Přísloví, pořekadla a různá přirovnání jsou součástí češtiny stejně jako jakákoliv jiná běžná slova. Používáme je často zcela bez přemýšlení, protože každý chápe jejich význam a je častokrát snadnější použít nějaký příměr než situaci obšírně vysvětlovat. Když byste se ale nad některými skutečně zamysleli, možná byste přišli na to, že některá zní skutečně zvláštně a pravděpodobně musí mít hodně zajímavé pozadí a historii.
… stokrát nic umořilo osla
Jistě jste to už mnohokrát slyšeli. Ale zamysleli jste se nad tím, jak něco takového vůbec mohlo vzniknout? V podstatě se bavíme o situaci, kdy nás spousta malých nepříjemností může ve výsledku vyčerpat více než nějaký pořádný problém. Nakonec jsme z toho všeho unavení, že se dostaví pocit naprostého vyčerpání nebo kolapsu. V podstatě se tedy dá říct, že ze spousty menších problémů nakonec vznikne jedno velké a pořádně náročné břemeno.
Jak to ale vzniklo? Někdy se v přísloví namísto osla objevuje také vůl. Obě tato zvířata jsou odedávna dobře známá jako tažná zvířata, která toho jsou schopna skutečně hodně unést a mají velkou výdrž. Ale i ona se mohou ocitnout na pokraji sil. Když budeme na náklad přikládat postupně po stéblu slámy, bude to vypadat jako bezvýznamná přítěž, ale když to takto budeme dělat dostatečně dlouho, z jednoho stébla se stane skutečná kopa, která už na osla nebo vola může být příliš.
…kostky jsou vrženy
V polovině 1. století se Římská říše rozrůstala závratnou rychlostí. Podmanila si například území Galie, kde pobýval také Gaius Julius Caesar, když se dozvěděl, že římský senát dal plnou moc jeho politickému sokovi. Proto se rozhodl překročit pohraniční řeku Rubikon, táhnout na Řím, a vyvolat tak občanskou válku a pokusit se získat svou moc zpěz. To se mu taky nakonec podařilo a stal se prakticky diktátorem. Právě ve chvíli, kdy legie překračovala řeku, prý pronesl výše zmíněný výrok o vržených kostkách.
Proč právě tato slova? Podle římského zákona platilo, že ozbrojený vůdce nesměl překročit hraniční řeku Rubikon, jinak by mu hrozilo, že bude prohlášen za nepřítele republiky. Právě to se však rozhodl Caesar udělat, protože mu šlo takřka o všechno. Proto tedy pronesl tuto památnou větu, neboť dobře věděl, co jeho rozhodnutí může znamenat.
…danajský dar
Asi všichni tušíme, že takový dar je zrádný, nevýhodný nebo dokonce nebezpečný. Kořeny tohoto rčení lze vypátrat v mytologii antického Řecka. Je potřeba vrátit se až do časů proslulé trojské války, která začíná tím, že Paris unesl ze Sparty krásnou Helenu. To samozřejmě nebylo zrovna po chuti jejímu královskému manželovi, který samozřejmě věci nenechal jen tak a pro Helenu vyrazil i s velkým vojskem. Danaové byl tehdejší dobový výraz Řeky. Tróju obléhali mnoho let, ale nakonec se jim podařilo zvítězit lstí. Postavili dobře známého dřevěného koně, do kterého se ukryli někteří vojáci a zbytek Řeků odplul na místo, kde nebyli vidět, aby budili dojem, že své válečné úsilí vzdali. Trójští obyvatelé považovali koně za dar a vtáhli ho za brány města. V noci však vojáci vyskočili, otevřeli městské brány a Řekové Trójany vyvraždili a město vypálili.
…hromniční pranostiky
Je jich hned několik, třeba „Na Hromnice o hodinu více. Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout. Je-li o Hromnicích studeno, přijde brzy jaro.“ Ale existuje jich ještě mnohem více. Hromnice se slaví 2. února a obecně s nimi bývá spojován blížící se konec zimy a první nesmělé pokusy jara. Mnoho z těchto pranostik je staré i několik století. Pro křesťany byly tyto svátky spojeny také s oslavou světla, protože se na tento den zapalovaly a žehnaly svíce, které mají během roku ochránit domovy před nebezpečím.
ZDROJ: Časopis EPOCHA, vydavatelství Rf-hobby
ZDROJ obrázku: Fotografie od uživatele Hrishikesh Deshkar ze služby Pexels
Napiš komentář