Vyprahlá Etiopie je závislá na mezinárodní pomoci. Domorodci se musí přeučit na jiný způsob života

Všude se sice hodně mluví o globálním oteplování, ale možná ne všem připadá, že by něco podobného zažívali na vlastní kůži. Ano, možná už není tolik sněhu a léta bývají teplejší než dřív, ale jinak? V jiných částech světa se ale globální oteplování projevuje daleko citelněji. Například v Etiopii už tak suchá země přišla o další dvě období dešťů a zničující sucho začíná být větším problémem než kdy dřív. Životy mnoha lidí jsou v této zemi zcela závislé na potravinových dávkách, které sice pomáhají přežít, ale situaci nijak neřeší.

Mrtvá stáda

Mnoho Etiopanů zasáhl podobný osud. Řada z nich se dříve živila jako pasáčci stád ovcí koz a dalšího skotu. Jenže poté přestaly přicházet životodárné podzimní deště a společně s nimi zmizela i tráva, která sloužila jako krmení pro dobytek. Vláha nepřišla ani na jaře a hladový skot začal ve velkém vymírat. Většina z původních pasáčků se tedy musela smířit s tím, že si budou muset hledat nová živobytí. Jenže mnohým z nich se to nepodařilo, a tak dříve či později skončí v provizorním táboře, kde je jim poskytována minimální pomoc nutná k přežití.

Právě měnící se počasí bude stále více nutit původní obyvatelstvo, aby měnilo své zvyky a aby si hledalo nové způsoby obživy. Ale co mají dělat lidé bez vzdělání, bez znalosti řemesla a bez možnosti někde se něčemu přiučit?

Bez pomoci by to nešlo

Právě v Etiopii, která má na rozdíl od Somálska a Jižního Súdánu stabilní vládu, zatím drží většinu obyvatel při životě nouzová opatření a zahraniční charitativní pomoc. Tento systém však logicky není trvale udržitelný a zároveň ani problém neřeší, pouze kompenzuje jeho následky. V mnoha dříve typicky pasteveckých oblastech se dnes již chovem dobytka nedá živit. Na jihovýchodě Etiopie se kvůli suchu muselo svých stád vzdát na 450 tisíc lidí a teď přežívají v táborech.

V posledních letech kvůli fenoménu El Nino neprší ani v úrodných etiopských vysočinách a více než 10 milionů tamních obyvatel je také odkázáno na mezinárodní humanitární pomoc. Proměnlivé teploty Indického oceánu se například projevují zničujícím suchem na jihovýchodě této země. Vláda Etiopie se snaží k záchraně těchto oblastí pravidelně vyčleňovat velké částky a vydatnou finanční injekci dostává i od mezinárodních organizací. Ty se však musí soustředit i na jiné země a jiné problémy. Země zmítané válkami a hladem jako je Somálsko, Jižní Súdán, Nigérie nebo Jemen potřebují minimálně stejnou podporu, ne-li ještě větší.

Navíc zbytek světa, který je potenciálním dárcem pro řešení sucha v Etiopii, není příliš nakloněn tomu, aby se jejich peníze investovaly právě do tohoto účelu. Daleko raději pomáhají zemím zničeným válkou, kde se evidentně nemůže nic změnit, pokud nedojde k zásahu zvenčí. Dává to logiku, ale málokdo si uvědomuje, že kvůli suchu se z relativně samostatné Etiopie brzy může stát země zmítaná stejnými konflikty jako jsou třeba v Somálsku či Súdánu. Humanitární organizace odhadují, že tam aktuálně zůstává na potravinové dávky odkázáno 7,8 milionu lidí a s tímto si samotná vláda neporadí.

Změna musí nastat přímo u lidí

Vláda se snaží přivést vláhu do vyschlých částí země kopáním hloubkových studní a rozvodňováním těch několika málo řek, jež Etiopií protékají. Slibují si od toto alespoň to, že by se původní pastevecká oblast mohla alespoň částečně proměnit na oblast zemědělskou. Zemědělci by si pak mohli vypěstovat jídlo a krmivo pro zvířata v zavlažených oblastech, přičemž jejich stáda by se měla zmenšit na únosnou mez tak, aby je nebyl problém nakrmit v období sucha.

A to ani nehovoříme o tom, jak náročné je změnit uvažování lidí, kteří určitým způsobem života žijí celá staletí. Lidé, kteří celé životy kočovali se svými stády, si jednoduše nedovedou představit, že se usadí na nějaké farmě a budou pěstovat kukuřici. Nemají na to ani náturu,ani schopnosti. Jenže zničující sucho nejspíš k nutné změně nakonec přivede i ty nejzatvrzelejší kočovníky. Nic jiného jim prostě nezbude.

Dřívější režim často obyvatele oblastí zasažených suchem násilně přemisťoval a nutil je farmařit – což mělo katastrofické následky. Současná vláda se proto snaží lidi na změnu nejprve připravit. Některé humanitární programy se konkrétně zaměřují na osvětu v oblasti zemědělství a snahu o předávání poznatků ohledně pěstování plodin a usedlého způsobu života. Školí je také v truhlářství, svářečství a jiných technických oborech, které budou potřeba při budování a správě vznikajících městských regionů.

Současná Etiopie se sice může pyšnit relativně stabilní vládou, ale podle statistik stále patří k pěti nejchudším zemím světa. Pátých narozenin se zde nedožije až 173 dětí z tisíce. Etiopané se v průměru dožívají pouhých 43 let a až 66 % dětí je kvůli podvýživě zakrnělých. I když zrovna nehrozí devastující sucho, má přístup k pitné vodě je asi 20 % populace. Sucho je nyní největší hrozbou, která tento africký stát trápí.

Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

1 komentář