Jak věříte svým smyslům? Oproti některým zástupcům zvířecí říše jsme naprostí amatéři

Člověk sice bývá označován za pána tvorstva, ale jeho smysly často nejsou zdaleka tak skvělé jako u jiných tvorů. Zrak, sluch, čich, hmat a chuť sice máme podobně jako i jiná zvířata, ale v porovnání s mnohými je umíme využívat jen velmi omezeně. Jak bychom dopadli v porovnání s těmi nejlepšími z nejlepších?

SLUCH

Zvuk je vlastně chvěním, které naše ucho následně nějak identifikuje a kategorizuje. Než vůbec něco uslyšíme, musí se rozkmitat drobné částečky – některé kmitají rychle, jiné pomalu a také v jiných frekvencích. Jde o pohyb, který my následně vnímáme jako zvuk. Jenže lidské ucho dovede zaznamenat jen ty zvuky, které se pohybují zhruba ve frekvencích mezi 16 hertzy až 20 kilohertzy. To není zrovna široké rozmezí, že ano?

Jsme na tom například podobně jako většina ptáků. O něco vyšší tóny slyší opice (do 30 kHz) nebo koně (do 40 kHz), ještě lepší sluch pak mají psi (50 kHz) a kočky (70 kHz). Dlouho se vědci domnívali, že ty nejvyšší zvuky umí zaslechnout netopýři (160 kHz) nebo delfíni (210 kHz), ale poměrně nedávno se ukázalo, že jednoznačným rekordmanem je zavíječ voskový. Ten je schopen zaznamenat zvuky v rozsahu 300 kHz!

Obdobně jako vysoké tóny může být výhodou slyšet i ty hodně nízké. Infrazvuky skvěle pronikají hustým porostem a tímto způsobem se tak třeba mohou až na vzdálenost 5 kilometrů dorozumívat sloni.

ČICH

V našem nose je neustále připraveno vnímat pachy až 400 čichových receptorů. Ty dovedou prostřednictvím vzduchu snímají molekuly pachu a následně posílají signály do mozku. Ten pak dovede rozeznat až desítky tisíc různých vůní. Platí, že ženy jsou obecně na vnímání vůní citlivější než muži, ale stejně jsme v čichu oproti jiným zvířatům docela amatéři.

Například oproti nejlepšímu příteli člověka, psovi, jsme na tom skutečně bídně. Ten má až milionkrát lepší čich než člověk. Ve skutečnosti má asi 40x více čichových buněk, ale kromě toho disponuje také skvělou pachovou pamětí. Dovede najít stopu člověka, ke kterému přičichl třeba už před třemi dny.

Pokud bychom ale chtěli vycvičit dokonalého stopaře, by by jím asi lední medvěd, který vycítí mrtvé zvíře pod sněhem na vzdálenost několika kilometrů! Špatně si nestojí ani krysy – jejich maličké tělo je vyzbrojeno až 1000 čichovými buňkami a také dovedou každou čichovou buňkou čichat něco jiného.

Špatně si nestojí ani hmyz, který je vybavený ultracitlivými čichovými orgány na různých částech těla. Třeba moucha má chuťové i čichové recepty na chodidlech.

CHUŤ

Jak jste na tom s chutí? Jistě víte, co vám chutná a co ne, ale rozeznat jednotlivé vrstvy chutí dovedou jen skuteční gurmáni. Lidé ale obecně disponují asi 10 000 chuťovými pohárky rozprostřenými na jazyce, v měkkém patře a v krku. Ty dovedou zachytit látky, které se při kontaktu s jídlem rozpustí ve slinách a následně se tato informace posílá do mozku.

Zajímavé je, že chuťové pohárky mají životnost asi jen 10 až 14 dní. Následně se musí obnovit, ale můžete si je také kompletně odrovnat například příliš vysokými dávkami nikotinu.

Oproti jiným živočichům si s ohledem na chuť stojíme ještě poměrně dobře. Třeba takové kuře jich má jen 30. Méně chuťových receptorů mají také psi (okolo 1700) nebo kočky (méně než 500). Tak kdo je na tom lépe? Možná nepřekvapí, že jsou to prasata se 14 000 chuťovými pohárky, nebo krávy, které jich mají asi 25 000. Nejlépe však umí chuť odhadovat ryby, protože mají chuťové pohárky rozprostřené doslova po celém těle. Rekordman sumec jich má až 175 tisíc.

HMAT

Pomocí hmatu dokážeme cítit tlak, bolest, teplo či vibrace. Pomáhají nám k tomu hmatová tělíska v naší kůži. Nejvíce jich je umístěných na konečcích prstů nebo na špičce jazyka, naopak nejméně na zádech. 

Hmatem nejen zjišťujeme nové informace, ale může nám pomoci ověřit i jiné informace, které jsme dostaly od dalších smyslů.

V kvalitě hmatu by nás velmi snadno porazila sarančata. Ta mají totiž po celém těle tenké chloupky, kterými cítí i pohyb vzduchu a orientují se tak v prostoru. Obdobnou schopnost mají také švábi, s nahuštěnými hmatovými buňkami v tykadlech.

Rybám pomáhá cítit hmat tzv. postranní čára, která jim poskytuje informace o tom, jak se pohybující se voda odráží od okolí, a zmerčí tak třeba blížícího se predátora. Někteří savci tako disponují hmatovými vousky, které jim usnadňují orientaci v úplné tmě.

ZRAK 

Jakto že vidíme? Je to způsobeno tím, že se od předmětů odráží světlo, které neujde buňkám na naší sítnici – ty se nazývají čípky a tyčinky. Čípků máme v každém oku asi 6 milionů. Dělí se do tří druhů a rozlišujeme díky nim až 10 milionů odstínů. Dovedou však reagovat na vlnovou délku od 400 do 700 nanometrů a pouze za dobré světelnosti. V šeru bychom byli zcela v koncích, kdybychom neměli aspoň těch 120 milionů tyčinek, díky nimž rozlišujeme kontrasty.

Barvy nám zvířata mohou závidět, těch skutečně dovedeme rozeznat pořádné množství. Například takový pes vnímá celý svět ve žluté a jakési modrofialové, rozhodně nerozezná červenou od zelené. Jenže řada tvorů dovede vidět daleko více než my. Třeba včely nebo ptáci vidí vlnové délky 100 až 400 nanometrů, tedy ultrafialové světlo, hadi zase naopak umí vnímat infračervené délky nad 700 nanometrů.

Samozřejmě mezi přeborníky na noční vidění patří kočky. Nejenže mají velký počet tyčinek a roztažitelné zorničky, ale taktéž mají na sítnice zvláštní vrstvu, která má parametry zrcadla.

ZDROJ: https://www.bioexplorer.net/animals-with-best-sensors.html/
ZDROJ obrázku: Autor/ka fotografie: Francesco Ungaro: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/tmavy-zvire-abstraktni-pes-3324591/

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *