Mohou ptáci páchat sebevraždu? Místní od jezera Ozogoche tomu věří. Co na to věda?

Myslíte si, že je možné, aby zvířata páchala sebevraždu? Poznatky z biologie nám většinou říkají, že zvířata mají natolik silně vyvinutý pud sebezáchovy, že sebevražda pro ně není možností. Přesto se zdá, že minimálně na jednom místě na světě se tato pravidla trochu mění. Nebo je to jen zdání?

Rituální oběť bohům

Jezero Ozogoche v jihoamerických Andách je proslulé tím, že v jeho okolí umírá vysoké množství ptáků. Tuto tajuplnou vodní plochu najdete poblíže malinké vesničky Ozogoche Alto vysoko v Ekvádoru. Každý rok ke konci září pokryjí stovky mrtvol bartramií dlouhoocasých břehy jezera. Jde o tažné ptáky, kteří tu každoročně prolétají, ale bohužel zde většina z nich také ukončí svůj život. Místní vnímají tuto prazvláštní tradici jako jakýsi posvátný rituál a mrtvá těla ptáků sbírají a oslavují je, jelikož věří, že se ptáci dobrovolně dávají jako oběť apusům, neboli duchům posvátného jezera. V podstatě vnímají oběť ptáků jako hromadnou rituální sebevraždu, kterou vzdávají holt nadpodzemským vládcům.

Pokud jde o místní obyvatele, skutečně mají o celé věci poměrně jasno – zdejší šaman Raul Tenesaca věří, že ptáci se dobrovolně obětují. Proto také vesničané tuto událost mohutně oslavují – tančí a zpívají písně, a to vše na počest zesnulých opeřenců. Bohům se také obětují různé věci jako ovoce nebo jiné plodiny a odvážní jedinci také v tuto dobu vstupují do jezera, aby zde načerpali onu magickou sílu a tělesné zdraví.

Pro vědce stále záhada

Pro místní je to tedy jasná a uzavřená věc a jiné vysvětlení je nezajímá. Pro nás je ale takové chování ptáků jistě zarážející a velmi nestandardní. A tak nás určitě zajímá, co za tím skutečně stojí. A ornitologové pochopitelně tuší, že sebevražda asi nebude zcela realistickým vysvětlením skutečnosti. Přesto bohužel prozatím přiznávají, že ptačí chování je pro ně doposud také záhadou, na kterou nemají jednoznačné vysvětlení. Mohou se pouze domnívat a spekulovat.

Faktické informace jsou poměrně jasné – ptáci umírají každoročně v podobnou dobu, vždy jen po rozednění. Bartramie přes andské jezero Ozogoche přelétají na cestě z Aljašky do Argentiny, Paraguaye a Chile, kde tráví zimní období. Překonávají trasu dlouhou tisíce kilometrů, a tak ornitology logicky napadlo, zda ke konci cesty už mohou umírat v důsledku naprostého vyčerpání. Jenže to se jeví jako velmi nepravděpodobné. I provedené výzkumy ukazují, že mrtví ptáci jsou zcela zdraví jedinci s dostatečnými tukovými zásobami, a není tedy důvod myslet si, že umírají vyčerpáním a slabostí.

Druhou možností pak byla možná otrava jedovatými plyny, které by jezero mohlo vypouštět do ovzduší. Jenže pak by nedávalo logiku, proč hyne jen tento konkrétní druh ptáků a žádný jiný. Navíc by nedávalo smysl, že se to děje opakovaně a jen jedenkrát do roka. Záhada se tedy zdá daleko komplikovanější, než by se mohlo na první pohled zdát.

Teplotní šok

Vědci přišli i s dalšími teoriemi. Jedna z nich hovoří také o možnosti, že ptáci přelétají přes jezero Ozogoche v noci a kvůli silnému větru mohou ztratit výšku. To způsobí, že se omylem ponoří do vody a následkem teplotního šoku hynou. Voda má totiž pouhých pět stupňů Celsia. Tato teorie zní poměrně rozumně, ale žádné solidní důkazy pro ni neexistují. Přesto se z toho, co vědci doposud dokázali zjistit, jeví tato teorie jako nejvěrohodnější. Je ale dost obtížné ji fundovaně prokázat.

Náhlá smrt batramií tedy doposud nemá vysvětlení. Nedostatek vědeckých důkazů jen podporuje víru místních v legendu, že ptáci umírají dobrovolně. Oslavy jejich odchodu z tohoto světa navíc každoročně lákají i turisty, kteří se na místo sjíždí, aby si tuto záhadu prohlédli na vlastní oči.

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *