Na Mount Everestu začíná být těsno. Sváteční lezci ale často platí životem

Čím více se otevírá svět a jeho možnosti, tím výše také míříme se svými cíli. Zatímco pro naše prarodiče mohlo být solidním výkonem vystoupat na Sněžku nebo třeba nejvyšší vrcholek jiných českých hor, pro nás už tyto „kopečky“ nejsou dost dobré a míříme daleko výš. A tak už není tak nezvyklé, když se někdo vydá zdolávat alpské vrcholky, či dokonce nejvyšší horu Evropy, a stále věští turismus se rozmáhá také v okolí nejvyšší hory světa, Mount Everestu.

Tvář nebes

Tento vrchol se vypíná do výšky 8 848 metrů nad mořem. Teprve v roce 1953 jej pokořili Novozélanďan Edmund Hillary a šerpa Tenzing Norgay, kteří jako první známí lezci úspěšně vystoupali až na samotný vrchol. Když se to podá takto jednoduše, nezní to jako příliš velká námaha, ale ve skutečnosti je takový výstup skutečně mimořádně náročný a jen tak někdo se na nejvyšší bod naší planety nepodívá. Od roku 1922 zemřelo při pokusu zdolat Mount Everest přes 300 lidí včetně dvou Čechů a většinou každoročně při pokusech horu zdolat zahynou alespoň čtyři lidé. I když je tedy hora přístupná a o zdolání tohoto vrcholu se pokouší stále více lezců, jde stále o velké riziko, které mnozí z nich zásadně podceňují.

Jako na dálnici

I když od prvního úspěšného zdolání hory neuplynulo ani 70 let, okolí hory se značně proměnilo. Z výletu na Mount Everest se stává vyhledávaný turistický artikl a každoročně vydá nepálská vláda několik stovek povolení k výstupu. Každoročně tedy na vrcholek putují stovky nadšených lezců, a to ani nepočítáme šerpy, kteří je nutně musí na každé takové výpravě doprovázet. Již loni tak například došlo k natolik bizarní situaci, že se ve stejný čas na cestě pohybovalo tolik lidí, že na sestup museli čekat ve fronte i několik hodin. Takový obrázek si asi Hillary s Norgayem nedovedli ani představit.

Jedna věc je tedy množství lidí, které na vrchol putují a vzájemně si komplikují cestu, druhá je ale i to, že sebevědomí lezců je někdy skutečně přehnané a řada z nich vůbec nemá na podobný výstup zkušenosti, kondici ani schopnosti.  Právě tito „sváteční lezci“ pak často za výstup na horu zaplatí cenu nejvyšší – vlastním životem. A většinou zcela zbytečně.

Vysoká cena i ambice

To, že lidé nesprávně odhadnou své možnosti, je způsobeno nejen nedostatkem zkušeností, ale také tím, že si nemohou dovolit přijít o peníze, které do cesty investovali. Takový výlet na Everest totiž není žádná levná záležitost. Náklady se obvykle pohybují v přepočtu mezi 700 tisíci až třemi miliony korun. K tomu je potřeba zvážit to, že si lezci musí vynahradit dostatek času, většinou alespoň tři týdny, absolvovat nutnou přípravu atd. A s takovou investicí už se vám pak rozhodně nechce odjet domů s prázdnou. A tak riskujete a jdete za hranice svých možností a sil. Většina úmrtí navíc paradoxně nastává po cestě dolů – nahoru lezce vyžene adrenalin, ale dolů už je vyčerpaný organismus nezvládne ve zdraví dopravit.

Pokud nestačí vlastní ostražitost a selský rozum účastníků, pak by měly zasáhnout úřady. Mnoho horolezců kritizuje například to, že v současné době se na Everest může vypravit kdokoliv, kdo si to zaplatí. Není třeba se nijak kvalifikovat, a to ani počtem tréninkových hodin či lékařským posudkem. To však nyní platí už jen pro nepálskou stranu. Ze strany tibetské už situaci převzala pevně do rukou čínská vláda, která začala stanovovat podmínky pro výstup, mezi které patří například i zkušenost z jiných podobně vysokých hor.

Je šance na omezení?

Tragické události, které se zde v posledních letech odehrály, doslova volají po přísnějších regulacích. Jedním z kroků je zvýšení ceny za vstup, která by mohla řadu zájemců odradit, ale hovoří se také o přísnějších podmínkách pro udělování licencí společnostem, které výstup nabízí.

Zde však přichází do konfliktu dva zájmy – Nepál je velmi chudou zemí a příjmy z Mount Everestu pro něj představují zcela klíčovou finanční injekci. Není tak příliš pravděpodobné, že by se Nepál chtěl přísunu zdrojů z Everestu vzdát. Počty lezců se tedy nejspíš nebudou dramaticky snižovat. Hovoří se ale také o tom, že by se hora mohla zpřístupnit i na podzim a příval turistů by se tedy během sezony trochu více rozprostřel.

To je však zatím hudba budoucnosti. Prozatím je třeba se spoléhat především na soudnost horolezců a nadšenců, které tento nejen pomyslný vrchol velmi láká a přitahuje. Kdo by si něco takového nechtěl napsat do životopisu, že? Jenže výstup na nejvyšší horu světa je extrém – a extrém prostě není pro každého.

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *