Všichni víme, že bychom měli jíst ryby. Věříme, že jsou plné užitečných látek, které jinde nezískáme, a doufáme, že když si dopřejeme alespoň jednu rybu týdně, zajistíme si tím pevnější zdraví. Ale aby mohla být uspokojena tak široká poptávka po rybách, které jsou navíc co možná nejčerstvější a cenově dostupné, je nutné využívat pěstíren.
Ryba z klece
Možná to netušíte, ale když si koupíte v obchodě lososa, jen stěží tato ryba někdy viděla volnou přírodu. Pravděpodobně celý život strávila v klecích v pěstírně. Když ale pomineme etickou otázku, kterou to přináší, je nutné zamyslet se i nad tím, jaký vliv má tento způsob chovu ryb na ekosystém.
Před několika lety vypukl velký boom v tom, že se lidé začali stále více zajímat o původ potravin, které konzumují. Svět obletěly obrázky přeplněných klecí, ve kterých se mačkají slepice, filmy o mlékárenské produkci, i záběry z jatek, které jistě otřásly i otrlými jedinci. A podobná skandální odhalení se nyní začínají dotýkat i chovu ryb. Ty prý patří k „nejvyužívanějším“ živočichům na planetě a pro přípravu jídla se jich ročně zabijí až tři triliony. V současné době je poměrně přísně regulován lov ryb na otevřeném moři, ale do pěstování na farmách zákony již příliš nezasahují. I kvůli tomu počet takových zařízeních neustále roste – dnes již produkce masa z těchto velkochovů tvoří až polovinu poptávky po rybím mase. Celosvětově navíc poptávka po rybách pravidelně roste. Lidé totiž častěji volí zcela vegetariánskou stravu nebo stravování, ve kterém je minimum masa a převládají právě ryby nebo drůběž. Z rybího chovu se tedy stává poměrně výnosný byznys.
Ryby jako krmení
Pokud si ale myslíte, že velké pěstírny alespoň řeší problém lovu na volném moři, pak se mýlíte. Spousta ryb chovaných v pěstírnách se totiž živí masem a provozovatelé je živí právě úlovky, které získají na moři. Odhaduje se, že až 450 miliard ryb uvízne v sítích na volném oceánu. Ty pak dobře poslouží nejen ke krmení hladových hlav v pěstírnách, ale také třeba k výrobě oleje. Vypěstování 1 tuny lososů vyžaduje až 2,5 tuny krmných druhů, obvykle ančoviček. Právě losos pak patří k celosvětově nejoblíbenějšímu druhu ryb. Zatímco jiné ryby lidé často hodnotí jako nelibě vonící nebo s podivnou pachutí, losos je obecně velmi oblíbeným pokrmem, a i proto jeho cena stále stoupá a je stále těžší sehnat skutečně kvalitní lososí maso.
Ráj pro parazity
Farmy však nejsou problematické jen kvůli způsobu krmení ryb. Další věcí jsou i velice neetické podmínky, které ryby musí snášet. I když nejste zrovna ochránce zvířat, přesto si asi dokážete představit, že prožít celý život namačkaný na desítky dalších ryb bez možnosti pořádně se pohnout, je dost tristní. Produkční cyklus jednoho lososa trvá až tři roky a taková ryba je spolu s tisíci dalšími po celou dobu umístěna v masivním koši nedaleko pobřeží. Sítě, z nichž bariéry farem vznikají, sice udrží ryby na místě, ale nedokážou odfiltrovat vodní parazity. Tyto ryby jsou tedy často napadány různými druhy parazitů, mezi kterými vévodí například drobní členovci příchytkovití. Tito malí tvorečkové se usazují se na tělech ryb, postupně je ožírají a šíří infekce, které ročně na farmách pozabíjí okolo 9,5 milionu ryb.
Tyto líhně parazitů, které vznikají na rybích farmách ale ohrožují i divoce žijící ryby, zejména pak lososy. V době kladení vajec se totiž ryby vydávají z moře proti proudu řek, do míst vlastního zrození, a po cestě míjejí i zamořené farmy. Tak se snadno nakazí a následkem toho řada z nich umírá. Zbavit se parazitů totiž není snadné – i v pěstírnách se je nedaří zcela potírat, a to mají k dispozici řadu chemických prostředků.
Chemický koktejl
A tím se dostáváme k dalšímu problému, který má přímý dopad i na naše zdraví. Jelikož majitelé pěstíren samozřejmě nechtějí přicházet o výdělek, přidávají rybám do stravy různá aditiva a antibiotika, která mají za cíl parazity vyhubit. Antibiotika pronikají do masa a výzkumy ukazují, že čísla jsou skutečně šokující. Výsledná koncentrace těchto antibiotik v rybím mase je daleko vyšší než u jiných chovatelských odvětví. Pokud tedy někdo tvrdí, že v hovězím nebo mléce je spousta antibiotik, pak by se možná měl nejprve informovat na situaci ohledně ryb. Po každé takové kleci, ve které žijí v takových podmínkách lososi, pak v moři zůstává tedy nejen mračno výkalů, zbytků mrtvých ryb, ale i stopy léčiv, což zcela zásadně mění ekosystém v okolí farem. V takovém prostředí se mimořádně daří parazitům, ale zbytek původní fauny a flóry umírá.
Chybí kontrola
Bohužel regulace v tomto odvětví je takřka nulová a postihy žádné. I když se přijde na nějaká porušení nebo lze poškození ekosystému přímo spojit s existencí farem, nikdo nebývá potrestán. Na vině je právě i to, že utrpení ryb většinou v lidech nevyvolává tak silné reakce jako u jiných živočišných druhů, a na úřady se tak nevytváří dostatečný tlak veřejnosti. Řešení problému se tady alespoň prozatím zdá být v nedohlednu. Možná je to ale důvod přehodnotit konzumaci ryb, anebo se alespoň více zajímat o jejich původ.
Napiš komentář