Záhady Egypta nás provází až doposud. Objeví se někdy ztracené artefakty?

Slavní a mocní faraoni chtěli, aby i jejich mrtvá těla odpočívala v luxusu a obklopena bohatství. Proto si ještě před smrtí vystavěli okázalé hrobky, které však byly záhy po jejich smrti vyloupeny vykradači hrobů. Oni sami často skončili v provizorních skrýších – rozhodně ne tak, jak si představovali.

Mezi nejslavnější pohřebiště patří bezpochyby Údolí králů na západním břehu řeky Nilu. Najdete zde více než šedesát hrobek egyptských panovníků a jejich rodin, kteří vládli v 18. až 20. dynastii. Koncem 18. století začaly být tyto hrobky poprvé odkrývány Evropany, ale většinou je čekalo zklamání. Namísto bohatství a starobylých cenných kusů, našli jen nuzné cetky – vykradači hrobů se již dávno předtím postarali o zbytek.

Úžasný objev

Kromě toho ale také často chyběly i samotné mumie, které se poděly neznámo kam. A to platilo až do poloviny 19. století, kdy se Ahmadovi Abd ar-Rasúlovi zatoulala jedna koza z jeho stáda. Když se ji vydal hledat, zjistil, že pravděpodobně spadla do jakési hluboké šachty. Nelenil tedy a spustil se za ní dolů a jeho námaha se mu mnohonásobně vrátila. V jeskyni totiž nenalezl nejen svou kozu, ale také desítky rakví, které ukrývaly ztracené mumie. Spolu s nimi se našly také sošky, starobylé vázy, látky a ozdobné papyry. Rodinný klan Rasúlových měl najednou o živobytí postaráno. Namísto toho aby Ahmed nález ohlásil, bezmála deset let po malých částech rozprodával poklad, který nalezl. Jenže v roce 1887 vzbudil pozornost Egyptské památkové správy.

Stopy sice vedly k rodinnému klanu Rasúlových, ale nikomu se nepodařilo nic prokázat. Dokonce byl i zatčen Ahmedův bratr, který ale nic nevyzradil a pro nedostatek důkazů musel být opět propuštěn na svobodu. Když už se zdálo, že novodobí vykradači opět uniknout bez trestu, stalo se něco nečekaného. Ahmedův bratr se vrátil a oslovil německého archeologa Emile Brugsche. Tomu vypověděl celou pravdu a také jej zavedl do skrýše, kde egyptolog okamžitě odhalil, že se jedná doslova o objev století. Mezi mumiemi nalezl asi čtyřicet faraonů a jejich rodinných příslušníků z období Nové říše. Nechyběla ani tak slavná jména jako Amen­hotep I., Thutmos II. či Sethi I. Největší senzací se ovšem stalo objevení mumie Ramesse II., který je považován za nejslavnějšího egyptského faraona.

Jak se ale všechny mumie do této malé skrýše dostali? Je třeba se vrátit do doby 1000 př.n.l. V té době vykradači hrobů drancovali hrobky a nic jim v tom nemohlo zabránit. V bezpečí nebyly ani mumie samotných vládců, a tak jednoho dne thébští kněží pověřili služebníky, aby ostatky nejdůležitějších faraonů tajně přenesli do skrýše. Ostatky byly několikrát přemístěny, až se nakonec dostaly do jeskyně v Dér el Bahrí, kde odpočívaly až do poloviny 19. století. V jeskyni se nalezla podstatná část postrádaných těl, ale některá významná jména stále chyběla.

Nový nález, který ale neměl dlouhého trvání

V roce 1897 se ředitelem Egyptské památkové správy stal Victor Loret. Právě tento muž objevil v Údolí králů hrobku Thutmose II. a společně s ní i jeho prázdný sarkofág. Další překvapení ho ale čekalo v další hrobce, kde nalezl tělo mumie zbavené obinadel, což byl nejspíše faraon Setnacht nebo princ Vebensen. Později objevil ještě velkou sloupovou síň, kde našel otevřený sarkofág s mumií. Jednalo se o ostatky samotného majitele pohřebního komplexu faraona Amenhotepa II. Jako by to nestačilo, v boční komoře hrobky objevil další velkou skrýš královských mumií. Nacházely se tam ostatky egyptských králů Thutmose IV., Amenhotepa III., Merenptaha, Sethiho II., Siptaha, Ramesse IV., Ramesse V., Ramesse VI. a neznámé ženy.

Když už by příběh konečně mohl mít šťastný konec, stala se nepříjemná věc. Do pohřebního komplexu totiž pronikli novodobí vykradači hrobů a velkou část nálezu odnesli. Po jejich stopách se vydala řada lidí včetně tehdejšího památkového inspektora a objevitele Tutanchamonovi hrobky Howarda Cartera, ale nikomu se nepodařilo nic dokázat. Co se tedy stalo s ukradenými artefakty se možná už nikdo nikdy nedozví. Anebo budeme zase muset počkat na nějakou podobnou náhodu jako v případě zatoulané kozy.

Zdá se, že tajemství Egypta stále ještě nemáme ani trochu zmapovaná. Stále zbývá odpovědět na celou řadu otázek. Mimo to představuje značný problém i samotná identifikace nalezených těl. Egyptologové se často nemohou shodnout, o koho se vlastně jedná, a často se prokázané poznatky ještě několikrát opravují a učebnice se musí přepisovat. Egypt jednoduše zůstává jedním z nejzáhadnějších míst na naší planetě.

 

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *