Symbol Číny je spíše důkazem o velkém neúspěchu a selhání

Když se řekne Čína, co si představíte jako první? Mnoho lidí si jistě bez váhání vybaví ohromnou stavbu, kterou dnes známe jako Velkou čínskou zeď. Symbol síly, nadvlády a moci čínských dynastií. Ale je to skutečně tak, nebo je historie trochu jiná?

Velká čínská zeď se stavěla po celá staletí. Její jednotlivé části se budovaly v závislosti na prostředcích a možnostech té které dynastie. Myšlenku na oživení této ohromné struktury přinesla po dlouhé době dynastie Ming. Důvod byl prostý – ze severu říši ohrožovali Mongolové, které čínská armáda už nedokázala držet pod kontrolou. Velká čínská zeď tedy nebyla tolik výsledkem dlouhodobého plánování, ale spíše jediným řešením, které oslabené říši zůstalo.

Jsou to ale úseky postavené za vlády dynastie Ming, které patří k těm nejnavštěvovanějším a nejikoničtějším. Jsou to masivní cihlové zdi s cimbuřím prokládané hranatými věžemi. Právě část zdi z okolí Pekingu, kam turisté jezdí nejčastěji, je výsledkem práce dynastie Ming.

Tato část zdi však byla oproti všeobecnému přesvědčení dokončena až na konci 16. století, a ne ve 2. století, jak se často říká. I když bylo její vybudování mimořádně finančně náročné, věřilo se, že z dlouhodobého hlediska peníze ušetří. A to především proto, že měla nahradit osm velkých vojenských základen, jejichž posádky měly za úkol bránit zemi před mongolskými válečníky.

Původně rostly především věže ve strategických průsmycích, ale postupně se celá stavba měnila v promyšlený a komplexní systém opevnění. Stavělo se ze speciálních vypalovaných cihel a budování pokračovalo až do roku 1644. Tehdy totiž do země vtrhli od severu Mandžuové, kteří záhy vyhlásili novou dynastii Čching a rozlehlé čínské území ovládali až do roku 1912. Nová říše však téměř zdvojnásobila svou velikost a bylo nutné rozhodnout, co s opevněním, které nekorespondovalo se skutečnými hranicemi země a mělo tedy nulový obranný účel. Staletí budování Velké čínské zdi se však od té doby začala uzavírat.

Stavba, která uchvátila turisty

Čínská zeď od té doby soustavně chátrala. Postupem času ale ekonomické a politické vlivy otevřely zemi turistům, kteří stále častěji domů přiváželi zvěsti o dech beroucí stavbě, která se táhne čínskou krajinou jako mocný drak. Netrvalo dlouho a zeď se stala stejně uznávanou podobně jako jiné architektonické skvosty. Mnozí lidé dokonce neváhali a označovali ji jako „osmý div světa“, tak moc řadu lidí oslovila její mohutnost a rozsáhlost.

Ujalo se také tvrzení, že jde o soustavné a jednotné opevnění podél severní hranice země a že je to jeden z nejzásadnějších symbolů Číny. A podobných mýtů byla spousta. Kvůli amatérskému antropologovi a sinologovi Robertu Ripleymu se dokonce nějakou dobu věřilo, že se jedná o jedinou pozemskou stavbu, která je okem viditelná z vesmíru. Dokonce tuto domněnku potvrdil i Neil Armstrong, ale později se ukázalo, že šlo pouze o seskupení mraků.

Na pouť ke zdi

Přitom na konci 18. století se Číňané o svou nyní nejslavnější památku příliš nezajímali. Až později, díky přílivu turistů, objevili její skutečnou hodnotu. Jako nástroj propagandy si ji vybral například i komunistický vůdce Mao Ce-Tung, který vyzýval, aby se lidé alespoň jedenkrát za život vypravili k čínské zdi na pouť. Dnes najdeme vyobrazení čínské zdi na řadě suvenýrů, které si z Číny můžete přivézt, a i Číňané zeď považují za jeden ze svých nejvýznamnějších symbolů.

Vznikl tak mýtus o výstavbě zdi coby symbolu úspěchu a moci Číny. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak – zeď se stala zoufalým řešením v situaci, kdy země strategicky ztrácela a nebyla schopna své nepřátele zadržet ani diplomacií ani vojenskou silou. Nic to ale nemění na její historické i architektonické hodnotě, pro kterou ji rozhodně stojí za to vidět.

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *