Když se řekne jezero, možná si představíte letní pohodičku, příjemné koupání, povalování na pláži a oddech. Jenže ne všechna jezera jsou takto mírumilovná. Od některých je radno držet se raději dál, jinak vám hrozí docela velké nebezpečí.
Kawah Ijen, Indonésie
Sirnaté jezero Kawah Ijen se rozprostírá v kráteru o rozloze 57 hektarů na vrcholku vulkánu Ijen. I když se na koupání zcela jistě nehodí, turisté k němu proudí po početných skupinách. Je totiž zajímavé celou řadou dalších faktů. Voda v jezeře totiž není ledajaká, koncentrace síry je zde natolik vysoká, že občas dojde k samovznícení a voda pak hoří hypnotizujícím modrým plamenem. Pokud si tedy budete chtít jezero prohlédnout zblízka, je nutné vybavit se plynovou maskou, která vás ochrání před výpary leptajícími sliznice. Jezero sice láká na nádhernou modrou barvu, která působí mírumilovně, ale opak je pravdou. Tento horský rezervoár naplněn vysoce koncentrovanou směsí kyseliny sírové a chlorovodíkové: S pH pod 0,3 se jedná o nejkyselejší vodní plochu na světě.
Jezero Nyos, Kamerun
Na severozápadě afrického Kamerunu leží vulkanické jezero Nyos, kterému dala vzniknout činnost dnes již vyhaslé sopky. V jeho podloží se nicméně stále nachází „živé“ magma a skrz průduchy unikají do vody vysoké dávky oxidu uhličitého. Voda v rezervoáru tedy rozhodně není vhodným místem, kde se pod pražicím sluncem osvěžit. Vlivem plynu se mění v kyselinu uhličitou. Velké množství plynu se také usazuje u dna, odkud se může kdykoliv „vyvalit“ a způsobit neštěstí. K poslednímu masivnímu úniku došlo v roce 1986, kdy oxid uhličitý z jezera zaplavil přilehlá údolí a zabil zhruba 1 700 lidí a přes tři tisíce kusů dobytka.
Natronové jezero, Tanzanie
O tomto prazvláštním jezeru jste již možná slyšeli jako o místě, kde lze najít obrovské množství zkamenělých torz zvířat. Z dálky ale vůbec nepůsobí tak zle, dokonce velmi láká k zastávce a odpočinku. Dostanete-li se však k němu blíž, objevíte v jeho okolí majestátní sbírku smrti. Značný obsah uhličitanu sodného zvyšuje obzvlášť v obdobích sucha pH vody nad hodnotu 12 (je pak srovnatelná s roztokem hašeného vápna) a dělá z ní smrtící past. Jestliže se nějaký živočich nechá zlákat k tomu, aby se z vody napil, hustá kapalina jej připraví o život. Postupné vypařování solí se pak postará o velice efektní mumifikaci jejich těl – a ta poté zůstávají v okolí vodní plochy rozeseta jako morbidní výzdoba. Nádherné rudé zbarvení získalo jezero díky sinicím, které jsou vůči jeho nástrahám odolné.
Jezero Pitch, Trinidad
Jezero Pitch leží na jihozápadě Trinidadu, nedaleko města La Brea, a se svými přibližně 40 ha představuje největší ložisko asfaltu na světě. Za jeho složení nicméně nemůže havárie v nedaleké továrně či jiná katastrofa, jak by se dalo předpokládat. Asfalt na tomto místě vzniká díky přirozeným procesům. Tvoří se z podloží, na kterém jsou roponosné sedimenty, která se míchají s bahnem a vodou. Na některých místech je hladina natolik pevná, že po ní lze pohodlně přejít. Jinde naopak vytváří smrtelnou, i když přitažlivou nástrahu. Není divu, že Pitch každoročně přiláká desítky tisíc turistů. Vyplatí se však být mimořádně opatrní a v žádném případě kvůli hezké a efektní fotce neriskovat.
Kráterové jezero, USA
Za vznik tohoto přírodního divu může také kolaps sopky. Najdeme jej v americkém Oregonu – jeho vody nicméně nepředstavují smrtelné riziko jako v případě indonéského Kawah Ijen. Naopak, jsou chladné a čisté, a vytvářejí tak ideální podmínky nejen pro ryby. Vodní plochu totiž už od roku 1896 křižuje také kmen stromu přezdívaný Old Man, kterému zima brání v rozkladu. Kráterové jezero nemá žádné říční přítoky a napájí se pouze deštěm či tajícím sněhem a ledem. Přesto vědci odhadují, že se jeho vody zcela obmění jednou za 250 let v důsledku odpařování.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Napiš komentář