Na dalekém východě, v Tibetu, žijí mniši, kteří přivedli techniku meditativního dýchání k dokonalosti. Je třeba dobře známo, že pomocí správného dechu lze redukovat stres a zintenzivnit soustředění nebo eliminovat prožívání emocí. Tito mniši však dokáží mnohem více. Podle všeho dokáží například kontrolovat a regulovat svou tělesnou teplotu. Jak je to možné?
V mrazu v mokrých prostěradlech
Tibetští mniši žijí často vysoko v horách, kde nepanují zrovna tropické teploty. Naopak, často tu nebývá více než 5 °C. Přesto zde mniši dokáží venku prosedět celé hodiny. Jiný by už dávno podlehl podchlazení, ale s nimi teplota jako by nic nedělala. Tito mniši si navíc hodiny meditace krátí poněkud netradičním koníčkem – okolo těl mají omotaná mokrá prostěradla. Jakmile je teplota jejich těl vysuší, prostěradlo si vymění za nové a pokračují ve své strnulé meditaci. Jaký má toto počínání smysl? Prý jde o jakýsi mystický sport – a za vítěze se považuje ten, kdo před úsvitem vymění prostěradel nejvíc. Jak je ale něco takového vůbec možné? Jakto že mniši netrpí podchlazením? Copak pro ně fyzikální zákony neplatí? Podobné otázky si v 80. letech položil i Herbert Benson z Harvard University, který se nakonec osobně vydal do Tibetu, aby tuto záhadu vyšetřil.
Svatí muži praktikují netradiční techniku jógy zvanou g-tummo. V jejich náboženství je právě Tummo bohyní tepla a vášně – a stejné slovo také popisuje vnitřní zapálení a sílu. Tato meditativní praxe je tedy zaměřená na ovládnutí vnitřního žáru. Při tomto cvičení vtlačují mnichové vzduch hluboko do břicha a využívají při tomto procesu vlastní představivost. Vizualizují si, jak jim plameny olizují míchu. Tento postup prý dokáže minimalizovat ztráty teplo, a dokonce ho ještě více vyprodukovat.
Již staré filozofické směry a náboženství totiž věřily, že tělo a mysl jsou vzájemně propojeny. A my už dnes díky vědě víme, že to tak skutečně je. Duševní rozpoložení působí jak na krátkodobou fyzickou kondici, tak na dlouhodobé zdraví. Na tomto principu funguje starobylé cvičení tibetských mnichů, kteří silou své mysli dokáží ovládat své tělesné pochody.
Neskutečné závěry
Když Herbert Benson dorazil do kláštera v Dharamsale v lednu 1982, podrobil mnichy moderním metodám výzkumu. Pomocí EEG zkoumal, jak se při meditaci mění elektrická aktivita mozku. Bylo zřejmé, že se během tibetské meditace snižuje činnost sympatického nervového systému. A to je právě ten nerv, který je odpovědný za nevědomé tělesné procesy a pudové chování. Na základě měření bylo také potvrzeno, že mniši skutečně dokázali během hluboké meditace zvýšit teplotu prstů na nohách i rukách o neuvěřitelných 8,3 °C.
Na základě těchto poznatků vytvořil americký vědec vlastní léčebnou metodu, kterou nazval Mind Body Medicine (MBM) neboli „medicína mysli a těla“. Během ní se využívají meditace, modlitby a kreativní činnosti k podpoře tělesných funkcí. Skvělé účinky má tato metoda zejména při léčení potíží, které jsou přímo napojeny na stres a vyčerpání.
Chyba nebo podvod?
Řada odborníků však považovala Bensonovy výsledky za chybu v měření, nebo rovnou podvod. Nejvyšší dosud naměřené teplota lidského těla totiž byla 46 °C u jistého Američana, který dostal v roce 1980 úžeh. Vědci nedokázali pochopit, jak by bylo možné vyvolat si tuto teplotu uměle, a ještě si při tom být schopný zachovat všechny důležité životní funkce. Nedůvěru vzbuzoval i fakt, že Benson naměřil vysoké hodnoty u končetin, ale těla se podle něj zahřála jen o 1,9 °C.
Kontroverzní výzkum se pokusila potvrdit nebo vyvrátit v roce 2013 fyzioložka a profesorka medicíny z Harvardu Maria Kozhevnikovová. Zajímala se především o to, zda jde pomocí této jógové techniky zahřát kromě prstů i střed těla. V tomto roce však již bylo poměrně obtížné najít mnichy, které by metodu stále praktikovali, a navíc byli ochotní na výzkumu spolupracovat. Nakonec se jí podařilo najít jedno z mála míst, kde tradici udržely jeptišky. Navštívila tedy klášter Gebčak, který leží v nadmořské výšce 4 200 m v odlehlých východotibetských horách Nangchenu.
Výsledky byly potvrzeny
Jeptišky zde při teplotách sahajících k −30 °C chodily jen v krátkých sukních, sandálech a s mokrými prostěradly z bavlny omotanými kolem těla. Bylo opět naměřeno, že teplotu v končinách zvládají snadno zvýšit o 1,2–6,8 °C, ale měření středu těla potvrdilo Bensonovy závěry: Během hluboké meditace dokázaly ženy zvýšit celkovou tělesnou teplotu o 1 °C.
Na základě vědeckých pozorování bylo zjištěno, že teplo lze ovládat dvěma způsoby: buď pouze dechem, nebo meditativní vizualizací, kdy si člověk představí například plamen, který jej zevnitř zahřívá. Při druhém způsobu je přitom snazší vydržet při nižších teplotách delší dobu. Výsledky tedy naznačili, že dokonce i ti, kdo nemají s meditací takové zkušenosti, se mohou postupně naučit tělesnou teplotu regulovat.
Nová metoda léčby
Uvedené techniky jsou tedy dnes dostupné i nám a celému západnímu světu. Nicméně je jasné, že dosažení takového stupně meditace, aby skutečně došlo k tak výrazným fyziologickým změnám, vyžaduje hodiny a hodiny práce. Opět to ale potvrzuje to, co dnes už západní medicíně nepopírá. Meditace skutečně dokáže uzdravovat nejen duševní potíže, ale umí léčit i tělo. Psychosomatika je stále neprobádanou oblastí, která by nám mohla pomoci léčit řadu chorob, se kterými si prozatím nevíme rady. Je však otázkou, zda má moderní člověk vůbec možnost se takovým praktikám věnovat, pokud žije v dnešním uspěchaném světe. Možná bychom prostě jen všichni měli zvolnit a řada problémů by mohla zmizet.
Napiš komentář