Odpadové hospodářství je dnes už problémem prakticky každého státu. Odpad produkujeme ve větší či menší míře všichni, a pokud by nebyl účinně likvidován, za chvíli by nás všechny pohltil. Bohužel ne všude se daří produkci odpadu eliminovat a také správně řešit jeho následnou likvidaci, když už vznikne. A Česko má v tomto ohledu také jistě co dohánět.
Odpad všude kolem
Každý rok lidstvo vyprodukuje víc než dvě miliardy tun odpadu a velká část z uvedeného množství končí v oceánu či na skládkách. Určitě už jste viděli děsivé záběry plovoucího odpadu, do kterého se chytají ryby i ptactvo, a o skládkách, které zabírají hektary půdy ani nemluvě. Například americké smetiště Apex Regional má rozlohu téměř 9 km² a každý den tam přibude přes 10 000 tun materiálu. A podobně to funguje i jinde ve světě.
Stále je co dohánět
Jak v takovém množství odpadu neuvíznout a zcela se v něm nezadusit? To je problém, který už po řadu let řeší všechny vyspělé státy. V této snaze nám velmi pomáhá například recyklace, jenže její zavedení představuje i ve vyspělých industriálních zemích problém. Ve Spojených státech se v roce 2014 recyklovalo pouhých 34,6 % odpadu, v České republice jsme se v roce 2013 zastavili na 24 % a se smetím nakládáme hůř než například Polsko či Estonsko. To jistě nezní jako velmi lichotivá bilance, a to i přesto, že v Evropě stále nepatříme k těm nejhorším. Evropská unie si přitom uvědomuje relativně nedostatečné zpracování odpadu a hodlá podniknout kroky k tomu, aby členské země recyklovaly alespoň ze 70 %. To bude pro řadu států jistě velká výzva – jak se například my dostaneme z 24 % na 70? To bude jistě chtít naprosto revoluční změnu v přístupu k odpadu jako takovému. Některé státy EU jdou ale příkladem – nejlépe je na tom asi Švédsko, které dovede odpad zpracovávat natolik efektivně, že jej leckdy i dováží ze zahraničí.
Uvědomělí seveřané
Přitom Švédové se na pomyslnou špičku také dostávali postupně. Ještě v roce 1975 recyklovali „pouhých“ 38 % svého odpadu. Když ovšem počátkem 21. století vstoupila v platnost přísná omezení pro vznik nových skládek (EU chápe ukládání odpadu až jako krajní řešení), zareagovala severská země intenzivní recyklační revolucí. A ta zřejmě zafungovala. Dnes najdete sběrné kontejnery na tříděný odpad skoro na každém rohu. Nestane se, že byste je neměli v okruhu 300 metrů od svého bydliště (pokud tedy nepočítáme zapadlé sruby v lesích). Většina občanů navíc odpadky skutečně třídí a považuje to za zcela přirozenou součást své existence. Aktuálně se proto severská země může pochlubit až 99 % recyklací.
Papírový odpad se tak může přetvářet na znovupoužitelnou papírovou hmotu, skleněné lahve se opět taví, z plastů se po přetavení stávají nové produkty, biologický odpad se kompostuje nebo hraje důležitou roli při výrobě bioplynu. Z počínání Švédska prostě vyplývá, že všechno jde, když se chce. Švédsko se navíc nebojí spalování, neboť si uvědomilo jeho energetický potenciál. Přibližně polovina smetí proto putuje do speciálních spaloven a mění se tam na elektřinu či teplo, které se následně rozvádějí do domácností. A právě spalování zdokonalila severská země natolik, že musí ročně importovat až 700 000 tun odpadu ze zahraničí.
Spalování odpadu je samozřejmě značně kontroverzní záležitostí a možná vás ihned napadlo, že s tou ekologií na tom Švédové přeci jen nebudou zas tak slavně. Ale pravdou je, že i spalovny se jim daří dělat relativně “zelené”. Namísto toxického kouře z jejich komínů vychází z 99,9 % pouze oxid uhličitý a pára. Z popela se posléze vyberou kovy a odešlou se k recyklaci. Další zbylé složky se přimíchávají do stavebních směsí při budování či opravách silnic. A teprve poslední 1 % odpadu putuje na skládky, což minimálně takto na papíře zní jako poměrně hezká bilance.
Zajímavé ale je, že Švédové rozhodně neusínají na vavřínech. I když by se mohlo zdát, že už pomalu není co vylepšovat, Švédové mají jiný názor. Celonárodní osvěta neúnavně směřuje k tomu, aby Švédy naučila jak co nejlépe nakládat s vysloužilými věcmi, a také je učí jak co možná eliminovat vůbec samotný vznik odpadu. Hitem jsou tedy bezobalové obchody a snaha šetřit se zbytečným odpadovým materiálem, jak jen to jde.
Světová jednička
Pokud bychom však pominuli spalování, nakládá s odpadem nejlépe na světě Německo. Z roční produkce asi 50 milionů tun se mu daří vracet do oběhu až 87 %. To je nejlepší skóre, co se týče samotné recyklace. Vynikající výsledky ale nepřišly samy. V minulosti byla země “masírovaná” masovou vzdělávací kampaní, jež lidem vysvětlovala, jak poctivě a důsledně třídit. A zdá se, že se to vyplatilo. V závěsu za Německem se drží Jižní Korea, která jednoduše musela se sílící ekonomikou a rostoucí populací zavést přísná recyklační opatření, protože neměla místo k budování skládek.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Napiš komentář