Kdo je nejlepším přítelem člověka? Možná dnes všichni svorně odpovíme, že je to pes, ale v minulosti tomu tak vždy nebylo. Kromě koček plnilo roli domácího mazlíčka i zvíře, do kterého bychom to možná netipli.
Dnes již víme, že pes provází člověka nejméně od pravěku. Dokládají to nálezy na mnoha lokalitách po celém světě. Kromě psů se však na některých nalezištích také objevily kosterní pozůstatky jiných psovitých šelem. Ukazuje se tedy, že nejen psi hráli v životě pravěkého člověka výraznou roli.
Společné hroby
Silný vztah mezi zvířetem a jeho pánem dokládá i to, že do hrobů byli domácí mazlíčci pohřbíváni společně se svými pány. Společné pohřby lidí a zvířat se těšily v době bronzové velké oblibě. Nešlo ale jen o to, že by lidé měli ke svým mazlíčkům tak úzký vztah. Svou roli sehrávaly jistě i náboženské představy o posmrtném životě, kde mohl právě pes být dobrým pomocníkem při ochraně svého pána. Bohužel tedy při smrti pána byl jeho pes či jiný mazlíček automaticky odsouzen ke stejnému osudu. Na druhou stranu se podle nálezů nezdálo, že by lidé také konzumovali jejich maso – byli tedy pohřbeni netknuti, což v době nedostatku potravy byl jistě znak úcty a respektu.
Dodnes se vedou dohady o tom, zda psí ostatky nacházené v sídlech pravěkého člověka patřily skutečně zcela domestikovaným zvířatům. U některých nalezišť bylo ale prokázáno, že se skutečně jednalo o domestikovaná zvířata, která s člověkem trvale žila a byla na něm závislá. Odhalily to například podobné vzorce v jídelníčku, které naznačují, že jak pes, tak i člověk konzumovali prakticky stejnou stravu. Přitom vlci a jiné psovité šelmy jsou typicky masožraví živočichové. Kosterní pozůstatky ale naznačují, že tato zvířata jedla spíše obiloviny, což byl typický pokrm tehdejších lidí. I z toho je jasně patrné, že psi žili společně s lidmi a dostávali zbytky jejich běžné stravy.
Další důkazy
Výsledky detailnějšího průzkumu psích koster naznačují, že psi plnili ve společenství lidí více rolí. Nebyli jen společníky, ale uplatnili se také jako nosiči těžkých břemen. To naznačují jasné deformace na obratlích, které svědčí o to, že zvířata byla dlouhodobě přetěžována. Stejné postižení bylo už dříve popsáno u indiánských psů, které původní obyvatelé Ameriky využívali k nošení břemen. Podobnou úlohu pravděpodobně psovité šelmy plnily již v pravěku. I proto pro ně ale byla potrava složená z obilnin lepší – je totiž bohatá na energii a sacharidy, které jim dodávaly dostatek energie pro takové výkony.
Nejen psi
V několika hrobech našli vědci také ostatky lišek. Překvapením pro vědce byl především to, že se nejednalo o ulovená zvířata nebo trofeje, ale tyto lišky byly živené stejnou potravou jako lidé či psi. I ony konzumovaly rostlinnou stravu a žily zřejmě společně s lidmi trvale v zajetí. To prokazuje například i to, že byly nalezeny kostry lišek, jejichž tlapka nesla neklamné stopy po hojení zlomeniny. Sama od sebe by se zlomená noha takto nezhojila a v přírodě by takové zvíře velmi brzy uhynulo. Je tedy patrné, že o zvíře se někdo postaral, zraněnou nohu ošetřil a dále o něj pečoval.
Není však jasné, proč byly lišky domestikovány a také proč s tato zvířata ukládala do hrobů společně s lidmi. Někteří nebožtíci byli uloženi k poslednímu odpočinku společně se zabitým skotem nebo ovcí. Možná šlo o zvláštní rituál jen pro některé skupiny obyvatel, případně o nějaký speciální rituál. Jisté ale je, že nejen psi plnili roli společníka a přítele. Také lišky se v této roli uplatnily, byť postupem času se nejspíš ukázalo, že jejich přirozená povaha není k domestikaci tolik stavěná a později si titul nejlepšího přítele člověka uzurpovala už jen jedna psovitá šelma.
ZDROJ: https://phys.org/news/2011-01-fox-prehistoric-friend.html
Zdroj fotografií: Pixabay
Napiš komentář