Léto je jako stvořené k tomu vyrazit za dobrodružstvím a objevováním nových krajin. A pokud nejste zrovna milovník létání, nevlastníte auto nebo prostě jen chcete cestovat pohodlně, po zemi a s nádhernými výhledy, pak dejte přednost vlakům – toto jsou ty nejkrásnější železnice, které by rozhodně neměly uniknout vaší pozornosti.
Divoká kanadská příroda
První kanadská železnice byla postavena v roce 1836. Od tohoto roku se síť železnic významně rozšířila po celé krajině. 129 tratí je dnes elektrifikovaných a prakticky všude dopravu zajišťují dieselové lokomotivy. Jedna z nejkrásnějších tratí spojuje Montreal a Vancouver a měří 4 801 km. Zatímco cesta prvního transkontinentálního pasažéra z Montrealu do Port Moody (městečka na okraji Vancouveru) trvala šest dnů, dnes nezabere ani polovinu. Po cestě můžete obdivovat nádhernou kanadskou přírodu, zejména pak zasněžené vrcholky Skalnatých hor. Pokud nikam nespěcháte a máte i něco našetřeno, můžete si zaplatit cestu luxusním vlakem, který má zastávky na řadě zajímavých míst, a cesta zabere přibližně dva týdny.
Železnice bez zpoždění
Kde jinde než právě ve Švýcarsku by se železnice mohla pyšnit tím, že na ní vlaky dodržují časy na minutu přesně? Za takové prvenství může především modernizační projekt Bahn+Bus 2000, který byl zahájen již v roce 1987 a kladl si za cíl zvolit po celé zemi uzlové stanice, kde se budou vlaky sjíždět a poté rozjíždět do všech koutů země. Plánovaní takového projektu zabralo nejen hodně času, ale také peněz a úsilí spojených s přestavbou některých úseků. Kvůli dodržení přesně stanovených časů bylo například nutné zajistit zrychlení dopravy na trase mezi Curychem a Bernem asi o deset minut. Ve vybraných úsecích byla proto vybudována vysokorychlostní trať, která vlakům umožňuje dosáhnout až dvousetkilometrové rychlosti. Jízda mezi těmito dvěma městy tak dnes nezabere ani hodinu. Vlaky přitom překonávají poměrně náročný hornatý terén a zastavují také v nejvýše položené železniční stanici v Evropě – Jungfraujoch ve výšce 3 454 m n. m. Už jen kvůli tomu by tato trať neměla uniknout vaší pozornosti.
Nejvýše položená železnice
Nenajdeme ji ani ve Švýcarsku, ani v Kanadě, ale na úplně jiném kontinentu, v Číně. Nejvýše položená trať vede mezi Čínou a Tibetem. Spojnice Pekingu a Lhasy překonává ve svém nejvyšším bodě nadmořskou výšku 5 072 m a téměř tisíc kilometrů kolejí je postaveno nad 4 000 m n. m. O její rekordnosti tedy nemůže být žádný pochyb. Celková délka železnice z Pekingu do Lhasy činí 4 064 km a cesta trvá čtyřicet dva hodin, což rozhodně není špatná bilance. Jinou možnost hromadné dopravy (kromě letadla) představují jen autobusy, které se ale musí často potýkat s velkou nepřízní počasí a cesta je kvůli tomu velmi dlouhá. Zajímavé je například to, že se ve vagonech musí podobně jako v letadle udržovat standardní atmosférický tlak, aby se předešlo výškové nemoci. Pokud vám nevadí velké výšky a specifické podmínky přepravy, pak by tato železnice neměla chybět na vašem bucket listu.
Norská chlouba
Asi není náhodou, že ty nejzajímavější železnice se vždy nachází v hornatém terénu. Zde totiž nejlépe vyniknou možnosti železnické dopravy a samozřejmě i výhledy jsou o to úžasnější. Nejstrmější železnici najdeme v Norsku, u severozápadního fjordového pobřeží. Z městečka Flåm vede dvacetikilometrová železniční trať do městečka Myrdal s nadmořskou výškou 866 m n. m. Maximální sklon dráhy je zde 5,5 % a díky tomu patří tato trať mezi nejstrmější dráhy s normálním rozchodem na světě. Dnes slouží železnice již jen jako turistická atrakce, ale dříve ji lidé běžně využívali k přepravě. Kromě strmosti stoupání může dráha nabídnout ještě i jiné zajímavosti. Během cesty se projedete hned několika tunely a vlak třikrát překonává řeku bez použití mostu.
Napiš komentář