Bájný pouštní červ fascinujeni děsí dodnes. Kde je pravda?

Určitě jste o něm také slyšeli, protože pověst o písečném červu, který dostal název olgoj chorchoj, je i dnes velmi živá. Po tomto bájném stvoření přitom pátrala řada výprav, ale bez kloudného výsledku.

Přesto se jej dodnes zejména místní obávají a věří, že skutečně existuje. Také přesně nevíme, kde se pověst o bájném písečném červu vzala. Je ale jasné, že v mongolském folkloru má své pevné místo a předává se z generace na generaci. Mongolové jsou o existenci olgoje chorchoje skálopevně přesvědčeni, a dokonce někteří z nich věří i tomu, že nejde jen o ledajaké zvíře, ale rovnou o bájnou a nadpřirozenou bytost, disponující obzvlášť hrozivou mocí. Proto se mnozí bojí jeho jméno i jen vyslovit, aby na sebe nepřivolali nějakou pohromu. A přestože dodnes není jeho existence jakkoliv prokázaná, je zajímavé, že výpovědi svědků jsou překvapivě prakticky totožné, což je u případů mýtických tvorů poměrně zvláštní a netradiční.

Nechutný a nebezpečný

Olgoj chorchoj se prý asi nejvíce podobá přerostlé žížale, případně tlustému střevu, které je viditelně naplněnému krví. Jeho délka se pohybuje v rozmezí od půl metru do jednoho a půl metru. Prý je také velmi agresivní a pokud si to zamane, dovede bez potíží zahubit i člověka. Je možné jej spatřit pouze v červnu a červenci, což jsou v poušti nejteplejší měsíce. Následně se totiž zahrabává hluboko do písku. Pohybuje se zvláštním koulivým pohybem do strany, což může na první pohled připomíná zametání, a zanechává za sebou charakteristické široké stopy v písku.

Jak zabíjí?

Není zcela zřejmé, jakým způsobem dovede tento červ zabíjet své oběti. Uvádějí se však asi dvě nejčastější teorie. Podle první z nich vytváří olgoj chorchoj elektrický proud, jehož výbojem je pak schopný někoho nebo něco zabít.

Druhá teorie uvádí, že se uvnitř jeho těla vyskytuje zvláštní měchýř, jenž se postupně plní silně toxickými šťávami. Ty červ vytváří ze složek potravy. Pokud se následně červ rozhodně zaútočit, tento měchýř se velmi rychle smrští a obrovskou rychlostí vystříkne obsah na svou oběť. Jed je dostatečně silný na to, aby zabil i dospělého člověka. Smrt v bolestech nastává po několika sekundách od chvíle, kdy se tato toxická tekutina dotkne pokožky. Pokud by to byla pravda, nebylo by nijak překvapivé, kdyby jed dokázal leptat i kovy, což zmiňují i někteří svědci, kteří se dle svých svědectví s červem potkali.

Tajemný červ

Kromě pastevců, kteří na mongolských pláních mají svůj dobytek, červa nikdy nikdo neviděl. Nebylo možné jej ani vyfotit, ani natočit, ani ulovit. Nicméně i odborníci připouštějí, že by takový tvor teoreticky existovat mohl. Spíše než že by šlo o nějaké mytické zvíře, by se pravděpodobně mohlo například jednat o některého živočicha z čeledi scinkovitých. Jeden z nich, scink uťatý, je totiž typický tím, že má končetiny jen stěží rozeznatelné od zbytku těla. Takové zvíře by pak člověk na první pohled mohl snadno považovat za červa.

Češi na stopě

Olgoj chorchoj fascinuje nejen zoology, ale také milovníky konspirací a záhad. Do Mongolska se vypravilo hned několik expedic, žádná však neuspěla. V roce 1990 se po stopách pouštního červa vydala i česká výprava vedená Ivem Mackerlem. Měli s sebou nejen fotografa, ale také lékaře, a doufali, že by konečně mohli přijít na to, jak to s bájným červem je.

Při putování se mezi místními dozvěděli, že před pár lety zde olgoj chorchoj skutečně zaútočil. Prý vlezl do stanu, kde si hrálo malé dítě – to na něj sáhlo, což jej stálo život. Jenže této historce se stěží dalo věřit jen na základě vyprávění vesničanů, z nich ani nikdo nemohl poskytnout nějaké očité svědectví. Prozradili však, že červ se podezřele často vyskytuje na místech, kde roste podivná bylina gojo. Ta vypadá jako doutník a podle všeho obsahuje nějakou dosud neznámou drogu, jejíž vyšší dávka by mohla způsobit smrt. Právě ta by mohla být červem využita ke tvorbě jedovatých šťáv.

Boj proti obludě

Expedice chtěla především pořídit fotografii olgoje chorchoje, aby věda konečně dostala potřebný důkaz. Jenže jak červa vylákat z jeho nory ven? Tým proto nastražil fotopasti a následně do písku v celém území rozmístil nálože. Ty svými otřesy spolehlivě plašily veškeré živé tvory, ale červa nevyprovokovaly.

Tajemná síla bez tváře

Při pátrání tým narazil také na starého šamana, který je varoval předtím, že tvor, kterého hledají, je zlá a temná síla, nikoliv obluda z masa a kostí. Provokování červa by prý mohlo vyvolat těžkou kletbu. Muži sice varování nevěřili, ale poté, co se jim začal zhoršovat zdravotní stav a po těle se jim začaly objevovat podivné krvavé podlitiny, museli uznat, že něco není v pořádku. Expedice tedy musela být předčasně ukončena.

Závěr zůstává stále otevřený

Záhada tak ani po této výpravě nenašla žádné jasné řešení. Ivo Mackerle nicméně uvěřil slovům šamana. Domníval se tak, že poušť může svým zvláštním prostředím a atmosférou prospívat různým halucinacím a podivným prožitkům. I pastevci tak mohli prožívat podobné stavy změněného vědomí. Záhada tak zůstává stále otevřená… možná že tak zůstane navždy. To, že jde o halucinaci, je jistě velmi pravděpodobná varianta – koneckocnů pobyt na poušti, ve vedru a samotě může vyvolávat různé představy. Nikdo však pastevcům nemůže zazlívat, že svým představám věří.

ZDROJ: https://en.wikipedia.org/wiki/Mongolian_death_worm
ZDROJ obrázku:  Wikimedia Commons Pieter0024 

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *