Ten, kdo vyrůstal v devadesátých letech, si jistě velmi dobře vzpomene na barevné pokémony, kteří ve své době pobláznili celý svět. Jednalo se o vysoce inteligentní stvoření, která mimo jiné rozumí lidem, ale také se volně pohybují v přírodě a jejich trenér si je nejdřív musí chytit, aby je pak mohl používat v soubojích proti jiným soupeřům. Jejich schopnosti byly velmi mocné, a postupem času dokonce mohly své působení rozšiřovat a přeměňovat se na jiné vývojové fáze. Tyto malé příšerky si získaly srdce dětí i dospělých po celém světě.
Jejich příběh se začal psát v létě roku 1965, kdy se v tokijské čtvrti Setagaya narodil Satoši Tadžiri. Ten už jako malý kluk miloval pohyb v přírodě a rád objevoval skrytá a tajná místa. Vášeň nalezl také ve zkoumání hmyzu, kdy jej fascinovaly jejich zvláštní oči, neuvěřitelné barvy a schopnosti. Bohužel se jeho oblíbená čtvrť začala postupem času měnit spíše v betonovou džungli, jak se rozrůstala městská zástavba. Satoši se tedy svých milovaných zájmů musel postupně vzdát a soustředit se na život v reálném světě.
Útěk do skrytého světa
Útěchu nalezl alespoň ve videohrách, které mu umožňovaly alespoň na chvíli uniknout z šedé reality do barevného světa zábavy a netušených možností. Pohltila jej zejména arkádová hra Space Invaders a střílením mimozemšťanů byl schopen trávit celé hodiny. V 17 letech začal doknce vydávat vlastní fanouškovský magazín Game Freak, který byl přímo zaměřen právě na videohry a vše, co s nimi souviselo. Postupem času dospěl k názoru, že má dost zkušeností a inovativních nápadů na to, aby vytvořil vlastní hru.
Společná práce
Sám by to ale nezvládl, a proto své síly spojil s kolegou a ilustrátorem Kenem Sugimorim a v roce 1989 představili společně videohru Quinty, která slavila úspěch a z redakce magazínu se takřka během pár týdnů stalo plnohodnotné vývojářské studio. Nápad, který jej ale skutečně proslavil po celém světě, se mu začal v hlavě rodit v roce 1990, kdy se mu do ruky dostala nová herní konzole Game Boy. Ta totiž umožňovala komunikaci dvou zařízení, a tedy i dvou různých hráčů.
V roce 1996, tedy až po šesti letech tvrdé práce, přemýšlení, nových nápadů a změn, hráčům konečně představil novinku – a to hned ve dvou verzích – Pokémon Red a Pokémon Green. Název těchto stvoření vznikl vlastně velmi jednoduše – z japonského výrazu Poketto Monsutā, což je vlastně přepis anglického Pocket Monsters, neboli „kapesní příšerky“. Hlavní hrdina hry je až nápadně podobný jemu samotnému jako malému chlapci. Hráči pak měli možnost seznámit se se 151 jedinečnými příšerkami, které ilustroval Ken. Cílem hry bylo pochytat je do pokéballů (speciálních červenobílých schránek) a dále soupeřit s ostatními trenéry a divokými Pokémony.
Komunikace hráčů
Hra však měla ještě jeden háček. V jedné verzi nebylo možné chytit všechny, hráči proto museli spolupracovat formou obchodování. Tyto roztomilé příšerky doslova ovládly trh a děti i dospělí si je zamilovali. K verzi Red se brzy přidala také nová verze Blue a společně už v roce 1998 způsobila naprostý poprask i v Americe a Austrálii, o rok později pak v Evropě. Masivní komunita fanoušků se postarala o to, že kolem tohoto fiktivního světa plného Pokémonů vyrostl celý byznys zahrnující také televizní show a spoustu různých výrobků s pokémonovou tematikou
Vznikají komiksy, v televizích běží seriály a filmy, pulty obchodů se prohýbají pod sběratelskými kartami, nálepkami, plyšáky, magnety, hrnky, oblečením a dekoračními předměty. Postupně pak vznikají také další konzolové hry a z Pokémonů se postupem času stává nejvýdělečnější multimediální franšíza všech dob. Jejich popularita ve větší či menší míře trvá dodnes.
ZDROJ: https://www.livemint.com/Sundayapp/Z7zHxltyWtFNzcoXPZAbjI/A-brief-history-of-Pokmon.html
ZDROJ obrázků: Pexels
Napiš komentář