Pařížské doupě neřesti. Moulin Rouge se během staletí proměnil k nepoznání

Když se řekne Moulin Rouge, asi všichni si vybavíme červený podnik s nápadným mlýnem na střeše. Není divu, že přitahuje pozornost již od svého otevření. I když jej dnes najdeme v řadě měst po celém světě, svůj prapůvodní domov má v Paříži, kdy její obyvatele rozdělil doslova na dva tábory. Jedni z něj byli nadšení, druzí mu nemohli přijít na jméno. Ale jeho skandální pověst mu každopádně zajistila slávu, která je stejně zvučná a silná i po více než 130 letech, které uplynuly od jeho otevření.

Konec 19. století byl ve Francii divoký a jeho hlavním tématem byla radost se života a užívání si každého momentu. Země si zrovna prošla prusko-francouzskou válku a napoleonskými taženími, navíc první léta Třetí republiky také znamenala pořádný chaos. Bylo tedy načase se konečně pořádně nadechnout.

Atmosféra byla optimistická i země ekonomicky prosperovala na svět přicházely stále nové a nové technologické i vědecké novinky. Není tedy divu, že se tomuto období říkalo Belle Époque (Krásný věk) a trvalo až do 1. světové války. Lidé se měli dobře, ale vzkvétala také kultura a umění. Stále více lidí toužilo po zábavě, a proto se dařilo různorodým podnikům, které rostly po celé Paříži doslova jako houby po dešti. Právě zde na konci 19. století vyrostly dvě zcela ikonické stavby – Eiffelova věž, ale také podnik Moulin Rouge (Červený Mlýn). Obojí se stala doslova legendou.

Místo zábavy i neřesti

Na úpatí kopce Montmartre byl první Červený mlýn otevřen 6. října 1889. Nápad vznikl z popudu katalánského byznysmena Josepha Ollera. Ten měl již za sebou kariéru bookmakera, díky které získal značné jmění. Nicméně právě kvůli tomu, že se francouzským úřadům zdálo, že peníze nenabyl zcela čestně, strávil nějakou domu za mřížemi.

V roce 1870 se na nějakou dobu odstěhoval do Londýna, aby se vyhnul prusko-francouzské válce a tam se seznámil se světem divadla. Jakmile se vrátil do Paříže, otevřel hned několik zábavních podniků, ale Moulin Rouge byl naprosto výjimečný. Už od počátku se totiž jednalo o velmi extravagantní záležitost. Dosáhnout úspěchu mu pomáhal také impresário a podnikatel Charles Zindler, který se stal manažerem podniku. A načasování otevření nemohlo být lepší – do Paříže se totiž začala sjíždět smetánka z celého světa, protože se zde měla konat Světová výstava.

Šokovat a uhranout

Už při navrhování interiéru si oba muži rozhodně dali záležet. Najali si odborníky a vsadili na extravaganci a snahu šokovat. Do zahrady umístili například obrovskou sochu slona s arabským klubem uvnitř anebo různé pouťové atrakce. Své jméno získal podnik po lokalitě, kde byla dříve spousta větrných mlýnů a maketa jednoho z nich byla také umístěna na střeše kabaretu. Bylo jasné, že to nebude místo s dobrou pověstí, ale to, co se dělo uvnitř kabaretu, naopak obestíral závoj výstřednosti, dekadence a nezřízenosti. To však byla tak nejlepší reklama, která sem lákala různorodou společnost, od pouličních prostitutek přes kapsáře a jiné kriminální živly až po podnikatele, a dokonce i aristokraty.

Kabaretní umělkyně s nohama do oblak

Hlavním lákadlem byly samozřejmě stylové kabaretní umělkyně, což byly původně zejména chudé a mladé díky, které si takto mohly relativně snadno finančně přilepšit. Zatímco během večera se hosté bavili vystoupením druhořadých umělců, tyto tanečnice byly vrcholem večera, na který většina mužů v sále nedočkavě čekala. Jejich odvážný tanec, při kterém zvedaly sukně a vysoko vykopávaly odhalené nohy, byl na tehdejší poměry skutečně odvážný a neotřelý. Záhy se však z Moulin Rouge stalo místo, které vyhledávala zejména smetánka. Proto se postupně zvyšovala i kvalita vystoupení a obyčejné slečny z ulice nahradily profesionální tanečnice.

Oblíbená destinace aristokracie

Jednou ze známých osobností, které renomé Moulin Rouge zlákala k osobní návštěvě, byl také princ z Walesu a pozdější britský král Eduard VII. S Mouline Rougy byl neodmyslitelně spjat tanec kankán. Svůdné kostýmy, odvážná choreografie a podmanivá hudba vzbuzovaly nejen veřejné pohoršení, ale zároveň dělaly Moulin Rouge výjimečným a zcela neopakovatelným zážitkem. Kabaret byl samozřejmě také opředen mnoha různými aférami a historkami. Jednou z mnoha podobných událostí byl třeba každoroční ples Bal des Quat’z’Arts pro studenty architektury, malířství a dalších uměleckých oborů. Jeden z jeho ročníků se odehrával právě v prostředí kabaretu v únoru roku 1893. Zcela v duchu pověsti tohoto místa se stal hodně uvolněnou záležitostí, kdy vrcholem bujarého večera s odhalenými ženami se stal striptýz na stole, kvůli kterému hlavní aktérka dokonce skončila před soudem.

Ne vždy bylo veselo

Je jasné, že pokud má nějaký podnik tak dlouhou historii, nebylo vždycky jen dobře. Například v roce 1915 kompletně vyhořel a dalších 6 let byl uzavřen. Následně byl podnik přestavěn do nového kabátu a překonal i náročná válečná léta.

Z původně skandálního místa se v průběhu času stal poměrně prestižní podnik, kde se umělci rvali o možnost mít zde aspoň malý prostor. Umělecký ansámbl také postupem času dostal profesionální vedení a do souboru se dostali skutečně jen mistři svého řemesla. Postupně se měnily také programy a majitelé a odehrávaly se zde velkolepé události, jako jsou galavečery nebo křty parfémů či soukromé koncerty.

Dnes je třeba si místo v tomto podniku rezervovat s pořádným předstihem. Oproti konci 19. století už ale nebudí žádné pohoršení. Erotika je zde skutečně zahalena do velmi decentního hávu a všude vládne spíše umělecká profesionalita.

ZDROJ: https://www.pariscityvision.com/en/paris-by-night/moulin-rouge/cabaret-history

ZDROJ obrázků: Pexels

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *