I Česko má ve světové archeologii a speleologii řadu velmi slavných jmen. K jedněm z nejznámějších bezpochyby patří jméno Karel Absolon. Ten se do dějin zapsal nejen svými archeologickými objevy, ale také jako dovedný organizátor a manažer, který však kvůli slávě a uznání byl klidně ochoten si trochu vymýšlet a podvádět. I proto po sobě zanechal nejen řadu obdivovatelů, ale také nepřátel.
Na začátku 19. století ještě nikdo netušil, že něco jako speleologie existuje. Tento vědní obor se začal formovat až v jeho průběhu, kdy se začaly organizovat cílené průzkumy jeskyní a propastí. Z českých jmen zanechalo nejsilnější stopu jen jedno, a to právě jméno Karla Absolona. Do historie se zapsal objevem Punkevních jeskyní, ale i světově proslulé Věstonické venuše. Kromě toho byl také zdatným biologem, archeologem, publicistou, dokumentaristou a manažerem. Mnoho lidí k němu však nemělo zrovna pozitivní vztah – byl sice považován za vědeckého génia, ale také až nepřiměřeně cílevědomého člověka s nesmírně ostrými lokty.
Na Karla měl významný vliv jeho dědeček Jindřich Wankel, který stál na počátku evropské archeologie. Absolon posléze získal vzdělání jako zoolog a první roky jeho vědecké práce směřovaly k průzkumům jeskyní a tamních živočichů. Nicméně nemohl zůstat netečný k tajuplným nálezům z Býčí skály a k ještě starším památkám z Pekárny či Kůlny, které jej fascinovaly úplně stejně jako temné jeskyně a jejich obyvatelé.
Úspěšný amatér
I přesto, že archeologii nevystudoval, ukázalo se, že formální vzdělání nemělo vliv na jeho neuvěřitelnou schopnost být ve správný čas na správném místě. Do Brna tako pozval jako první tehdejší hvězdu archeologie, Henriho Breuila, který v roce 1923 přenášel o poznatcích, které byly pro tehdejší společnost naprosto fascinující a objevné. To však zdaleka nebylo vše, co pro českou archeologii udělal.
Zrození venuše
Vše změnily vykopávky v Dolních Věstonicích, kde se začalo pracovat v roce 1924. Na tomto místě se totiž od konce 18. století dařilo nacházet pozůstatky mamutích kostí, ale později zde jeden místní sedlák našel shluk mamutích kostí a bíle patinovaných pazourků. Předal objev amatérským archeologům z Brna, kteří v lokalitě provedli několik slibných vykopávek. Přizváno bylo i Moravské zemské muzeum, které mělo zaručit systematičnost a správnost provedeného průzkumu. Výpravu měl vést vídeňský profesor Josef Bayer, ale to nemohl Absolon nechat jen tak. Do situace se rázně vložil a ve jménu muzea výzkum zcela převzal.
Absolon jednoduše tušil, že právě tohle by mu mohlo vynést nehynoucí slávu a obdiv, což se koneckonců brzy také potvrdilo. Absolon byl tvrdý pracant, který usilovně shromažďoval amatérské sbírky a snažil se postupně proniknout do mezinárodního povědomí. Brzy nejspíš pochopil, že světovou proslulost skutečně nezíská studiemi o jeskynním hmyzu a drobnými výpravami do jeskynní. Archeologie prostě táhla víc – a proto se Absolon rozhodl vydat ve šlépějích svého dědečka. Bez váhání proto vyrazil do horkého terénu, kde se především snažil od výzkumu odstavit místní vlastivědné badatele, což se mu nakonec také podařilo.
