Dnes sledujeme s oblibou fotbalové zápasy a nevadí nám vážit dlouhé cesty na fotbalové stadiony, kde se necháváme strhnout nadupanou atmosférou zápolení mezi dvěma týmy. V dobách antických vyvolávaly podobné nadšení gladiátorské souboje a arény byly při každé takové události nacpané k prasknutí. Gladiátoři měli své fanoušky, odpůrce, a dokonce i sponzory. K centrům gladiátorských her se řadilo také město Carnuntum, jež leželo docela nedaleko – na území dnešního Rakouska.
Aréna nedaleko českých hranic
Dnes na tomto místě najdete už jen rozsáhlá pole a louky, dříve byla ale tato zem pravidelně zkrápěna krví statečných bojovníků. V roce 6 n. l. však místo kypělo čilým ruchem. Zimní tábor zvaný Carnuntum si tam zbudovaly legie římského císaře Tiberia. Ve 2. století se pak toto sídlo stalo metropolí celého regionu. V dobách svého největšího rozkvětu zde žilo na padesát tisíc obyvatel a právě odtud vedl římský císař Marcus Aurelius boje s Kvády a Markomany. Tzv. markomanské války, jež se táhly od roku 162 až do roku 180, předznamenaly celkový úpadek římského impéria – a zároveň i zánik Carnunta. Od 5. století začalo město postupně upadat a nakonec zcela upadlo v zapomnění.
![](https://zajimavaevropa.cz/wp-content/uploads/2019/11/Depositphotos_53733933_s-2019.jpg)
Dlouhá století zůstalo toto místo nepovšimnuto, ale od poloviny 19. století se o tuto oblast začalo zajímat stále více a více archeologů. Odhalili lázně, pozůstatky Dianina chrámu, ale i základy dvou amfiteátrů, z nichž jeden měl tribuny pro 13 tisíc diváků. Pod zemí však stále zůstávala ukrytá další a další tajemství. Dnes můžeme ruiny Carnunta bez nadsázky nazývat Pompejemi u bran Vídně. A díky tomu, že se v této oblasti nikdy moc nestavělo a většinou zde byla pouze louky a města, vykopávky byly velmi zachovalé a mnoho se z nich dalo vyčíst. A tak v letech 1923-1930 bylo objeveno něco mimořádného – pozůstatky starobylé gladiátorské školy.
Škola přežití
Početné obyvatelstvo Carnunta zdaleka nežilo jen prací. Holdovalo té nejpopulárnější zábavě římského impéria: zápasům gladiátorů. Místní tréninkové centrum patřilo dokonce k těm vůbec největším – velikostí se mohlo rovnat například i vůbec nejznámější gladiátorské škole, kde se trénovalo na souboje v římském Koloseu. Ruiny školy v Carnuntu zůstaly pozoruhodně zachovány. Archeologové odkryli pozůstatky podlouhlých budov postavených kolem rozlehlé dvorany, kde se nacházela tréninková zóna s dřevěnými tribunami, a také ohrada pro divoká zvířata.
V době největšího rozmachu zde mohlo trvale trénovat na 75 gladiátorů. Většina cel byla tak malá, že v nich mohl spočinout jen jeden muž, a ani ten neměl místa nazbyt. V severním křídle byly umístěny lázně, které sloužily především k regeneraci zápasníků po náročných utkáních. Můžeme si být jisti, že gladiátorské zápasy v Carnuntu sledoval i císař Marcus Aurelius, který tam strávil nějaký čas během markomanských válek.
![](https://zajimavaevropa.cz/wp-content/uploads/2019/11/Depositphotos_115394852_s-2019.jpg)
Zábava prostého lidu
Zápasy byly pro Římany velice populární zábavou, která vzbuzovala velké emoce. Díky podívané na bojující gladiátory zaháněli Římané frustraci z bídy, politické nestability, epidemií či útoků barbarských kmenů. Šlo zároveň o součást spolehlivé formule „chléb a hry“, jejíž pomocí udržovali vládci masy obyvatel v klidu a obrovskou říši v chodu. A jak na tom byli samotní gladiátoři? Jejich status se postupně proměňoval – původně se jednalo zvláště o odsouzené zločince či válečné zajatce, ale později se k nim dobrovolně přidávali i svobodní muži, kteří se zápasům věnovali spíše jako sportu. Smrt v aréně nebyla zdaleka tak běžnou záležitostí, jak ji líčí například oscarový snímek Gladiátor. Běžně umírali pouze zcela necvičení muži, kteří se v aréně skutečně ocitli za trest, ale profesionálové přežili až 90 % všech zápasů.
Vykopávky v Carnuntu odhalili některé zajímavosti z gladiátorského výcviku. Podařilo se například najít místo, kde stával tzv. palus – dřevěný sloup, na němž bojovníci dlouhé hodiny cvičili výpady a trénovali přesnost svého zásahu. Gladiátoři se také většinou cvičili v určitém způsobu souboje. Někteří z nich se nazývali murmillo a bojovali s úzkým mečem a podlouhlým štítem. Často nastupovali proti bojovníkům s malým štítem v jedné ruce a krátkým zahnutým mečem v ruce druhé. Oblíbený byl boj gladiátorů, kteří se snažili hodit na soupeře síť a poté ho zasáhnout trojzubcem. Zajímavé bylo také zjištění, že gladiátoři byli vegetariáni. Základ jejich stravy tvořil ječmen jako zdroj uhlovodanů a luštěniny dodávající organismu potřebné bílkoviny. Přesto se na místě vykopávek našli i kuřecí kosti – ty nejspíše pocházely ze soukromých slavností, které se vyznačovaly hojností jídla i pití.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Prasata. Z gladiátorských zápasů, hokeje, fotbalu a profesionálního sportu vůbec se normálnímu člověku zvedá kufr. Peníze na tyto atrakce by se daly využít jistě rozuměji. Jenže to by prosťáčci neměli u čeho řvát, že? A navíc to samozřejmě odvrací pozornost od permanentních křiváren, které se zde dějí. Takže – lahvoň a fotbálek a je vymalováno.