Víte, kde byste hledali největší zatopenou jeskyni světa? Odpověď bude znát asi jen skutečný znalec zeměpisu. Najdeme ji na Yucatánském poloostrově, který je typický svým podložím, které je plné děr, tunelů a jeskynních systémů. Relativně měkké podloží z pískovce dává vodě po celá staletí možnost razit si vlastní cestu v podzemí a i díky tomu zde vznikly nádherné úkazy.
Až do loňského roku byla za nejrozhlášenější zatopenou jeskyni považována yucatánská Ox Bel Ha, která se pyšní délkou neuvěřitelných 270 kilometrů. Jenže mezitím se nedaleko tvořila její velká konkurence. Doposud oddělené jeskyně se vlivem působení vody a dalších faktorů propojily, a vznikl tak dlouhý jeskyní systém, který byl přeměřen a výsledek sesadil dosavadního rekordmana z pomyslného trůnu. Nová nejrozsáhlejší jeskyně se jmenuje Sac Actun a měří 347,7, kilometrů. Tato obrovská jeskyně tvoří nejbohatší podvodní archeologické naleziště světa. Zahrnuje víc než sto významných lokalit, z nichž některé dokonce nesou stopy po prvních obyvatelích Ameriky.
Délka jeskyně je samozřejmě významná a pro běžného člověka je nejsnazší představit si tuto vzdálenost ve srovnání s trasou, která je mu bližší. Zmíněný jeskynní systém je například delší než trasa Londýn-Liverpool, ale pro nás bude možná zajímavější, že je podstatně delší než trasa mezi nejsevernějším a nejjižnějším bodem České republiky, která měří “pouhých” 278 kilometrů. To samo o sobě už je jistě velmi úctyhodná vzdálenost a není vyloučeno, že postupným propojováním s dalšími jeskyněmi může délka Sac Actunu ještě narůstat.
Délka není nejdůležitější
I když laika zaujme především délka jeskynního systému, pro odborníky je daleko důležitější něco jiného. Hlavní části systému tvoří tzv. cenoty, tedy zatopené závrty krasového původu, které lze nalézt v jeskyních s provalenými stropy a jež slouží coby zásobárny podzemní vody. Pro mayskou civilizaci byly cenoty posvátné a sloužily jako jakési vstupní brány pro komunikaci s božstvy. Na těchto místech tedy dochází k častým nálezům různých artefaktů dávných civilizací, které jsou pro archeology mimořádně významné.
Ve městě Chichén Itzá byly dokonce v závrtu objeveny lidské ostatky, a mnozí historikové se proto domnívají, že se cenoty využívaly také jako obětiště. Díky novým nálezům je možné lépe chápat mayskou kulturu v souvztažnosti k jejich náboženským a kulturním rituálům a je také možné lépe sledovat šíření jejich civilizace a zakládání nových osad a “poutních” míst.
Speleologie jako nebezpečná disciplína
Zkoumat podvodní jeskyně patří ke skutečně adrenalinovým kouskům, které si vyžadují nejen perfektní vybavení a technologie, ale také mimořádnou odvahu a psychickou odolnost. Bádání stěžují náročné podmínky, tma a malé prostory. Stačí malá chybka a je možné velmi lehce ztratit orientaci, začít panikařit, a to může vést k vážným následkům. Proto je průzkum podvodních jeskyní opravdu pomalý a nové objevy přichází velmi postupně – o to však bývají senzačnější.
Se špatnou viditelností i s komplikovanou orientací v prostoru pomáhají navigační lana, jež se vinou již probádanými chodbami nebo je rozmisťují přední členové týmu. Bez těchto lan je často nemožné se v síti chodeb jakkoliv orientovat. Je také nutné velmi pečlivě hospodařit s kyslíkem, jelikož nemožnost kdykoliv vyplavat na hladinu nebo manévrovat situaci velmi komplikuje.
Kvůli tomu, že čistý kyslík se v hloubce okolo šesti metrů stává toxický, je nutné používat adekvátní směs, která obsahuje mimo jiné i dusík. Ten má však ve velkých hloubkách narkotické účinky, které mohou přivodit až stavy podobné opilosti, kdy člověk není schopen se sám zorientovat a jedná iracionálně. Pro vstup do podvodních jeskyní se tedy vyžaduje pečlivý a náročný trénink, který má potápěče připravit na krizové situace. Také proto se speleologie považuje za nejnebezpečnější formu potápění na profesionální i rekreační úrovni.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Napiš komentář