Vykopávky se postupem času ukázaly jako skutečný poklad. Práce na nich nakonec trvaly dlouhých třináct let a vedl je Emanuel Dania, neobyčejně čilý a technicky nadaný mladý muž. Zcela přelomový objev se uskutečnil 13. července 1925, kdy dělníci našli v hloubce 2,5 metru ve zbytcích rozlehlého ohniště sošku. Brzy bylo jasné, že jde o objev světového významu. Soška záhy putovala z naleziště do Brna k prozkoumání a sám Absolon, který byl tehdy ve Francii, si ji mohl osahat až po dvou měsících. Velmi ho také rozčílilo, že se bez jeho vědomí zpráva dostala do tisku a on ji tedy nemohl náležitě mediálně „zpeněžit“.
Pracant spíše v médicíh
Lokalitu u Věstonic Absolon i nadále navštěvoval jen, když se mu to hodilo. Nejčastěji právě v doprovodu novinářů, diplomatů nebo politiků. Je nutné říct, že on sám do země ani jedenkrát vlastnoručně nekopl. Přesto mu nelze upřít lví podíl právě na objevení jedné z nejslavnějších sošek a mnoha dalších vzácných artefaktů. Právě on se příležitosti chopil, výzkum prosadil a zorganizoval a první fázi také zafinancoval ze svého. Uměl se naprosto skvěle mediálně prezentovat a zaujal tak širokou veřejnost a nadchnul ji pro obor, který rozhodně sám od sebe příliš zájmu nevzbuzuje. Z moravského paleolitu tak učinil světové téma i na mezinárodní vědecké scéně. Jeho zápal pro věc byl obrovský, a i díky tomu se podařilo odhalit velké plochy nejbohatších nalezišť a získat množství unikátních předmětů.
Stinná stránka
Jenže dnes už víme, že vše taky nebylo tak čisté, jak by se na první pohled mohlo zdát. V době, kdy už na vykopávky plynuly zdroje z veřejných fondů, Absolon výlohy víc než trojnásobně nadsadil a tento skandál musel urovnávat dokonce prezident Tomáš Garrigue Masaryk, aby tak uchránil dobré jméno domácí vědy. Navíc samotné práce na místě probíhaly – mírně řečeno – amatérsky. Kopalo se velmi rychle a hledaly se senzační objevy, namísto aby se plochy pečlivě mapovaly a zakreslovaly. Absolon s nálezy také ve velkém obchodoval, měnil je za výběrové kolekce francouzské paleontologie a prodával je i do zahraničních muzeí.
Propagátor vědy
Nelze mu však upřít velký podíl i co se týče propagace vědy. V roce 1927 se začala připravovat Výstava soudobé kultury, která měla oslavit krátkou historii nově vzniklé republiky a připomenout její velký přínos. Již na počátku přišel Absolon s plánem, že by mohl expozici dominovat právě archeologický pavilon, kde by mohla návštěvníky zaujmout především rekonstrukce mamuta v životní velikosti. Absolon dokonce oslovil Tomáše Baťu s tím, že za dar ve výši třiceti tisíc korun mu zajistí velmi efektivní reklamu a získá možnost vyrábět novou obuv pro dělníky, která by mohla nést chráněný název Mamutovky. Baťa se skutečně zavázal pomoct a socha tak mohla začít vznikat.
Byť se jednalo o nákladný projekt, úspěch výstavy byl ohromující. Zavítal tam i prezident Masaryk spolu s ministrem vnitra a řadou vysokých představitelů státu. Za 141 dnů akci navštívilo 2 698 142 zájemců, což překonalo i Zemské jubilejní výstavy a Národopisné výstavy v Praze v 90. letech 19. století. Při vstupném 1,10 koruny za dospělého a 30 haléřů za dítě se investice do modelu mamuta navíc i mnohonásobně vrátila.
I když si Absolon úspěch výstavy pro tisk ještě více nadsadil, jeho snahy se potkaly s reakcí, ve kterou doufal. Nejen že si zajistil slávu a jméno, ale získal zájem světových kapacit o moravské vykopávky, což jim zajistilo financování na mnoho dalších let.
ZDROJ: https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Absolon
ZDROJ obrázku: Pixabay
Napiš komentář