Kolik psychopatů podle vás chodí po světě? S nadsázkou se může zdát, že je to každý druhý, ale pokud se nad tím zamyslíme zcela realisticky, asi bychom se shodli na tom, že většina opravdu nemocných lidí je buď v ústavech nebo je jejich porucha na první pohled viditelná. Statistiky ale ukazují, že na každých sto lidí připadá jeden psychopat, který ale vystupuje a chová se docela normálně. Jeho porucha se často projeví až ve specifické chvíli, ale taková reakce může být naprosto neadekvátní a způsobit velké škody. Je tedy statisticky pravděpodobné, že alespoň jednoho narušeného jedince ve svém okolí máte.
Nervy ze železa, srdce z kamene
Lidé trpící psychopatií, přesněji disociální nebo asociální poruchou osobnosti, však samozřejmě nemusejí nutně skončit jako vraždící nebo ničící monstra. Poruchy osobnosti se mohou projevovat různými způsoby a překvapivě často se narušení jedinci vyskytují ve vedoucích a velmi náročných pozicích. Bylo zjištěno, že až 20 procent vrcholových manažerů není psychicky tak úplně v pořádku. Jak ale takovou osobnost odhalit? Za normálních okolností to nejde poznat zběžným pohledem a porucha se většinou diagnostikuje na základě složitých psychologických testů. Existují nicméně určitá vodítka. Mezi obvyklé znaky psychopatické osobnosti patří například nedostatek empatie, chladnokrevnost nebo lhostejnost vůči společenským normám. Typické bývají i sklony k agresi nebo neschopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem. Připadá vám tento popis povědomý? Možná docela dobře sedí na vašeho šéfa. Je však důležité odlišit, kdy jde jen o vaše zdání a kdy se skutečně jedná o objektivně popsatelné vlastnosti. Neznamená to také, že každý člověk vykazující takové vlastnosti je automaticky psychopat.
Neurovědecké výzkumy ukazují souvislost mezi psychopatickými rysy a vývojem či funkcí některých oblastí mozku. Zdá se například, že tito lidé mívají menší nebo méně aktivní amygdalu – část orgánu, která souvisí mimo jiné se strachem. Je pro ně tedy typické, že jsou méně bázliví, což z nich dělá například velmi dobré vojáky, záchranáře nebo úspěšné investory, kteří se nebojí jít do rizika. Bývají také velmi dobře odolní vůči negativní zpětné vazbě, takže si z neúspěchu nic nedělají a snadno házejí jakoukoliv kritiku za hlavu.
Nejen kriminálníci
Přesto nelze říci, že pokud někomu lékaři diagnostikují psychopatii, jedná se o beznadějný případ s celou škálou uvedených vlastností. Taková porucha bývá velmi komplikovaná a má mnoho různých projevů. Léčba je tedy velmi individuální a musí se zcela přizpůsobit konkrétním potřebám jedince. V řadě případů bohužel takoví jedinci nekončí slavně. Mezi vězni v USA se zastoupení psychopatů pohybuje kolem 15 %. Rozhodně však nemusí být pravidlem, že takový jedince končí zákonitě za mřížemi. Ve hře je totiž celá řada dalších faktorů jako kombinace jednotlivých psychopatických rysů, míra inteligence, výchova nebo i dosažené vzdělání.
Není to váš šéf?
Jak už bylo řečeno výše, tito lidé se poměrně dobře uplatňují v korporátních systémech a na vysokých výkonných pozicích. Bylo například prokázáno, že na vyšších manažerských pozicích se psychopatičtí jedinci uplatní až třikrát častěji než v jiných zaměstnáních. A vlastně by to pro nás vzhledem k výše popsaným rysům psychopatů nemělo být ani překvapivé. Právě manipulativní povaha a absence svědomí či empatie mohou pro dané jedince znamenat nespornou výhodu při postupu na kariérním žebříčku. Pro firmu ale takové vedení není zrovna velkou výhrou. Psychopatickým jedincům totiž zřídka záleží na úspěchu celku, jdou si pouze za vlastním cílem. V kombinaci s nedostatkem smyslu pro zodpovědnost a společenské normy to může na pracovišti vést k závažným problémům.
Kdo o nás rozhoduje?
Další výzkumy ale ukázaly, že manažerské pozice nejsou jediné, které „narušené“ jedince lákají. Vyšší než běžnou koncentraci najdeme i mezi státními úředníky, šéfkuchaři, duchovními, policisty, novináři, chirurgy nebo pracovníky v médiích. Je možná pravda, že tato zaměstnání většinou nevykonávají lidé, které byste nazvali těmi nejpříjemnějšími a nejempatičtějšími jedinci. Nabízí se však bezpochyby ještě další oblast, kde by tyto psychopatické vlastnosti mohly přijít vhod – politika. Výzkum ohledně psychopatického chování politiků se například prováděl v Americe před prezidentskými volbami a výsledky rozhodně nebyly pro současnou hlavu USA lichotivé. V míře „psychopatičnosti“ předstihl Donald Trump dokonce i takové osobnosti jako byl Adolf Hitler nebo Napoleon Bonaparte. Na prvním místě se však suverénně umístil Saddám Husajn. Ani Trumpova sokyně Hillary Clintonová neskončila v žebříčku daleko, přestože za soupeřem z prezidentského klání zaostala o několik míst. Předčila ale například šíleného římského císaře Nerona či Olivera Cromwella. Politika, zdá se, je také prolezlá osobnostmi, které to nemusí mít v hlavě vždy zcela v pořádku. Problém ale je, že v dnešní době je těžké říct, co je vlastně norma – kdo ji určí a jak se měří?
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Napiš komentář