 vznikla asi stovka škol na lodích. Vůbec se ale nejednalo o nějaké provizorní řešení – nechyběla tu ani knihovna, počítače či internet. Tato loď postupně obeplouvá pobřeží a kdo chce jít do školy, prostě na loď nastoupí. Pak se někde zakotví a začne výuka.
Škola bez pravidel
Všichni to známe – škola je dril, kde nechybí pevný rozvrh, řád, úkoly, testy a známky. Přesně to je důvod, proč většina dětí nakonec školu přestane mít ráda. Jsou ale i alternativy, které si s řádem hlavu vůbec nelámou. Jedna taková je i Free School v Brooklynu. Tady totiž žádná pravila a povinnosti neplatí. Studenti si mohou do školy chodit, jak se jim zrovna zachce, a kdykoli odejít domů. Při hodinách mohou hrát hry, chodit po třídě anebo volně hovořit se svými spolužáky. Možná to zní jako snová škola, ale určitě má i řadu nevýhod. Otevřena byla v roce 2004 je určena dětem od 4 ho 18 let. Následně většina z nich dále pokračuje na vysoké škole a nedělá jím většinou problém se klasickému řádu přizpůsobit.
Škola budoucnosti
Místo sešitů notebooky, místo učebnic elektronické knihy. To je možná budoucnost všech škol, ale v Americe jsou opět napřed. Když byla v roce 2006 otevřená Škola budoucnosti v západní Filadelfii, přeci jen trochu působila jako ze světa sci-fi. Na počátku ji také postihla řada problémů, ale postupem času se vše zaběhlo, a dokonce se ukazuje, že její studenti bývají v mezinárodním srovnání nadmíru úspěšní. Není divu – kromě moderních technologií zde také mají klasickou osmihodinovou pracovní dobu, takže jsou na tvrdou práci zvyklí od mala a žádný pracovní proces je nemůže zaskočit.
ZDROJ: Časopis EPOCHA, vydavatelství Rf-hobby
ZDROJ obrázku: Autor/ka fotografie: Rebecca Zaal: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/ruce-lide-skola-dav-764681/
Napiš komentář