Abeceda pro pokročilé: Tyto jazyky si nezadají s těmi nejkomplikovanějšími šiframi

Jazyk můžeme bez nadsázky nazvat nejvíce fascinujícím lidským vynálezem. Nejen že díky němu dokážeme vyjádřit, co si myslíme, co cítíme a popsat svět okolo nás, ale také existuje ve stovkách různých variant, které spolu často mají pramálo společného. Myslíte si, že mezi nejsložitější a nejprapodivnější jazyky patří třeba čínština nebo egyptské hieroglyfy? Dovolte nám vyvést vás z omylu. V porovnání s následujícími jazyky působí tyto dva jazyky jako ještě velmi dobře srozumitelné a naprosto „normální“.

Thébská abeceda

Historie thébské abecedy sahá do 16. století, kdy se poprvé objevila v tištěné podobě v knize Polygraphia, kterou vydal na počátku 16. století německý opat Johannes Trithemius. Právě on ve spise uvedl, že autorem písma je jistý Honorius z Théb. Zdatní historici možná mohou tušit, že se jednalo o historickou postavu, která byla opředena mnoha mýty a dodnes není jasné, zda taková osobnost skutečně existovala. Postupem času se ukázalo, že se jedná o šifru, která je schopna kódovat latinku. Tento jazyk si posléze oblíbili zejména lidé praktikující wiccu či jiné formy moderního čarodějnictví. Umožňovala jim totiž šifrovat své tajné spisy, zaklínadla nebo jiné dokumenty. I proto se tato abeceda dodnes spojuje s okultními hnutími, nebo dokonce s čarodějnicemi.

Havajská abeceda

Na Havaji se přeci mluví anglicky, nebo ne? Ano jistě, ale nebylo to tak vždycky. Podle všeho původní obyvatelé používali uzlové písmo podobné kipu. Jejich mluvená řeč byla navíc pro Evropany zcela nesrozumitelná a první objevitelé se s místními nedokázali domluvit ani rukama, nohama. Jakmile se na Havaj dostali v roce 1822 protestantští misionáři, začali pro domorodce vyvíjet vlastní psanou abecedu, která by byla pro kolonizátory přeci jen trochu srozumitelnější. Její podoba samozřejmě v průběhu času prošla mnoha změnami a dnes obsahuje jen třináct znaků: pět samohlásek, stejných jako naše, sedm souhlásek – konkrétně h, k, l, m, n, p, w – a také apostrof k rozlišení stejně znějících slov s jiným významem.

Naxi

Jazykem naxi i dnes hovoří několik málo příslušníků etnika na jihozápadě Číny. Jeho psaná forma je mimořádně esteticky zajímavá, jelikož má podobu obrázků, které představují slabiky. Pokud by vás ale snad napadlo tento vymírající jazyk zachraňovat a naučit se jej, dovolte nám vás varovat. Pro porozumění je prý zapotřebí minimálně 15 roků studia. Není tedy divu, že se do toho nikdo moc nehrne. Kromě obrázkového písma je jazyk ovládán i celou řadou dalších zvláštností a výjimek. Některá slova se například z vět úplně vynechávají, nebo se mohou nahrazovat podobně znějícími výrazy. Je to prostě jeden velký zmatek. Není tedy divu, že v současnosti udržují písmo při životě pouze kněží – a i ti postupně vymírají.

Kipu

Uzlové písmo kipu je skutečným unikátem. Původně sloužilo obyvatelům jihoamerických And a svou roli si plnilo až do doby, než na kontinent dorazili španělští dobyvatelé. Ti s sebou samozřejmě přivezli i vlastní jazyk a kipu začínalo ztrácet na potřebnosti. Provázky na uzlování se vyráběly z bavlny a původně se předpokládalo, že jejich prostřednictvím vznikaly pouze statistické záznamy. Dnes však již víme, že v tomto písmě vznikala i literární díla. Jejich čtení však vyžaduje velmi mnoho práce. Nejde jen o samotné umístění uzlů, ale je třeba brát v úvahu také barvu provázku nebo typ vlákna.

Bezejmenná abeceda

Ilustrovaný Voynichův rukopis má 240 stran a podle všeho vznikl v rozmezí let 1404–1438. Podle kreseb rostlin a podivných neidentifikovaných útvarů se pravděpodobně jedná o nějaký magický či vědecký text. S jistotou to však vědět nemůžeme, neboť doposud se nikomu nepodařilo rozluštit abecedu, kterou je napsán. Podle všeho toto písmo sestává z 25 znaků, tvořených nanejvýš dvěma plynulými tahy perem. Je zde však použito také nespočet dalších symbolů a značek, které porozumění ještě více komplikují. Text plyne zleva doprava a obvykle tvoří rozsáhlé odstavce. Někteří vědci se domnívají, že by se mohlo jednat o lékařský spis, jistotu však zatím mít nemůžeme.

V roce 2016 způsobila pozdvižení Češka Irena Hanzíková, který tvrdila, že se jí šifru podařilo částečně rozluštit. Podle ní se jedná o jakousi knihu života. Prohlašuje, že se jí podařilo rozluštit část textu, jelikož šifra se v průběhu knihy mění. Konkrétní řešení šifry však odmítá prozradit. Je to tedy jen další z mnoha názorů na výklad tohoto tajemného spisu. Paní Hanzíková má své vlastní internetové stránky, kde můžete její pokroky sledovat.

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *