Jack Rozparovač nebyl nikdy dopaden. Kdo se skutečně skrýval pod tímto děsivým pseudonymem?

Také si rádi čtete příběhy o vrazích, při kterých vám tuhne krev v žilách? Když je takový příběh na papíře, jistě to může být vzrušující, ale představte si, že některé z těchto příběhů se skutečně staly. Mezi ně patří i dobře známý případ Jacka Rozparovače, který vraždil podle přesně daného scénáře. A nad jeho chladnokrevností skutečně zůstává rozum stát.

Přesně podle scénáře

Jeho plán byl jasný – domluvit si dostaveníčko s lehkou dívkou v některé z odlehlých uliček a pak nečekaně zaútočit. Všechny oběti v podstatě absolvovaly stejný příběh. S příslibem výdělku si prostitutka začala v některé s temných uliček vyhrnovat sukni a v tom přišla vrahova chvíle. Pevně sevřel hrdlo, dokud ji nezbavil vědomí nebo rovnou neuškrtil.

Bohužel zde Rozparovač neskončil – na řadu poté přišel dlouhý nůž, kterým provedl dva přesně vedené řezy na hrdle. Nebohé ženy mohly být rády, že v tu dobu už nic nevnímaly. To, co přišlo po proříznutí hrdla, otřásá kdekým i o století a čtvrt později. Ne nadarmo si tento světoznámý vrah nosí tak zvláštní přezdívku. Své oběti totiž po jejich smrti vždy rozpáral. Nebývalou pozornost v tomto ohledu věnoval zejména oblasti břicha a obličeje. Míra zohavení obětí byla různá, ale s rostoucím počtem obětí se většinou zvyšovala. Právě samotný akt rozřezávání jej vzrušoval a vlastně kvůli tomu zabíjel. Ve většině případů si navíc odnesl kus vnitřností zavražděné ženy s sebou. I proto byli chirurgové, kteří zavražděné ženy vyšetřovali, toho názoru, že vrah musel mít nějaké anatomické znalosti. Zajímavé bylo i to, že vrah nikdy nevraždil se sexuálním podtextem – žádná z obětí nebyla po smrti znásilněna.

Zdlouhavé pátrání bez výsledku

V době, kdy tyto vraždy probíhaly, byla policie v podstatě bezradná. Provedla více než 2000 výslechů, na policejních vyšetřovnách se vystřídaly desítky podezřelých, ale nikdy žádný výsledek. O muži, který děsil celý Londýn, nevěděla téměř nic. V roce 1888 neexistovala krevní analýza, daktyloskopie, testy DNA nebo analýza vláken. Proto se policejní vyšetřovatelé museli spoléhat pouze na vlastní oči při průzkumu místa činu, na svědectví lidí a na schopnost dedukce a třídění důkazů. Navíc ve viktoriánském Londýně běžně panoval názor, že vrah musí být naprostý šílenec, kterého lze poznat na první pohled. Dnes je však dokázáno, že sérioví zabijáci jen málokdy působí nápadně, většinou jde navenek o „normální“ lidi.

Prominentní vrah?

Samozřejmé je, že okolo takto významného případu se vyrojila řada spekulací a konspiračních teorií. Mezi podezřelými nechyběli ani intelektuálové nebo prominenti – například autor Alenky v říši divů Lewis Carroll nebo otec Winstona Churchilla Randolph. Mnozí se jednoduše domnívali, že pokud zůstává masový vrah tak dlouho nedopaden, musí mít nutně na policii nějaké konexe, a tím pádem by se mohlo jednat o známého a vlivného člověka.

O poznání věrohodnější verze ukazovaly na Davida Cohena, který byl krátce po vraždách umístěn do psychiatrické léčebny, nebo řezníka Jacoba Levyho, který zemřel v blázinci v polovině roku 1891. Jenže ani jeden z nich skutečným vrahem nebyl. Dalším vážně podezřelým byl John Druitt, jehož nalezli mrtvého v Temži na Silvestra roku 1888. Našli u něj různé pitevní nástroje. Podle všeho spáchal sebevraždu. Poté řádění ve londýnské části Whitechapel ustalo. S další poměrně odvážnou teorií přišel později i právník John Morris, který tvrdil, že nevraždil muž, ale žena. Mělo se jednat o Elizabeth Williamsovou, manželka královského lékaře Johna Williamse, jenž byl sám označován za tajemného zabijáka. Williamsová prý mladé prostitutky vraždila proto, že byla neplodná.

Nové důkazy

Až v roce 2014 se objevila dosud nejlépe podložená teorie. Stopy DNA, nalezené na šátku Catherine Eddowesové, jedné z obětí, ukazují na Arona Kosminskiho. Tento vyučený kadeřník patřil mezi šest hlavních podezřelých, policii se ale nepodařilo jeho podíl na sériových vraždách prokázat. Neméně zajímavý je ale také příběh samotného šátku. Ten totiž v roce 1888 sebral na místě činu policejní důstojník a daroval jej své ženě. V roce 2007 onen šátek koupil na aukci v Londýně britský podnikatel Russell Edwards. O čtyři roky později ho nechal prozkoumat Jarim Louhelainenem, světoznámým odborníkem na získávání genetického materiálu z předmětů pocházejících z míst zločinů spáchaných před dlouhou dobou. Výsledky přinesly tyto revoluční důkazy. Sám Kosminski byl v roce 1891 kvůli své paranoidní nenávisti k ženám a vražedným sklonům umístěn do ústavu pro choromyslné, kde ve věku 54 let v roce 1919 zemřel. Byl tedy on známým Jackem Rozparovačem, kterého se svého času bály snad všechny ženy v Londýně? Poslední důkazy na něj ukazují, ale skutečná pravda už zůstane navždy skryta pod rouškou času.

Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *