Největší letecké katastrofy: Dalo se jim zabránit?

Bojíte se cestovat letadlem? Někteří lidé mají z létání hrůzu. A to i přesto, že statisticky vůbec nejde zase o tak nebezpečný způsob přepravy. Vždyť na silnicích každoročně zemře daleko více lidí. Na druhou stranu je pravdou, že pokud nastane nějaká letecká tragédie, následky jsou skutečně dramatické a málokdy má některý z pasažérů tolik štěstí, aby přežil. Které letecké katastrofy si vyžádaly nejvíce obětí na životech? Přinášíme přehled těch nejtragičtějších.

Neštěstí nad Francií

Dne 3. března 1974 odstartovalo letadlo společnosti Turkish Airlines z tureckého Istanbulu. Jednalo se o pravidelný let, který mířil do Londýna na letiště Heathrow s mezipřistáním na pařížském Orly. Jednalo se o letadlo typu McDonnell Douglas DC-10. V pořádku přistálo v Paříži, odkud odlétalo ve 12:32 s půlhodinovým zpožděním daným velkým zájmem o let z důvodu stávky British Aiways. Na palubě letadla bylo celkem 333 cestujících a 11 členů posádky.

Jenže jen pár desítek minut poté došlo k něčemu nečekanému. Nad francouzským městem Meaux se zadní levé nákladové dveře znenadání odtrhly od letadla. To způsobilo výbušnou dekompresi, tedy dramatické snížení tlaku v kabině. Následkem toho bylo celkem šest cestujících doslova vysáto z letadla ven a katapultováno do vzduchu. Tato exploze navíc měla za následek přerušení všech hydraulických okruhů, kvůli čemuž se letadlo stalo prakticky neovladatelným. Za pár sekund narazilo letadlo do stromů lesa Ermonoville poblíž vesnice Fontaine-Chaalis ve francouzském Oise.

Bylo jasné, že nikdo z pasažérů ani posádky neměl šanci na záchranu. Letadlo narazilo do země v rychlosti přibližně 800 km/h, takže se ihned rozpadlo na tisíce kusů, které byly roztříštěné po okolí. Zahynulo všech 346 cestujících. V důsledku exploze se však jistě podařilo identifikovat jen 40 obětí.

Proč k tragédii došlo?

Důvody neštěstí se samozřejmě staly předmětem rozsáhlého vyšetřování. Na vině byla nevhodná konstrukce dveří nákladového prostoru. U většiny letadel se otevírají dovnitř a ke svému zajištění při letu tak využívají přetlak v letadle. U tohoto typu letounu však chtěl výrobce nejspíš ušetřit cenný nákladový prostor, který jinak zaberou otevřené dveře, a zvolil proto otevírání ven. Jenže taková konstrukce je samozřejmě velmi riziková a v případě špatného zajištění může dojít k podobné nehodě.

Ukázalo se, že osudovou chybu nejspíš udělal vykladač zavazadel, Mohammed Mahmoudi, který dveře špatně zajistil. Západky jištění se dostatečně nevysunuly a při letu ve velké výšce přetlak v letadle dveře vyrazil. Na celém příběhu je přitom nejsmutnější to, že výrobce o chybné konstrukci jisticího systému nákladových dveří věděl. K podobnému incidentu totiž došlo už v roce 1972 u letu American Airlines. Tehdy se však podařilo pilotovi nouzově přistát a nikomu se nic nestalo. Po havárii byl systém jištění samozřejmě změněn a vylepšen, ale život téměř 350 lidem to už nevrátí. Letadla DC-10 dnes už dnes létají pouze jako nákladová.

Kolize nad Indií

Z indického Dillí do Dafránu letěl dne 12. listopadu 1996 Boeing 747 saúdskoarabských aerolinek. V téže době vyrazil z kazašského Chimkentu do Dillí ěl Iljušin II-76 kazachstánských aerolinek. Obě letadla se ve vzduchu srazila, asi 100 km západně od indického Dillí, nad indickou vesnicí Charki Dadri. Při nehodě zahynulo všech 349 pasažérů na palubách obou letadel. Jak je možné, že k něčemu takovému vůbec došlo?

