Vikingové kdysi ovládli i Grónsko. Jejich populace však nepřežila dobu ledovou i ekonomickou krizi

V 9. století začalo být Norsko místním obyvatelům malé. Populace se utěšeně rozrůstala, a tak řada rodin neváhala a rozhodla se svou domovinu opustit a vyplout na moře za vidinou nové země. A tak došlo k osídlení Islandu. Dle norských legend byl právě odsud vyhnán na konci 10. století Erik Rudý, který se vypravil najít pro sebe a svou rodinu vhodné místo k životu a objevil Grónsko. V té době bylo na Zemi teplejší klima, a tak bylo možné i na dalekém severu najít vegetaci. Erik Rudý prozkoumal jižní část Grónska a poté se rozhodl se o svůj objev podělit i s dalšími lidmi a vydal se zpět do své domoviny svědčit o této nové krajině.

Nalezená souš byla nazvána „Zelená země“ a Erik Rudý ji vylíčil natolik barvitě a přesvědčivě, že se s ním na cestu zpět vydali noví kolonisté. A nebylo jich málo. Původní osídlení tvořilo 25 lodí a nyní se k nim postupně přidávaly desítky dalších.

Nová země, nová naděje

Vikingská populace se tedy postupně v Grónsku rozrůstala a dosáhla až počtu pěti set obyvatel, kteří byli různě roztroušeni po menších osadách. Právě z Grónska se přitom pořádaly první objevné výpravy Erikových potomků směrem na západ do Kanady a USA. Takže nový kontinent byl ve skutečnosti objeven dávno předtím, než se Kryštof Kolumbus vůbec narodil. Jediný důvod, proč se grónští dobyvatelé na západním kontinentu neusadili, bylo to, že jej agresivně bránili indiáni a Vikingové si velké ztráty nemohli dovolit. Osady nadále prosperovaly a v nejlepších letech měly až 5000 obyvatel.

Stranou nezůstalo ani náboženství. Již ve 12. století požádali grónští Vikingové o ustanovení místního biskupa, načež v zemi začaly postupně růst kostelíky a fary a později i katedrála a klášter. Grónský biskup podléhal řízení z Norska a obyvatelé jeho prostřednictvím dokonce odváděli nutnou daň papeži do Říma.

Až do 14. století ostrov vzkvétal, ale tehdy se v Grónsku natrvalo usídlil zástupce norského krále a země začala být zcela závislá na dovozu surovin z kontinentu. Dovoz platili převážně mrožími kly, které byly v Evropě žádaným artiklem. Nástup malé doby ledové ale Grónsko ještě více odřízl a královské lodě z Norska připlouvaly stále méně a méně často.

I přesto se zdá, že se lidé na ostrově dokázali sami uživit ještě desítky let. V roce 1370 ale zcela zaniklo západní osídlení, za což mohlo nejen ochlazení, ale i Inuité. Ti pronikli do Grónska z Kanady a grónští Vikingové se přesile v nuzných podmínkách nedokázali ubránit. Jeden z posledních dochovaných záznamů zmiňuje masakr osady na západním břehu v roce 1379, jenž si vyžádal životy osmnácti mužů.

Proč vikingské osídlení Grónska zaniklo?

Důvodů je bezpochyby více. Příčinou mohly být nejen střety s Inuity a zhoršené klimatické podmínky, ale i stagnující ekonomika. Mroží kly, které byly tenkrát velice ceněnými artikly, začaly být postupně nahrazovány slonovinou. V různých významných stavbách z této doby v Oslu, Dublinu, Bergenu nebo Londýně lze dodnes najít pozůstatky mrožích klů právě z oblasti východního Grónska.

Právě obrovský zájem o mroží kly umožnil komunitě grónských Vikingů přežít celá staletí. Ve 14. a 15. století byl nicméně výrazně obnoven obchod s Orientem a evropské trhy opět zaplavila žádanější slonovina. Příliv peněz do grónského společenství byl tedy velmi malý a počasí ani konflikty s Inuity jim nenahrávaly. Navíc ochlazení znesnadnilo mořeplavbu a s ní i zásobování a později udeřila i morová epidemie. Oslabení obchodu s Evropou však nejspíš znamenalo pro grónské Vikingy počátek definitivního konce. Přesto je úžasné, jakou civilizaci zde dokázali tyto kmeny vybudovat a jak bravurně se dokázaly popasovat i s těžkými podmínkami dalekého severu.

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

2 komentáře