Malé blyštivé kamínky, a přesto mají obrovskou hodnotu. I obyčejný jednogramový diamant může mít hodnotu větší než kilogram zlata. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že v zemi, která má naleziště diamantů, se lidem žije báječně a stěžovat si rozhodně nemohou. Jenže zdání často klame. Za historií diamantových nalezišť stojí občanské války, násilí, prolitá krev a velké utrpení. To platí zejména pro africké státy jako je Sierra Leone, Libérie, Pobřeží slonoviny, Kongo či Angola.
Diamanty se poprvé začaly těžit v Indii a od počátku byly velice ceněné. Komu by se taky tyto lesklé kamínky nelíbily? Do Evropy se nejprve dostávaly po hedvábné stezce a později i po moři. V 15. století pak postupně začaly vznikat první brusírny diamantů, které používaly na tu dobu velice inovativní přístroj na řezaní diamantů.
Svou tvrdostí totiž diamanty předčí všechny ostatní nerosty i slitiny. Ruští geologové Chruščov a Berkovič zjišťovali relativní tvrdost různých hmot, přičemž křemenu, který na jejich stupnici obsadil osmou příčku, přidělili 1 120 bodů, korundu 2 060 a diamantu 10 060. Je tedy patrné, že rozdíl v tvrdost mezi korundem a diamantem je velice výrazný. Žádný jiný materiál nemá podobné vlastnosti a tvrdost. I proto se diamanty staly žádaným materiálem moderního průmyslu.
Mimo to byly samozřejmě vždy oblíbenou surovinou pro šperkaře. Dokáží totiž mimořádným způsobem lámat a rozptylovat světlo, takže upoutají pozornost jako žádný jiný drahý kámen.
Diamantová horečka
Zatímco až do 18. století se diamanty těžily prakticky výhradně v Indii, v roce 1727 se to změnilo. Skupina lovců tehdy narazila na rozsáhlé diamantové pole v údolí řeky v Brazílii. Z jihoamerické země se tak stalo druhé naleziště.
Moderní dějiny těžby diamantů se ale začaly psát až v 60. letech 19. století v Jihoafrické republice. V té době se tam začaly postupně objevovat třpytivé kamínky, většinou v rukách pastýřů, kteří je nalezli někde při svých pochůzkách. Od nich je začal skupovat podnikavý Schalk van Niekerk. Diamanty se mu pak podařilo prodat za ohromné částky. Mezi nimi byl i diamant, který je dnes znám jako Hvězda jižní Afriky. Právě Niekerk vyvolal největší diamantovou horečku, která do Afriky přilákala lovce diamantů z celého světa.
Koncem roku 1869 již v jižní Africe kopali hledači pokladů z Ameriky, Austrálie i Nového Zélandu a v okolí řeky Vaal vzniklo obrovské naleziště, kterému se dnes říká Velká díra. Mnozí přitom ani po měsících zničující práce neobjevili jediný drahokam, a dokonce se o místní horečce mluvilo jako o obrovském podvodu.
Těm nejvytrvalejším se ale trpělivost nakonec přeci jen vyplatila. Po dvou letech se začaly objevovat modrošedé kusy horniny, která uvnitř ukrývala toužebně očekávané diamanty. Během několika let se tam vytěžily diamanty v hodnotě stovek milionů dolarů, a to hlavně v dolech De Beers a Kimberley.
Krvavé diamanty
Toto nelichotivé přízvisko si diamanty vysloužily především tím, že jejich těžba byla často spojena s občanskými válkami a krutými konflikty. Rebelové za ně totiž nakupovali zbraně, aby mohli násilně zabírat nová území. Tomuto počínání měl zabránit tzv. kimberleysklý proces, který měl zaručit, že diamanty jsou těženy “čistě” a legálně. Dnes je v tomto systému zapojeno 74 zemí.
Občanské nepokoje poznamenaly především Angolu, Sierru Leone či Kongo, kde vzbouřenci obsazovali diamantová pole a ze zisku si pak pořizovali válečné zbraně a vybavení. Právě Sierra Leone se tímto nechvalně proslavila. V letech 1991-2002 zde probíhala krvavá občanská válka, která si vyžádala na 75 tisíc životů. Mezi nimi byli také ženy a děti. Mnoho z nich bylo násilně nuceno k tomu, aby se samy účastnily krvavých konfliktů, a často šly do boje pod vlivem návykových látek, které jim vojáci podávaly.
Kimberleyský proces má zabránit tomu, aby se na trh dostávaly diamanty z oblastí, kde stále ještě nefunguje férové těžení a obchod. Kritici ale tvrdí, že to nefunguje, a to částečně potvrdil i jeden ze zakladatelů iniciativy Ian Smillie. Je velmi pravděpodobné, že i dnes se na západních trzích objevují tzv. krvavé diamanty. Po vybroušení je totiž původ kamenů již zcela nedohledatelný. Dnes už se občanské války z prodeje nefinancují (nebo se to alespoň mezinárodní organizace domnívají). Kvůli cenným kamenům ale lidé nadále trpí. Pracovníci v dolech jsou často fyzicky i psychicky týráni, nedostávají spravedlivou výplatu a nikoho nezajímá, zda tam zemřou nebo vážně onemocní.
Napiš komentář