Chyba vlastně začala už na letišti v Dill, kde měli tehdy jediný koridor, využívaný pro přílety i odlety. Z letiště odletěl saúdskoarabský Boeing a bylo mu povoleno vystoupat do výšky 14 000 stop, tedy 4300 metrů. K témuž letišti se naopak blížil kazašský Iljušin, kterému bylo povoleno sestoupit na 15 000 stop, tj. asi 4600 metrů. Kazašský stroj však ve skutečnosti sestoupil na 14 500 stop a dále klesal. Věž se posádku kazašského letadla snažila varovat, že je pod nimi jiný stroj, ale posádka nekomunikovala, a zprávu se tedy nepodařilo předat.

Právě kvůli tomu tedy došlo ke srážce, kterou ani jeden stroj nečekal. Ocas kazašského letadla prořízl levé křídlo a směrovku saúdskoarabského letadla. Obě letadla se nekontrolovatelně řítila k zemi a spadla doprostřed pole. Bylo tedy štěstí, že nedopadla do nějaké obydlené oblasti. Čtyři cestující z Iljušinu pád přežili, ale brzy podlehli svým zraněním. Dva pasažéři z Boeingu také přežili, ale podlehli následkům zranění krátce po svém vyproštění.

V tomto případě byla vina zcela jednoznačně na kazašské straně. Jejich posádka nedodržela výšku, jež jí určilo řízení letového provozu. Pravděpodobně k tomuto nedorozumění došlo i v důsledku nedostatečné znalosti angličtiny kazašských pilotů, kteří spoléhali pouze na svého palubního inženýra.

Problémem se však ukázalo třeba i to, že kazašští piloti byli zvyklí na údaje v metrech a kilometrech, a nikoliv pro letectví používanějších stopách a mílích. V důsledku této nehody bylo zavedeno povinné užívání palubního systému pro zamezení kolize ve všech letadlech.

Selhání velení

Mezi japonským Tokiem a Ósakou létala pravidelná linka Japan Airlines 123. Dne 12. srpna 1985 na ní vyletěl Boeing 747SR, který měl na palubě 509 cestujících a 15 členů posádky.

Z tokijského letiště Haneda odstartoval v 18:12. Asi po 12 minutách letu, když už téměř dosáhl ideální letové výšky, došlo v letadle k rychlé dekompresi. Ta zcela odtrhla strop kolem zadních toalet, poškodila ocasní část trupu za přetlakovou kabinou, odtrhla celou směrovku a odstavila všechny 4 hydraulické okruhy.

V takovém stavu bylo letadlo prakticky neovladatelné. Pilot tedy urgentně vyhlásil stav nouze a požádal o návrat na letiště Haneda. Jenže posádce se nepodařilo dosáhnout plného obratu letadla a došlo k úplné ztrátě hydrauliky letadla. Pilot i ostatní v kokpitu navíc podcenili základní bezpečností opatření, nenasadili si kyslíkové masky, takže se u nich brzy začaly projevovat příznaky hypoxie.

Přesto však zvládl kapitán Masami Takahama a jeho tým udržet neovladatelné letadlo ve vzduchu dlouhých 32 minut. Bohužel se jim však nepodařilo letadlo obrátit správným směrem a nezadržitelné se blížilo k horskému masivu, kde v 18:56 narazilo do hory Takamagahara na hřebenu Osutaka Ridge.

Při nehodě zahynuli všichni členové posádky a 505 z 509 cestujících. I přes obrovskou explozi ale mohlo být přeživších více – jen kdyby se jim dostalo včasnější pomoci. Už 20 minut po havárii nad místem kroužil americký stroj C-130 a Američané byli ochotni pomoci, japonská vláda je však nepovolala. Se záchrannými pracemi se i kvůli přicházející noci začalo až o několik hodin později, a to už na místě většina přeživších zahynula.

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *