Když se řekne Thor Heyerdahl asi každý si představí moře. Jeho jméno se stalo synonymem pro nadšeného mořeplavce a dodnes se podivujeme nad jeho posedlostí znovu a znovu se dostávat nad limity svých možností. I díky tomu se stal nejslavnějším mořeplavcem minulého století.
Moře znal dobře už od svého narození. Thor Heyerdahl se totiž narodil v Larviku, čtyřicetitisícovém pobřežním městečku, které se nachází na jih od Osla. Zatímco jeho otec byl pivovrník, jeho matka v Larviku vedla místní muzejní spolek.
Okolní příroda nebyla zrovna pohostinná a Thor se velmi brzy naučil tvrdá pravidla přírody a zvykl si na život v tvrdých podmínkách. Později se rád vydával na dlouhé cesty nehostinnou přírodou v jižním a středním Norsku, kde ho obvykle provázel jen jeho věrný pes, husky Kazan. Později se k němu na cestách připojoval také kamarád Erik a společně pak bivakovali. Díky svým bohatým zkušenostem mohl začít přispívat do populárního týdeníku Tidens Tegn a dalších časopisů, určených pro mladé dobrodruhy.
Láska a první výprava
Po studiích na střední škole se jeho život odvíjel tak, jak by se dalo čekat. Thor Heyerdahl se stal studentem zoologie a zeměpisu na Univerzitě v Oslu a krátce na to se také seznámil se svou první manželkou, o dva roky mladší Liv Coucheron Torp. Právě ji požádal, aby jej provázela na jeho první velké cestě do jižního Tichomoří.
První krok ke společnému životu a dalšímu dobrodružství pak učinili na Štědrý den v roce 1936, kdy se vzali, a už den poté se jako novomanželé Heyerdahlovi vydali na cesty. Jejich cílem byl ostrov Fatu-Hiva, který se nachází ve Francouzské Polynésii. Společně zde nasbírali stovky exemplářů měkkýšů a hmyzu. Seznámili se také s místními a nadšeně hltali jejich vyprávění o jejich historii, kultuře a tradicích. Právě tyto rozhovory definitivně určily to, kam bude Thor nadále směřovat.
Kon-Tiki
V únoru roku 1947 se v hlavním městě Peru, Limě, sešli členové budoucí slavné Expedice Kon-Tiki. Právě sem se již několik týdnů předtím vydal předvoj výpravy, aby zde jeho členové našli dostatek mohutných balzových kmenů. S pomocí domorodců z nich poté začali v přístavu Callao dávat dohromady vor. Měl se co nejvíce podobat vorům, které používali původní obyvatelé Ekvádoru a Peru.
Den 28. dubna 1947 se navždy zapsal do historie lidstva. Nově pokřtěné plavidlo Kon-Tiki se se šesti lidmi na palubě vypravilo směrem na Tahiti. Začala expedice, která si kladla za cíl dokázat, že jihoameričtí indiáni opravdu mohli dorazit do Tichomoří na balzových vorech a být tedy prvními objeviteli této krajiny. Takový vor přitom nebyl poháněný ničím jiným než jen Humboldtovým proudem a občas i silným západním větrem.
Na cestě posádka strávila celých 101 dnů. Postupem času zjistili, že na moři se dá až velmi snadno získat potřebnou potravu. Plavala jim totiž doslova na dosah ruky. Sice je pronásledovali viditelně hladoví žraloci, ale jinak cesta probíhala nad očekávání a všichni byli plni nadšení a adrenalinu.
V cíli
Samozřejmě je ale potkala také řada dnů, kdy vše nebylo jen zalité sluncem. Několikrát je přepadla mohutná bouřka, kdy se vlny zvedaly až do sedmimetrové výšky a pěna na jejich vrcholku dosahovala až tam, kde končil stožár na jejich voru. V takových momentech se možná někteří s posádky pomalu loučili se životem. Po 101 dnech putování po Tichém oceánu posádka ztroskotala u malého neobydleného atolu Tuamotu. Brzy po přistání zapálili na břehu ohromnou hranici a po pár hodinách už sami nebyli. Domorodce přilákal dým z podpálené hranice, ale samozřejmě i obyčejná zvědavost. Posádka Kon-Tiki je příjemně překvapila nejenom originálním polynéským pozdravem, ale i informací, že všichni na voru přežili, byť on sám byl v katastrofálním stavu.
Na Velikonočním ostrově
Další klíčová výprava se odehrála v roce 1955. Toho roku vyrazil Thor Heyerdahl společně s pěti významnými světovými archeology na dosud jen velmi málo probádaný Velikonoční ostrov. Podařilo se jim uskutečnit velmi komplexní prohlídky posvátných soch Moai a badatelé se dostali i tam, kam noha běžného turisty nemá šanci vstoupit – do přísně tajných rodinných jeskyní, kde domorodci uchovávali další posvátné sošky. Thor sám koupil více než devět set těchto nevídaných unikátů do své soukromé sbírky.
Rákosový člun Ra vyplouvá
Dřevo nestačilo, Thor chtěl své možnosti posunout zase o kus dál a vsadil na rákosové plavidlo. S pomocí čadských konstruktérů postavil rákosový člun, kterému dal jméno Ra. Na výpravu se vydal se sedmičlenným týmem a vypluli z marockého přístavu Sáfí směrem na Barbados. Moře mu ale tentokrát nebylo zdaleka tolik nakloněno. Už u Kanárských ostrovů dobrodruhy zastihla prudká průtrž mračen. A později bylo ještě hůř. Při jedné z děsivých bouřek bylo nenávratně poškozeno kormidlo rákosového člunu a loď se rázem stala naprosto neovladatelnou. Po osmi týdnech plavby tak bylo třeba uznat porážku. Dne 16. července 1969 se posádka Ra nalodila na palubu jachty Shenandoah, která jí přispěchala na pomoc.
Nikdy to nevzdat
Jenže Thor rozhodně neměl v povaze, že by se uměl snadno vzdávat. Jakmile se jen trochu vzpamatoval, pomohli mu jihoameričtí indiáni Aymarové zkonstruovat loď pojmenovanou Ra II. Tentokrát však byl základ lodi z papyru a loď měla i netradiční podobu katamaránu.
Už v květnu 1970 se Ra II. vydala na širé moře a mířila na Antilské ostrovy. Bohužel se však plavidlo začalo poměrně brzy potápět, a tak posádka musela loď odlehčit, a zbavila se tak mimo jiné i zásob vody. 8. 7. jim musela nové zásoby dovézt loď Culperer, kterou na pomoc odvážným mořeplavcům vyslala vláda Barbadosu.
Právě tam také 10. července 1970 loď Ra II. dorazila. Posádka tak během 57 dnů plavby absolvovala přes 6 100 kilometrů cesty. Tímto pokusem Thor mimo jiné prokázal, že Kolumbus vůbec nemusel být v Americe první. Přes oceán mohli již dávno před ním přeplout starověcí mořeplavci na z našeho pohledu naprosto primitivních člunech.
Archeologický úspěch
Thor však neslavil velká vítězství jen na moři. Další milník, kterým se zapsal do dějin, přišel během obřího archeologického výzkumu v letech 1988–1992 v pyramidovém komplexu La Raya nedaleko peruánského Túcume. V březnu roku 1992 zde společně se svými muži učinil objev, který ohromil celý svět. Odkryli chrámovou zeď s dochovanými reliéfy bájných ptačích mužů plavících se na dvou velkých námořních lodích.
Všichni drželi jakýsi okrouhlý předmět a Thor si hned vzpoměl, kde se mu podobný pohled již naskytl. Aby se ujistil, pozval na druhý konec světa Arneho Skjølsvolda, vedoucího výzkumného oddělení norského Muzea Kon-Tiki. Oba se shodli, že podobné ptačí muže s vejci, které drží v rukou, už viděli na Velikonočním ostrově. Thor v tu chvíli tak dokázal do té doby pouze svou teorii, že jihoameričtí indiáni někdy před tisíci lety bohy zapomenutý Velikonoční ostrov navštívili.
Konec života
V té době již bylo tomuto věhlasnému muži takřka 80 let, ale zaslouženého důchodu si užíval hodně svérázně. Žádný odpočinek na chalupě a péče o zahrádku. Místo toho chystal další obří expedici do jihoruských stepí a k Černému moři. Než se ale tato výprava mohla uskutečnit, bohužel jej zastihl soupeř, kterého nepřemohl. Na rakovinu byl krátký a zemřel v požehnaném věku 87 let.
Zdroj: https://www.britannica.com/biography/Thor-Heyerdahl
Zdroj obrázků: Pixabay
Napiš komentář