Jídlo představuje pro mnohé lidi lákavý zdroj potěšení. A na tom jistě není nic špatného. Proč si občas nedopřát nějakou skutečnou delikatesu? Ale co byste říkali na tradici, při které se jídlo využívá úplně jiným způsobem – třeba k soutěži v kutálení?
Přesně taková tradice existuje už od dob středověku v italském městečku Pienza. Od roku 1996 je toto město součástí kulturní sekce světového dědictví UNESCO. Hezky kulatý sýr pecorino, který je pro Itálii typický, tam neslouží jen jako pochoutka, ale jako nástroj k poměrně bizarní soutěži. Jde o kutálení sýrem na přesnost. Jak to vlastně přesně probíhá? Pravidla jsou poměrně jednoduchá. Stačí vzít do rukou kulatý bochník pecorina a přesně mířit tak, aby se právě váš sýr dokutálel co nejblíže k dřevěnému kolíku stojícímu uprostřed náměstí. Ten, kdo je cíli nejblíže, nakonec vyhrává a je oslavován jako kdejaký úspěšný sportovec nebo herecká star.
Možná si říkáte, že to přeci není žádná věda, ale opak je pravdou. Domácí sýry nikdy nejsou přesně kulaté, u krajů se navíc zužují a při nižších rychlostech může bochník sýra nečekaně zatáčet. Takže úspěch nemusí zaručit ani pravidelný trénink.
I když by se mohlo zdát, že tato soutěž je jen takovou příjemnou kratochvílí, není to tak. Pro obyvatele města je vítězství v této soutěži prestižní záležitostí a jednotlivé části městečka každoročně pečlivě vybírají ty, kdo je budou v klání reprezentovat. Velký důraz se klade na přípravu dalších generací a kutálet se učí už malé děti. Tým je obvykle sedmičlenný a jako první kutálí většinou starší muži, kteří mohou mnohdy mít i šedesátiletou praxi. Jako poslední koulí nováčci. Výhra je především v podobě uznání a respektu od ostatích spolůuhráčů a jednotlivých městských částí, ale vítězové si domů odnáší, jak jinak, i velkou porci chutného pecorina.
Pochoutka z ovčího mléka
Sýr pecorino, se kterým tato prazvláštní soutěž probíhá, se vyrábí z ovčího mléka. Jeho název je jednoduše odvozen z italského slova pecora, které označuje ovci. V Itálii se vyrábí asi šest hlavních druhů tohoto sýra, ale podle obyvatel městečka Pienza je právě jejich místní pecorino vůbec to nejlepší na světě. Takové tvrzení se samozřejmě dá jen stěží potvrdit nebo vyvrátit. Z šesti hlavních druhů pecorina většina pochází z ostrova Sardinie, některé se ale dělají i na Sicílii, v Kalábrii, v Laziu a právě v Toskánsku. Tento typ sýra a postup jeho výroby je znám již přes 2000 let. Nese si tedy skutečně dlouhou tradici. Jeho výroba není nijak extrémně náročná, ale aby byla chuť skutečně perfetkní, je nutné mít velmi kvalitní ovčí mléko a samozřejmě dodržovat dané postupy ohledně míchání a zrání.
Chuť pecorina je určována především dobou zrání. Nejjemnější typ je sýr čerstvý, který zraje velmi krátce a zachovává si výraznou smetanovou chuť. Zralejší typy jsou naopak trvdší a chutnají více po másle a ořeších. Je tedy jen na vás, který druh preferujete a který zaujme vaše chuťové pohárky více. Tento sýr ale nemůže vyrábět každý. Aby se mohl honosit tímto jménem, musí pocházet z některého z tradičních regionů a vyrábět se přesně stanoveným postupem. Sýr pecorino je totiž chráněným označení Evropské unie. Pecorino nepatří k nejdražším sýrům, ale rozhodně to není náš českž eidam, kterým si obložíte kdejaký kus chleba ke svačině. Vyzrálější druhy mohou mít výraznou chuť, která ne každému chutná. Oproti klasickým sýrům z kravského mléka je to ale občas příjemná změna.
Pokud budete někdy projíždět Toskánskem, určitě se v měste Pienza zastavte. Když už zrovna nebude probíhat tato vyhlášená soutěž, určitě se vyplatí prohlédnout si bohaté historické centrum. Ne nadarmo je město součástí kulturního dědictví UNESCO.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Napiš komentář