Asi všichni jsme o zničení Pompejí slyšeli, ale stěží si dovedeme představit rozměry takové katastrofy. Před smrtícím proudem sopečné lávy se nedalo uniknout a zahynulo nejen veškeré obyvatelstvo, ale také fauna a flóra. Žhavá láva i sopečný prach také navždy proměnily ráz místní krajiny. Výbuch sopky Vesuv tyčící se nad Neapolským zálivem v roce 79. n. l. způsobil zkázu nejen Pompejí, ale vyhladil také několik vedlejších měst a obcí. Také tzv. pyroklastické mračno plné popela a sopečných plynů s částicemi magmatu dosahoval až do výšky neuvěřitelných 37 kilometrů. Jak se celá událost odehrála a dalo se jí nějak zabránit?
Tuhle otázku si jistě klade i mnoho dnešních badatelů. Bylo vůbec možné se nějak zachránit, nebo byl osud obyvatel nadobro zpečetěn a byli prostě v nesprávný čas na nesprávném místě? Na základě nejnovějších archeologických nálezů mají vědci zase o něco jasněji. Záchranné lodě, jež byly poslány historikem Pliniem starším, měly údajně přistát na břehu města Herculaneum, a právě odsud se měli evakuovat obyvatelé zasaženého území. Jenže pomoc dorazila příliš pozdě. Kvůli tomu našlo v rozžhavené lávě svou smrt asi 300 lidí, kteří na pláži marně vyhlíželi svou záchranu. Bohužel se jí nedočkali.
Minuty naděje
Herculaneum pohřbila po erupci Vesuvu vrstva vulkanického materiálu, která byla místy dokonce až kolem dvaceti metrů vysoká. V této vrstvě se také dochovaly i zuhelnatělé zbytky dřeva a spousta pozůstatků mrtvých. Pláž v Herculaneu vydala kosterní pozůstatky zhruba 300 osob již v 80. letech minulého století, a už tehdy bylo poměrně jasné, že se jednalo o skupinu těch, kteří zde marně očekávali svou záchranu. V blízkosti koster byly nalezeny cenné předměty, které rodiny pobraly, aby měly v novém domově něco do začátku, ale nakonec jim to bylo k ničemu.
Kdo byli lidé čekající na záchranu?
Podle nalezených pokladů se zdá, že by se mohlo jednat o členy pretoriánské gardy. Ti pravděpodobně v době erupce neměli žádné základny na pevnině, a proto nejspíš posádka připlula z ostrova Capri, podle rozkazu Plinia staršího. Jeho poslední okamžiky popsal následně jeho synovec Plinius mladší, který tvrdil, že se tento velitel římského loďstva v Misenu pokoušel o evakuaci obyvatel ohrožených výbuchem Vesuvu. Bohužel se mu to ale nepodařilo a sám zahynul v pobřežním městě Stabiae, patrně následkem selhání srdce.
Den zkázy
Vždycky se hovořilo o tom, že den výbuchu sopky se odehrál 24. srpna 79 n. l. Italští archeologové však učinili objev, který přeci jen tvrdí něco jiného. Nápis uhlem na zdi vypovídá o tom, že k sopečné erupci pravděpodobně došlo až o celé dva měsíce později, je zde totiž uvedeno datum 17. října 79 n. l. Podle toho archeologové usoudili, že město mohlo být lávou zalito asi o týden později. Nápis byl nalezen v domě, který v době erupce procházel rekonstrukcí a v tomtéž domě byly také nalezeny kosterní pozůstatky dalších obětí sopečného řádění.
Pouhých dvacet minut a bylo po všem
Vědci mají v dnešní době k dispozici moderní technologie, které jim umožňují skutečně velmi přesně zrekonstruovat zkázonosnou událost starověkého světa. Podle těchto nových metod trvala celá zkáza Pompejí jen něco málo přes dvacet minut. Výzkumníci vytvořili počítačovou simulaci, podle které horká láva zasáhla město doslova jen pár minut poté, co celá zkáza započala. Pyroklastické mračno následně smetlo z povrchu zemského doslova všechno, co se mu postavilo do cesty a změnilo tammí krajinu k nepoznání. Šance na přežití tedy byly v podstatě nulové. Kdo na místě byl, ten zde také nalezl svou smrt.
ZDROJ: https://en.wikipedia.org/wiki/Pompeii, 100+1 zahraničních zajímavostí
ZDROJ obrázku: Autor/ka fotografie: stevan jobert: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/umeni-architektura-cestovani-socha-13536638/
Napiš komentář