Každý zná Niagarské vodopády a mnoho z nás jistě touží je aspoň jednou na vlastní oči spatřit a zažít ten ohlušující rachot, se kterým se masy vod valí dolů. Vodopády, jejichž jedna strana leží v USA a druhá v Kanadě, lákají nejen turisty, ale také nadšence do adrenalinových zážitků, dobrodruhy nebo i filmaře. Znáte ale některé zajímavosti o tomto přírodním skvostu? Podívejme se na Niagarské vodopády v číslech a poznejme je zase o trochu líp. Jejich výjimečnost přitom nespočívá v jejich výšce – řada jiných vodopádů je v tomto předčí. Ale jen málo z nich obsahuje tolik vody – objem je právě to, co z nich činí skutečný skvost.
3
Niagarské vodopády jsou tvořeny třemi samostatnými vodopády na řece Niagara, která vytéká z Erijského jezera a vlévá se do jezera Ontario. Asi ten nejznámější se nazývá Podkova (Horseshoe Falls) a dosahuje výšky zhruba 57 metrů. Právě touto částí protéká největší množství vody z celých Niagarských vodopádů, jde o celých 90 procent. Menší Americký vodopád (American Falls) měří 21 až 34 metrů kvůli obřím balvanům na jeho základně a Nevěstin závoj (Bridal Veil Falls) má výšku okolo 24 m.
58
Řeka Niagara je spojnicí mezi Erijským jezerem a jezerem Ontario a její celková délka je něco málo přes 58 kilometrů.
18 000
Řeka Niagara je zde od poslední doby ledové. Vše začalo asi před 18 000 lety, kdy bylo celé jižní Ontario pokryto ledovými příkrovy o tloušťce 2 až 3 kilometry. Právě tyto obrovské ledovce při svém putování vyhloubily pánve Velkých jezer. Jakmile se začalo oteplovat, rozpustily se tyto ledovce a naplnily jezera svou vodou. Dodnes je méně než 1 procento vody Velkých jezer doplňováno například srážkami a podzemní vodou. Zbytek je právě dědictvím této vody z doby ledové.
60
Můžete si povšimnout i toho, že Niagara se pyšní zvláštním nazelenalým odstínem vody. Ten je dán rozpuštěnými solnými sloučeninami a horninami především z vápencových ložisek. Opravdu prazvláštní je představa, že každou minutu Niagarskými vodopády proteče až 60 tun rozpuštěných minerálů.
18
Velká jezera v sobě pojímají až neuvěřitelných 18 procent světových zásob sladké vody. Voda z nich (kdyby se rozlila) by zvládla pokrýt celou Severní Ameriku a sahala by do výšky asi 1 metru.
1677
Poprvé se o Niagarských vodopádech zmiňuje belgický misionář Louisi Hennepin. Stalo se tak v roce 1677, nicméně pravděpodobně nebyl prvním Evropanem, který tato místa navštívil.
1
První osobou, která přežila sjezd Niagarských vodopádů v sudu, se stala v roce 1901 učitelka Annie Edson Taylorová, která si tento adrenalinový zážitek přála ke svým 63. narozeninám. Než aby sama riskovala bez rozmyslu, pár dní předtím poslala na adrenalinovou jízdu svou kočku Iagaru. Ta vše také zvládla bez zranění, a proto se do dějin zapsala jako první zvíře, které takový náročný zážitek zvládlo.
Annie Taylorová byla sice po své jízdě potlučená, ale v podstatě jinak byla zcela v pořádku. A tak se z tohoto kousku stala oblíbená zábava – a to nejen v sudu, ale také s pomocí jiných, více či méně bizarních, plavidel. Dnes jsou podobné pokusy zakázány pod pohrůžkou vysokých pokut. Nicméně v roce 2012 se provazochodec Nick Wallenda stal vůbec prvním člověkem po 116 letech, který přešel přes vodopády na základě zvláštního povolení od vlád obou států.
40
I když jsou v zimě vodopády obvykle pokryté ledem, nikdy nezamrzají úplně. Tedy až na jedinou výjimku – kompletně se zastavily následkem zamrznutí v roce 1948 asi na 40 hodin.
600
K nejoblíbenějším atrakcím u vodopádů bezpochyby patří možnost projížďky na lodi Maid of the Mist. První loď, která začala jezdit v roce 1846, byla převozní, ale již od dva roky později se zde začaly pořádat také rekreační plavby. Dnes jsou zde takové lodě dvě a každá zvládne pojmout až 600 pasažérů.
30
Asi před 11 000 lety byly Niagarské vodopády mezi dnešním Queenstonem v Ontariu a Lewistonem v New Yorku, ale eroze vedla k tomu, že se vodopády postupně posunuly asi o 11 kilometrů na jih. Současná rychlost eroze je přibližně 30 centimetrů za rok. To znamená mimo jiné i to, že přibližně za 50 000 let Niagarské vodopády nebudou již existovat.
13
Poprvé byla využita síla jejich vody k výrobě energie v roce 1759, ale první vodní elektrárna zde byla postavena až o 122 let později a elektřinu dodávala několika mlýnům a pouličnímu osvětlení několika ulic. Následně zde byla v roce 1895 postavena podle návrhu Nikoly Tesly první významná hydroelektrárna na světě. Potenciál dále chtěly využít Spojení státy, když zde v roce 1957 začaly stavět obrovskou vodní elektrárnu se 13 generátory. Ta byla spuštěna v roce 1961 a jde o největší vodní elektrárnu západního světa.
ZDROJ: Časopis EPOCHA, vydavatelství Rf-hobby
ZDROJ obrázku: Autor/ka fotografie: Pixabay: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/mesto-ptaci-perspektiva-krajina-priroda-158398/
Napiš komentář