V květnu roku 1828 se odehrála skutečně prazvláštní věc. Přes náměstí Unschlittplatz v Norimberku se krokem dítěte batolil mladý zanedbaný muž, který se zčistajasna zjevil uprostřed města a vydával podivné nesrozumitelné zvuky. Místní se nejprve nejspíše domnívali, že jde o nějakého pomatence nebo snad komické číslo, ale posléze tuto zvláštní osůbku někdo vzal na policejní stanici. A tam se k překvapení všech přítomných tato bytost podepsala jménem „Kaspar Hauser“. Tím ale jeho příběh teprve začal.
Jelikož tento člověk očividně k nikomu nepatřil a nejevil známky toho, že by se o sebe mohl sám postarat, chopil se záležitosti osobně norimberský starosta. Podle dvou lístků, které měl Hauser u sebe, by jeho datum narození mělo být 30. dubna 1812, toho času by mu tedy mělo být 16 let. Dále v nich stálo, že dotyčný byl od raného dětství vychováván v úplné izolaci. Mladík mluvil velmi nesrozumitelně, ale přesto se z jeho slov dalo něco málo vyčíst. Například tvrdil, že měl být jezdcem stejně jako jeho otec.
Zanedbaný, asociální, ale bystrý
Po čase se zjistilo, že jí pouze chleba a vodu, nesnáší hlasité zvuky, ale velmi dobře vidí ve tmě. Z toho starosta usoudil, že musel dlouhé roky trávit ve tmě a jeho oči tak tomuto prostředí zcela přivykly. Nebyl ani hloupý, ani šílený, ale zjevně vůbec nebyl zvyklý na lidskou společnost.
Norimberské úřady zveřejnily výzvu, aby se přihlásil kdokoliv, kdo by mohl osud záhadného mladíka vysvětlit. Zvěst o jeho podivném chování se rychle šířila a řada lidí si ho spěchala na policejní stanici prohlédnout jako jakousi atrakci. Po několika měsících výslechů a pozorování byl Hauser svěřen do péče profesoru G. F. Daumerovi, aby ho vychovával a postaral se o doplnění jeho vzdělání. Velmi brzy se chlapec naučil psát a číst, a bylo tedy patrné, že jeho inteligence je i přes zjevné zanedbání v dětství velmi vysoká. Mladík prý jevil velký zájem o ezoteriku, a proto se spolu s profesorem pustili do magnetických a homeopatických experimentů.
Nestabilní povaha
Po čase se však vztahy mezi profesorem a jeho chovancem vyostřily a Hauser musel změnit místo pobytu i svého vychovatele. V roce 1831 se s Hauserem seznámil osmačtyřicetiletý anglický filantrop hrabě Stanhope, jenž si jej velmi oblíbil, a nakonec se stal i jeho novým pěstounem. Stanhope například zjistil, že Hauser umí několik maďarských výrazů, a proto začal po jeho předcích pátrat v Uhrách. Hrabě dal též podnět k Hauserovu přestěhování z Norimberku do Ansbachu, kde ho svěřil do péče učitele J. Meyera. Podobně jako jeho předchozí pěstoun, Stanhope brzy ztratil o mladíka zájem a na Britské ostrovy se vrátil bez něj.
Nepohodlný následník trůnu?
Životní úděl tohoto mimořádného mladíka ale nedal řadě lidí spát – a ti aktivnější neustávaly v pátrání po jeho původu. Nejodvážnější teorie například předpokládala, že se narodil jako následník bádenského velkovévody Karla I., jehož ale ještě jako kojence vyměnili za smrtelně nemocné dítě. Šlo o jakési mocenské půtky mezi vládnoucími rody. Prý se jednalo o intriku Karlovy nevlastní babičky Luisy Karoliny hraběnky z Hochbergu, manželky velkovévody Karla Fridricha I. Jejich společné děti mohly usednout na trůn pouze v případě, že by přímá velkovévodská linie vymřela po meči. Proto měla Lusia Karolina děti vyměnit. Pravdou je, že bádenská velkovévodkyně Stéphanie de Beauharnais 29. září 1812 dítě skutečně porodila, ale chlapec byl natolik nemocný, že krátce nato zemřel.
V té době se tento závěr bral poměrně vážně, neboť byl podepřen svědeckými výpověďmi. Když se ale autor této teze svěřil se svým podezřením několika aristokratům v soukromé korespondenci, krátce nato po cestě do Frankfurtu nad Mohanem zemřel. Milovnicí záhad si samozřejmě jeho smrt spojili s tím, že odhalili dobře skrývané tajemství, a musel být proto odstraněn.
Záhada původu nadaného dítěte zaujala též ruského velkoknížete Mikuláše Michajloviče. Ten jako již uznávaný historik sestavil na konci 19. století o Kasparu Hauserovi rozsáhlou dokumentaci. A i on dospěl k závěru, že tento nalezenec skutečně byl bádenským princem.
Co odhalí DNA?
Tato teorie ale zjevně vykazovala mnoho logických rozporů. V té době už bádenští měli další tři mužské dědice a toto dítě by tedy nehrálo v podstatě roli. Navíc jeho mladí rodiče nepochybně mohli mít další děti a bylo by tedy zcela zbytečné dělat si takové starosti právě kvůli tomuto potomovi. A proč by nakonec Kaspara vůbec pouštěli? Otazníků bylo prostě příliš mnoho.
Pádným důkazem jsou například samotné výsledky pitvy Hauserova těla. Měl nadměrně vyvinutý mozeček a nevyvinutou levou hemisféra velkého mozku, což by ukazovalo na epilepsii. V bádenské dynastii se ale tato dědičná nemoc nikdy nevyskytovala.
Definitivní konec dohadům měla přinést v roce 1996 srovnávací analýza DNA. Zachovalo se totiž několik kusů jeho oblečení, na nichž byly i stopy Hauserovy krve. Z nich soudní lékaři odebrali genetický materiál, který srovnali s materiálem potomků bádenské dynastie. A výsledek byl negativní – žádná shoda nebyla zjištěna. Někteří se ale nechtěli vzdát toho, že by se skutečně jednalo jen o domněnku a po čase vyšlo najevo, že tato krev Hauserovi vůbec nepatřila. Jiný vzorek DNA Kaspara Hausera se najít nepodařilo, neboť jeho hrob byl během druhé světové války zničen.
Jeho osud stále zůstává tajemstvím
Pokud tedy nebyl Kaspar bádenským dědicem, kdo tedy byl? Indicie ukazují na to, že se snadno mohlo jednat o prohnaného podvodníka. Svědčí o tom například skutečnost, že již během několika týdnů po svěření do péče profesoru Daumerovi dokázal číst, počítat a hlavně bezchybně mluvit. Jestliže by byla pravda, že vyrůstal v naprosté izolaci, potřeboval by i při své inteligenci minimálně měsíce či roky, aby se takto naučil mluvit. Kromě toho používal tyrolský akcent, což byl odpovídalo spíše tomu, že se narodil nějakému venkovanovi, nikoliv vévodovi.
I jeho poslední hodiny proběhly poměrně dramaticky. V zámecké zahradě v Ansbachu byl 14. prosince 1833 pobodán a o tři dny později zraněním podlehl. Jeho vrahem měl být muž s černými vlasy a knírem, ale nikdy se jej nepodařilo vypátrat. Na pamětním sloupu na místě atentátu stojí: „Zde byl zavražděn záhadný člověk záhadným způsobem.“
Napiš komentář