Radši zemřít, než snášet potupu. Souboje byly oblíbenou cestou jak ochránit svou čest

Doby soubojů jsou již díkybohu dávno pryč. Při těchto bojích tváří v tvář, kdy zejména muži hájili svou osobní čest nebo čest své rodiny, mají kořeny sahající hluboko do historie. Jedinou kulkou mohl být zmařen život mnoha důstojníků, šlechticů, umělců i odborníků. Původ těchto soubojů lze hledat již v antice, kdy podle starobylých tradic bylo zvykem, že znepřátelené strany vyslaly každý svého “šampiona”, který se poté měl s protivníkem utkat v boji na život a na smrt. I v Bibli se třeba dočteme o velmi známém souboji Davida a Goliáše. Souboje tedy prostupují celými lidskými dějinami.

Čest je důležitější než život

Ve středověku byly souboje opět obnoveny v Evropě, a to zejména ve Francii, kde se zrodila tradice rytířských klání. Ale až v roce 1526 se souboje staly doslova modní záležitostí. Tehdy se dokonce schylovalo k souboji samotných panovníků, když francouzský král František I. Francouzský vyzval na souboj svého protivníka, španělského a římského krále Karla V. K souboji nakonec nedošlo, ale popularita takového vyřizování účtu rapidně začala stoupat. Jen ve Francii tak údajně v době vlády Jindřicha IV. zemřelo za pouhých deset let neuvěřitelných deset tisíc vysoce postavených mužů. Následně byly souboje oficiálně zakázány, protože tragické konce byly bohužel až příliš časté. Na americké pobřeží pronikly duely s prvními evropskými osadníky, přičemž na Jihu zakořenily podstatně pevněji než na Severu. A jelikož se jednalo o záležitost cti, bylo velmi typické, že se takto řešily spory mezi vysoce postavenými lidmi jako byli právníci či politici.

Pravidla vyřizování účtů

Jak vlastně takový souboj probíhal a jaká měl pravidla? Při souboji šlo o dobrovolné střetnutí ozbrojených mužů, kteří tak měli chránit svou čest, případně čest někoho blízkého. Prokazovali tak vlastně, že cti si cení více než vlastního života. Původním cílem však rozhodně nebylo protivníka zabít, ale spíše mu uštědřit opravdu pořádnou lekci, kterou by si pamatoval do smrti. Souboje tedy často končily již tím, že byl někdo zraněn a byla viditelná krev. Někdy také tehdy, když byl vypálen jeden náboj a nikdo zároveň nebyl zraněn. Zvykem také bylo mířit na méně zranitelná místa jako jsou třeba nohy. Přibližně jen každý pátý duel skutečně končil smrtí a šlo především o to, jak se dohodli protivníci a jaká mezi nimi vládla nevraživost.

Typickým doprovodem účastníků byli tzv. sekundanti. Většinou se jednalo o přátele obou protivníků. Ti se často snažili spor ukončit před započetím souboje smírem, ale pokud bylo jasné, že ke střetu dojde, snažili se vyjednat dobré podmínky a zabezpečit, aby souboj proběhl fér. Jednalo se například o typ použité zbraně, o vzdálenost, kterou mezi sebou účastníci měli, a další. Nebojovalo se zdaleka jen pistolemi. Například ve Francii se používaly i kulečníkové koule nebo okované hole. Podmínkou však bylo využití co nejpodobnějších prostředků, a proto není divu, že se ze sériově vyráběných zbraní určených pro duely stal ve druhé polovině 18. století výnosný byznys.

Vzdálenost při střelbě byla většinou stanovena na 50 metrů. Ačkoliv v prvopočátcích byly souboje výsadou šlechty, v době romantismu se tento zvyk rozšířil i mezi obyčejné měšťany nebo studenty. V mnoha případech byly dokonce oficiálně zakázány jak církevní, tak i státní mocí, ale to mnohým nezabránilo bránit svou čest i jméno tímto krvavým způsobem. Například v německých a rakouských zemích se tak běžně odehrávaly až do první světové války – jako ilegální se ovšem většinou konaly v ranních hodinách a na odlehlém místě.

Zajímavé je například i to, že souboje se neomezovaly jen na mužské pohlaví. V roce 1792 se například odehrál legendární duel mezi jistou madam Elphinstoneovou a Almerií Braddockovou v londýnském Hyde Parku. Šlo o urážku týkající se věku jedné ze zúčastněných. Nejprve došlo k sestřelení klobouku slečny Almerie, zatímco ta ránu vrátila šavlí a madam Elphinstoneovou zranila na paži. Nakonec mezi oběma ženami ale došlo ke smíru.

Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *