Jedna z největších přírodních záhad rozluštěna? Vědci mají skoro jasno

Po celé planetě se najdou místa, která fascinují širokou veřejnost i vědce. A tentokrát se nebavíme o jejich kráse nebo kulturní hodnotě, ale jde spíše o jejich naprostou jedinečnost a tajemno, které je obestírá. Ať už jde o kresby na planině Nazca nebo různé stavby, jejichž účel či původ jde jen velice obtížně vysvětlit. A na podobném seznamu najdeme i kruhy v namibijské poušti.

Z ptačí perspektivy vypadá namibijská poušť, jako by trpěla vážným případem neštovic. Na úzkém pásu dlouhém více než 1 700 kilometrů jsou roztroušené puntíky známé také jako „vílí kruhy“. Tyto krátery měří od tří do deseti metrů v průměru a představují jednu z největších záhad přírody. Během uplynulých let se vědci i různí jiní lidé snažili původ těchto zvláštních jevů vysvětlit, zatím však ne zcela úspěšně. Objevili se teorie, že jde o pozůstatek návštěvy mimozemšťanů nebo o působení jedovatých plynů. Někteří lidé dokonce věří, že za vznikem kruhů může být nějaká forma magie a spojují je s existencí víl a podobných stvoření, která v kruzích podle legend tančí a provádějí své rituály. Zatím však nebyla tato přírodní záhada spolehlivě vysvětlena, i když řada teorií by se snad mohla blížit k pravdě. Je však nasnadě, že to budou teorie spíše vědecky podložené, než postavené na domněnkách a představách záhadologů.

Chytré rostliny

V nedávné době přišel ale tým vědců s novou teorií. Tyto vílí kruhy v Namibii jsou podle nich důsledkem seskupování rostlin. V suchém klimatu, kde je nouze o vodu a půda chudá na živiny, čelí rostliny ostré konkurenci o zdroje. Z toho důvodu se seskupují do shluků, aby maximálně využily všechny omezené zdroje, které mají k dispozici. A nakonec tímto způsobem vytvoří rovnoměrně rozložené vzory v krajině. Je to však jen teorie, pro kterou ještě zatím neexistuje tolik spolehlivých důkazů, které by existenci vílích kruhů jednou provždy vysvětlily.

Termití práce

Konkurenční teorie hovoří například o tom, že tyto kruhy jsou způsobeny působením druhu písečného termita Psammotermes allocerus. Tato teorie staví na argumentu, že termiti si pro sebe vytvářejí podzemní oázy tím, že sežerou kořínky rostlin, které poté uhynou. Vznikne tak podzemní past na vodu. Jestliže neexistuje vegetace, voda nemá kudy unikat do ovzduší a drží se pod zemí jako zásobárna životodárné tekutiny pro termity. Podle odpůrců této teorie je to ale velmi nepravděpodobné vysvětlení, jelikož doposud neexistuje žádná studie, která by dokázala, že společenství hmyzu může vytvořit tak velký, homogenní vzorec. Najdou se ale i tací, kteří věří, že když by nešlo o termity, půjde jistě o nějaký jiný hmyz nebo půdní mikroorganismus, který se specifickým způsobem adaptuje na náročné podmínky namibijské pouště.

Rozluštění záhady?

Ve snaze rozsoudit tento vědecký spor a definitivně tak vyřešit záhadu namibijských kruhů, nyní přišli vědci z Princetonské univerzity s vlastní studií. Pomocí počítačů vědci simulovali obě varianty – jak tu, že jde o působení termitů, tak i tu, kde se jedná o působení rostlin. Přestože jejich závěry jednoznačně nevyvrací ani jednu z vědeckých hypotéz, jisté světlo na letitou záhadu přesto přinášejí. Vědkyně Corina Tarnita z Princetonské univerzity nevěří, že by termití metoda mohla být skutečnou příčinou. Počítačové modely naopak ukazují, že mnohem pravděpodobnější je teorie o působení rostlin. Výzkum pracující s počítačovou simulací totiž potvrdil, že kdyby skutečně kruhy vznikaly působením rostlin, vypadaly by vzniklé obrazce velmi podobně tem, co v namibijské poušti skutečně leží. Výstupy z pozorování vědců z Princetonské univerzity tedy spíše nahrávají teorii o seskupování rostlin za účelem shromažďování drahocenné vody. Finální závěr to ale rozhodně není.

Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *