Poznejte kulturní dědictví UNESCO v netradičním provedení. Patří k němu i zpěv pro velbloudy nebo vánoční koleda

I v ČR máme řadu památek UNESCO. Jde o jedny z nejvýznamnějších památek nejen u nás, ale také po celém světě a jistě je to velká čest, když nějaká památka nese toto označení. Většina z nás si ale představí nějakou starou budovu, historickou čtvrť nebo impozantní přírodní úkazy. Ve skutečnosti může světové kulturní dědictví zahrnovat mimořádně pestrou paletu různorodých věcí, ke kterým se někdy řadí i poněkud nečekané, až bizarní položky.

Volské povozy

Pokud se vydáte do středoamerické Kostariky, která je v poslední době velmi oblíbenou destinací, jistě se v každém průvodci dočtete o netradičních volských povozech. Tyto ručně malované kárky nesoucí jméno „carretas“ místní vyrábějí a používají již od poloviny 19. století. Původně sloužily k přepravě kávových zrn z hornatého vnitrozemí až na pobřeží. Postupně se vyvinula tradice jejich bohatého zdobení, přičemž každý region má svůj charakteristický styl. Vzhled tohoto povozu navíc také udává společenský status majitele. Dnes jde samozřejmě spíše již o historickou atrakci, ale přesto je to velmi zajímavá památka na kostarickou historii a kulturu.

Divoké tango

Původní verze populárního tance vznikla někdy v druhé polovině 19. století mezi nižšími vrstvami obyvatel Argentiny a Uruguaye. Zvláštní kulturní mix, který tvořily často také přistěhovalci, dal vzejít velmi vášnivému pohybovému umění, které spojuje rozmanité prvky tří oblíbených tanců: argentinské milongy, kubánské habanery a uruguayského candombe. Tango bylo zpočátku chápáno jako nemravný tanec vyhrazený pro kluby a nevěstince, ale dnes si získalo oblibu u všech společenských vrstev a je součástí běžně výukové skupiny společenských tanců.

Lidské věže castells

Katalánská tradice tzv. castells neboli lidských hradů trvá na severu Španělska již minimálně od roku 1712. Svou bizarností si proto vysloužila doslova světovou proslulost. Za doprovodu hudby se zkušení „ramenolezci“ pokoušejí vytvořit co nejvyšší pyramidu poskládanou pouze z lidí. Je to tedy skutečně riskantní kaskadérský kousek. Hotová věž má zpravidla čtyři až sedm pater, ale rekord z roku 2015 dosáhl neuvěřitelných deseti pater. Zcela na vrcholu pak stojí jediný člověk, nejčastěji dítě, které ještě ke všemu musí mávat katalánskou vlajkou. Není to však jen tak – po pádu dvanáctileté dívky v roce 2006 doprovázejí oslavy také přísnější bezpečnostní opatření.

Originální pizza

Na dva miliony lidí podepsaly petici, která nakonec měla výsledek, po kterém prahly. Komisaři UNESCO nakonec v roce 2017 rozšířili seznam dědictví UNESCO o kulinářskou perlu z Itálie. Ačkoliv se dnes pizza připravuje na tisíce způsobů, původní verze tradičního pokrmu pochází z Neapole, kde ji poprvé upekli v roce 1889. Taková pizza se musí připravovat z těsta, které se roztáčí vzduchu a patří na něj pouze tři ingredience, které navíc mají barvu italské trikolory: rajčata odrůdy San Marzano, buvolí mozzarella a bazalka.

Tichá noc

Asi nejznámější koledou vůbec je Tichá noc, jež poprvé zazněla na Štědrý večer roku 1818 v rakouském Oberndorfu. Dnes ji prý o vánočních svátcích na celém světě zpívá na dvě miliardy lidí a během dvou set let její existence vznikly až tři stovky různých jazykových verzí. I proto je dnes na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Její text napsal v roce 1816 salcburský kněz Joseph Mohr, načež hudbu posléze přidal jeho přítel, učitel a varhaník Franz Xaver Gruber.

Tajuplné hvízdání

Členitý vysokohorský terén severního Turecka u pobřeží Černého moře donutil místní k tomu, aby si vytvořili vlastní a velmi originální způsob komunikace. Postupem času tak vyvinuli systém hvízdání známý jako ptačí jazyk. Díky těmto signálům dovedou napodobit artikulaci, a účinně tak mezi sebou komunikovat i na velmi dlouhé vzdálenosti. Dnes už však samozřejmě takový jazyk není nezbytný, a tak i přes všechny snahy postupně mizí. Dnes jej ovládá jen zhruba deset tisíc lidí.

Zpěv pro velbloudy

Chov velbloudů je pevně spjat s východoasijským zemědělstvím již po dlouhá tisíciletí. Za tuto dobu si nomádští pastevci osvojili řadu svérázných dovedností. Především k nim patří velmi netradiční technika hvizdů a fyzické manipulace, která dovede velbloudice nenásilně přimět, aby se ujaly osiřelých mláďat ve stádu. Je to skutečně pozoruhodné umění, které se ale opět vlivem migrace a globálních změn pomalu vytrácí. 

Vtipy na laně

Provazochodectví je samo o sobě dosti pozoruhodné, ale v korejské verzi dotyčný umělec zároveň poněkud netradičně odříkává vtipy nebo recituje básně. Takové představení, které často na jevišti doprovázejí i další herci a klauni, může trvat i několik hodin. Uvidíte řadu zajímavých kousků včetně chůze pozpátku a předstírání pádu až po skákání na jedné noze.

ZDROJ: https://www.tripsavvy.com/unesco-intangible-cultural-heritage-list-4781707
ZDROJ obrázku: Autor/ka fotografie: Frans van Heerden: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/krajina-obloha-osoba-pole-2080187/

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *