Severní Korea je místo, kde platí jiná pravidla. Počítač je luxus a internet má 28 stránek

Asi tou nejpodivnější zemí na celém světě je bezpochyby Severní Korea. Toto místo v mnoha lidech vzbuzuje řadu otázek, na které není vždy snadné odpovědět. Pro nás je možná nepochopitelné, jak tam některé věci mohu fungovat a čemu lidé věří, ale realita je taková, že vláda komunistické strany je tam zatím neotřesitelná. O životě v Severní Koreji panuje řada mýtů, ale jisté je, že život tam není úplně snadný. Konají se tam volby jen na oko, kdy vždy zvítězí komunistická strana, kalendář se odvíjí od narozenin vůdce a i drobný přestupek může mít nedozírné následky.

Trest až pro tři generace

Do vězení nebo pracovního tábora se v Severní Koreji můžete dostat až děsivě jednoduše. I drobný přestupek může vyústit v trest, který je často fatální. O to horší ale také je tzv. třígenerační trest, který v roce 1972 zavedl Kim Il-sung. Pokud je některý z obyvatel odsouzen k pobytu v pracovním táboře, je dost pravděpodobné, že se tam setká i se svými příbuznými až do třetí generace. Tak dlouhá doba je totiž dle vůdce nutná k tomu, aby se z rodiny vymýtilo zlo. Málokdo ale pracovní tábor přežije, takže je to vlastně ideální místo, kam uklidit nepohodlné lidi.

I přesto že o tom, kdo má v Severní Koreji moc, není pochyb, každých pět let se zde konají „svobodné“ volby. Účast je povinná, volit prostě jít musíte, jinak vám hrozí nepříjemné vyšetřování a možná i trest. Vybírat můžete nejen z vládnoucí Korejské strany práce, ale zaškrtnou políčko můžete i ve prospěch Sociálnědemokratické strany Koreje, Čeondoistické strany Chongu nebo některé z náboženských organizací. Nicméně podle neoficiálních zdrojů se hlasovací lístek zatrhává přímo před komisí, která pečlivě sleduje vaši volbu. Zaškrtnutí nesprávného políčka může vyústit v problémy, kterým se většina lidí chce logicky vyhnout. Není tedy divu, že Korejská strana práce většinou získává podporu okolo 90%.

Jako by tyto nedemokratické postupy nestačily, Korea má dokonce i své vlastní měření času. Vlastní kalendář nese název podle oficiální státní doktríny Čučche. Datování úzce souvisí s životem Kim Il-sunga, který je klíčovou osobou Korejské strany práce a stál u vzniku Severní Koreje v roce 1948. V roce 1997 byl v připomínku dne jeho smrti oficiálně a celoplošně zaveden nový kalendář, který začíná právě datem narození tohoto mimořádně ceněného vůdce. Rok 1912 se tedy změnil na rok jedna.

Jak se zde žije

A jak je to s běžným životem lidí? Co vlastně celé dny dělají? Samozřejmě hlavně pracují, ale ve volných chvílích se mohou věnovat třeba i sportu. V Severní Koreji se například hraje basketbal, ale s trošku pozměněnými pravidly. Jedná se především o odchylky v bodování – třeba pokud dáte míč v posledních třech sekundách zápasu, vašemu týmu se připočte osm bodů. Není jisté kdy a kdo se změnami přišel, ale dobře se ví, že i současný vládce Kim Čong-un basketbal zbožňuje a dost možná tajně sleduje americkou NBA.

V neposlední řadě je pak také významným rozdílem to, že Severní Korea není připojena na internet. Počítač obecně je zde docela velký luxus a na jeho nákup potřebujete vládní povolení. Pár hodně předpotopních kusů najdete ve veřejných knihovnách, kde se občané mohou připojit na interní síť, která ale nabízí jen 28 stránek, jež se zaměřují na vzdělávání a politickou propagandu. Vláda dobře tuší, že právě internet by byl nevyhnutelnou cestou ke svobodě. Selekce informací je tedy zcela nezbytná a žádoucí.

Tvrdý režim, který zde panuje, nedává spát řadě lidskoprávních organizací, ale nezdá se, že by prozatím existovala nějaké cesta jak režim svrhnout a nastolit v zemi demokracii. Občanům jsou roky vymývány mozky oficiální propagandou tak, že by řada z nich vlastně ani žádnou změnu nechtěla. Jednoduše si neuvědomují, že zbytek světa žije úplně jiným životem. A tak tento malý ostrůvek, kde se dějí neuvěřitelné věci, stále zůstává na mapě světa a ještě nějakou dobu tam asi i vydrží.

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *