Dnes se ve všech pádech skloňuje především pandemie koronaviru, v minulosti ale lidem dost velké starosti dělala i obyčejná chřipka. Ta ve světě řádila v podobě epidemií několikrát a pokaždé útočila poměrně silně a agresivně a svou daň si vybrala nejen v tisícovkách nemocných, ale i mrtvých. I přesto, že věda a lékařské vědomosti již značně pokročily, stále neexistuje stoprocentně účinná vakcína, která by před touto chorobou skutečně každého ochránila. Když se viru podaří rozšířit se v oblastech bez kvalitní lékařské péče, může z toho vzniknout katastrofa globálních rozměrů, která se velmi obtížně dostává pod kontrolu. Ostatně podobnou situaci zažíváme také v roce 2020 s novým typem koronaviru a dobře vidíme, jaké mohou být následky. Jaké zkušenosti si lidé odnesli „z bojů“ s předešlými chřipkami a jak tyto epidemie probíhaly?
Velká ruská chřipka
Tímto názvem označujeme epidemii trvající v letech 1889–1890, kdy se virem chřipky nakazilo přes 80 milionů lidí. Dodnes se však přesně neví, který vir tuto vážnou epidemiologickou situaci způsobil. Na základě sérologické analýzy exhumovaných ostatků se nejspíše jednalo o chřipku A subtypu H3N8.
Nemoc se začala šířit v prostředí vyšších sociálních vrstev v Sankt-Petěrburgu. Tato smetánka se totiž pravidelně scházela na různých dýcháncích a společenských událostech v uzavřených prostorech a nákaza se mezi nimi velmi snadno šířila. Postupně se ale virus šířil celou společností a v průběhu pěti týdnů doslova vylidnil ulice města. Ti bohatší odcestovali na venkov, což byla ale zásadní chyba, jelikož virus rozšířili i tam. Z Ruska se pak nákaza prostřednictvím hromadných dopravních prostředků šířila dále do světa a během šesti týdnů už se evidovala v 19 evropských zemích.
Ruská chřipka dostihla převážně movité občany evropských zemí, právě ty, kteří měli dostatek prostředků na cestování. Ti ale naštěstí také měli peníze na lékaře, a ztráty na životech proto nebyly tak vysoké, jak by jinak mohly být. Komplikace ale i tak byly časté, a zvlášť nepříjemně chřipka ochromila ty, kteří již měli nějaké pčedchozí problémy s dýcháním nebo srdcem.
Dodnes ani neznáme přesný počet obětí a i celkový počet nakažených se jen odhaduje. Víme ale třeba jistě, že v chřipkou promořené Paříži probíhalo 450 pohřbů za den po dobu jednoho měsíce. Proto historici usuzují až na jeden milion mrtvých. Nakonec se infekci podařilo zmírnit a zcela zastavit, ale bylo to první varování před tím, co svět ještě později čekalo třeba v podobě španělské chřipky.
První asijská chřipka
Tato epidemie probíhala v 50. letech a započala pravděpodobně v Číně. Ta byla sice v politické izolaci, ale to viru nijak nezabránilo rozšířit se postupně do Vietnamu a Thajska a odtud pak dále do světa. V průběhu několika měsíců odtud chřipkový virus A, identifikovaný jako subtyp H2N2, zamířil i do Spojených států amerických. I když nejprve nakažených ani obětí nebylo mnoho, po čase se ukázalo, že tento virus ptačího původu dokáže skvěle mutovat a podařilo se mu proměnit až do podoby, kdy se jen obtížně léčil a byl silně nakažlivý. Zdrojem nákazy byla velmi pravděpodobně drůbež vyvezená z Číny do spřátelených zemí. Virus samozřejmě nejvíce postihoval chronicky nemocné, děti, důchodce a těhotné ženy.
V moderní společnosti se virus šířil ještě rychleji než v relativně izolovaných vesničkách v Asii. Epidemie byla také původně popsána jako „britská chřipka“, protože se jí na Britských ostrovech v průběhu následujícího roku nakazilo přes 9 milionů lidí a přes 14 tisíc pacientů mu také nakonec podlehlo. Poté se však našli souvislosti s nakaženými a jejich cestami do Asie, takže postupně bylo stále jasnější, že nebezpečný virus lze trasovat až do Číny, která do té doby mlčela a ke katastrofě se nijak nehlásila.
Hongkongská chřipka
Jako by toho nebylo dost, jen o deset let později se v Asii rozmohla další epidemie. Lékaři v Hongkongu si v červenci roku 1968 všimli, že chřipkou během pouhých pár týdnů onemocnělo 15 % obyvatel celé lidnaté metropole, což bylo přes půl milionu lidí. A Hongkong, jakožto významný přepravní i obchodní uzel, náhle čelil riziku, že tuto nákazu rozšíří do celého světa. A to se také stalo – společně se zbožím se virus šířil do Singapuru a Vietnamu a odtud jej do USA dovezli vojáci vracející se domů z války. Postupně se nakažlivá chřipka dostala až do Indie, na Filipíny a na sever Austrálie. O několik měsíců později dorazila i do Evropy.
Ukázalo se, že lidé, kteří prodělali první asijskou chřipku, mají vůči této nákaze větší imunitu. Tím ale dobré zprávy končily. Virová chřipka A totiž vycházela z modifikovaného subtypu a vytvořila nový kmen H3N2. Průběh nemoci byl velmi agresivní a rychlý. U starších lidí byla velmi vysoká pravděpodobnost, že nákazu nepřežijí. Ke chřipce se navíc připojily nejrůznější komplikace, záněty a bronchitidy, které léčbu výrazně komplikovaly.
Ve vyspělých státech se naštěstí velmi rychle podařilo vyvinout účinné očkování, ale třeba Indie byla zasažena velmi intenzivně. Dohromady si vyžádala tato mediálně proslavená chřipková pandemie přes jeden milion lidských životů. Protože ale udeřila přes léto, měla paradoxně méně obětí – děti nebyly ve škole, lidé byli na dovolené. Přestože se tedy virus šířil, nikde se nekumuloval větší počet nakažených, který by způsobil zdravotní krizi.
Poučili jsme se? Zdá se, že příliš ne – stále spoléháme na lékaře a jejich schopnost vyvinout vakcínu. Co když se to ale nedpodaří?
Napiš komentář