Tunguzská událost stále vzbuzuje otazníky. Stál za výbuchem dopad meteoritu, nebo musíme odpověď hledat jinde?

Už je to přes sto let od doby, kdy v tunguzské tajze explodovalo něco, o čem ani současná věda nedokáže podat spolehlivé vysvětlení. Jednalo se o ohromný výbuch, jehož ozvěna byla slyšet až do vzdálenosti 800 kilometrů. Ve 30. letech minulého století se do objasňování této záhady pustili další lidé a zjistilo se, že odpovědět na otázku, co tam tehdy explodovalo, nebude zas tak snadné.

Konec června roku 1908 byl ve většině Evropy doslova malebný. V Rusku v Krasnojarské oblasti na Sibiři tomu bylo podobně, i když samozřejmě teploty byly úplně někde jinde a stále by asi toto místo nezlákalo mnoho lidí k životu zde. Na jasném nebi se tam náhle zjevil žhnoucí válec, který byl doprovázen ohlušujícím rachotem. Přelétl během několika minut nad oblastí, která má několik tisíc kilometrů, a zanechal za sebou duhovou stopu. Po chvíli pak explodoval nad téměř neobydlenou Tunguzskou oblastí. Na místě dopadu okamžitě vzplanul oheň, který vydával hustý kouř viditelný až na vzdálenost 400 kilometrů.

Tajga byla v těch místech skutečně v podstatě neobydlená, takže alespoň ztráty na životech byly zcela minimální. Přesto je jasné, že kdokoliv se v té době mohl nacházet v blízkosti exploze, neměl nejmenší šanci na přežití. V nejbližší obydlené osadě, která byla vzdálená asi 70 kilometrů, žhavá vlna vzduchu odhodila muže sedícího na verandě, a dokonce mu i zapálila košili. I ostatní lidé v blízkém okolí utrpěli popáleniny.

ZDROJ: WikimediaCommons

Vyšetřování? Ale kdeže

Možná vám připadne naprosto šokující, že na tak děsivou událost vedení Ruska v podstatě nijak nezareagovalo. Čekali byste, že se do oblasti vypraví týmy výzkumníků, kteří se budou snažit objasnit, co se vlastně stalo, ale to vás zklameme, nic takového se nekonalo. Carské Rusko v té době řešilo jiné, doslova existenční problémy, takže rozsah škod i jejích původce nebyl nijak zmapován. Až v roce 1921 se na výpravu tímto směrem vypravil mineralog Leonind Alexejevič Kulik, který se zabýval zkoumáním meteoritů. Do oblasti ani nedorazil, ale podařilo se mu alespoň sestavit mapku dopadu. Kulik se nicméně do oblasti ještě mnohokrát vrátil a snažil se záhadu výbuchu objasnit. Pravdou ale je, že nezjistil v podstatě nic. Četné krátery, v nichž se pokoušel nalézt zbytky meteoritického železa, byly patrně běžným geomorfologickým fenoménem a výtvorem mrazu ve věčně zmrzlé půdě.

Práce trvající celá desetiletí

Od konce války se začala rozmáhat móda nejrůznějších expedicí, a to i do oblastí postižených velkým výbuchem. Tyto výpravy byly někdy zcela amatérské, jindy profesionální, ale cíl byl stejný – zjistit, co se vlastně tehdy stalo. Zkoumaly radioaktivitu i přítomnost cizorodých prvků, pátraly po zbytcích tajemného tělesa, složitě propočítávaly dráhy dopadu vesmírných těles a analyzovaly dobová seismická měření ze všech koutů světa.

V letech 1961-1979 prošlo tajgou více než deset sovětských expedic. Největší anomálií se zdály být magnetitové a silikátové kuličky o rozměrech desetin až setin milimetru, které se nacházely všude okolo. Jenže později se ukázalo, že takových drobounkých kuliček spadne na Zem denně několik tisíc, aniž by u toho musel asistovat meteorit. Na kosmický původ katastrofy však ukazovaly i zvýšené obsahy vzácných prvků v půdě a vrstvě rašeliny z roku 1908. S nějakým konkrétním objevem přišli až italští vědci roku 1991, kteří prokázali přítomnost mikroskopických částeček chemických prvků typických pro kamenný meteorit.

ZDROJ: WikimediaCommons

Od 90. let se do výzkumu zapojují nejen vědci samotní, ale i nejmodernější počítačové technologie vybavení. Už od roku 1999 například vědci zkoumají jezero Čeko. Za dopadový kráter po tunguzském meteoritu chtěli prohlásit právě jej – má totiž přibližně okrouhlý tvar, průměr kolem 500 metrů, netypicky strmé stěny a dno v hloubce 50 metrů. Jenže ukázalo se, že jeho původ je mnohem starší. Nejnovější výzkumy však pracují s tím, že došlo již během letu k rozdrobení padajícího tělesa, žádný ucelený kráter tedy ani nemůže být nalezen.

Teorií je spousta

Stále však zůstávají nezodpovězeny otázky ohledně původce výbuchu. Podle prvotních názorů šlo o kometu, což podporují i optické jevy, které výbuchu předcházely. Argumentem oponentů je však přílišná křehkost a nesoudržnost komet, těleso by muselo explodovat mnohem výše nad Zemí. Novější výzkumy spíše věří, že by se mohlo jednat o pórovitý kamenný meteoroid nebo chondritu. Toto těleso mohlo mít průměr kolem 50 metrů a explodovalo už ve výšce kolem 6–8 kilometrů nad Zemí. To, co tedy způsobilo ohnivou zkázu v tajze, ani nemuselo být pevného původu. Dopadnout na zem mohla pouze masa stlačeného plazmatu, která již nevytvoří kráter, ale sežehne celou okolní vegetaci.

Někteří lidé ale také straní teorii o tom, že výbuch vůbec nemělo na svědomí vesmírné těleso. Tunguzská oblast leží v tektonicky velmi aktivní oblasti a epicentrum se navíc nachází v průsečíku několika zlomových linií. Teoreticky by se mohlo jednat o výron a následnou explozi ohromného množství zemního plynu. Žhavé plyny a popel vyvržené z hlubin země by jistě měly dostatečnou sílu, aby spálily vše v okolí několika desítek kilometrů.

Proč se však stále tolik zabýváme dávným výbuchem? Možná proto, že potenciální zkázu z vesmíru nemůžeme nikdy vyloučit a obrovité asteroidy Zemi, sice z bezpečné vzdálenosti, míjejí každou chvíli. Podle pracovníků NASA je aktuálně největší hrozbou objekt, který se má k Zemi přiblížit v roce 2185. I u něj je ale pravděpodobnost, že zasáhne Zemi, jen 490 ku jedné.

Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *