Ekologické a udržitelné získávání energie je dnes velmi aktuální téma. Jednou z možností je samozřejmě využívání solární energie. K tomu slouží solární panely, které najdeme i u nás. Představte si ale, že by se uplatnily tam, kde je slunce možná až příliš a téměř nezaprší. Přesně takový byl nápad, se kterým přišel v 80. létech 20. století německý fyzik Gerhard Knies. Napadlo ho, že by mohlo být velmi výhodné svítit elektřinou, která se vyrobí na Sahaře. Vypracoval dokonce i velmi detailní model přepravy solární energie ze severní Afriky přímo do západní Evropy.
Jenže v 80. letech projekt nenašel dostatečnou podporu – přeci jen šlo o poměrně futuristickou vizi, na kterou tehdejší svět ještě nebyl zcela připraven. Politické špičky ale tento nápad o několik dekád později oprášily. Zní to totiž velmi logicky – vždyť na pouštní povrch dopadá každý den víc energie, než kolik bychom zvládli vůbec spotřebovat. Ale když už se zdálo, že bude možné v plánech pokročit, zastavilo je arabské jaro.
Revoluce v získávání elektrické energie
Budoucnost projektu DESERTEC se tedy začala psát v roce 2009. Ve zkratce se jednalo o komlex tisíců stomegawattových ekologicky šetrných elektráren, které by se měly táhnout napříč celým africkým kontinentem až k Atlantiku.
Měly by pokrýt plochu o rozměrech 17 000 m2. Právě tyto elektrárny by měly produkovat obrovské množství energie, které by pokrylo až 15–20 % celkové spotřeby v Evropě. A cena takového projektu? Přibližně 400 miliard eur. Hotovo by mělo být roku 2050, kdy by zároveň ze světa měly zmizet veškeré jaderné elektrárny.
Aby se ale do nové elektřiny mohla Evropa zahalit, bylo potřeba myslet také na výstavbu nového vedení. Jednalo by se o dvacet kabelů o výkonu 5 GW, které by měly procházet Středozemním mořem a přišly by na dalších 45 miliard eur. Nad náklady na tento megalomanský projekt se ze začátku přivíraly oči – měl to přeci jen být naprosto zásadní krok k omezení závislosti na fosilních palivech.
Rozhodování gigantů
O tomto projektu od roku 2009 rozhodovalo konsorcium 17 firem, v čele s giganty jako Siemens, Bosch, E.ON, RWE nebo Deutsche Bank. Do projektu se snažili zapojit také veřejný sektor, ale nápad měl zároveň mnoho odpůrců a skeptiků, kteří se snažili nadšení společností mírnit. Jedním z argumentů bylo například to, že by EU neměla se svou energetickou budoucností tolik hazardovat a vkládat ji do rukou zkorumpovaných systémů. Podobně ostře ale na nápad reagovali také někteří zástupci z Blízkého východu. Ti zase měli obavy z další kolonizační vlny. I přesto byly přípravy v plném proudu, dokud nedošlo v roce 2010 k dramatickému poklesu ceny solárních panelů a větrných turbín. V tu chvíli EU zatoužila celý projekt rozjet sama. To samozřejmě jednání dost zásadně protáhlo a zkomplikovalo.
Arabské jaro
Nejistá situace ale netrvala dlouho. Definitivní konec přineslo jen o rok později tzv. arabské jaro, které proměnilo takřka celou Afriku v bojiště. Diktátoři byli sesazeni, na jejich místa nastoupili nezkušení a mladí lídři, africké země se topily v opojení ze svobody, ale také v nejistotě, co bude dál.
V této situaci už bohužel nešlo o bezpečných dodávkách elektřiny do Evropy uvažovat. Stačil pouhý rok, kdy se vše průmyslovým lídrům rozleželo v hlavě, a od projektu dali ruce pryč. Spolupráci odmítl v roce 2012 Bosch a krátce na to i Siemens.
Následně od projektu odstoupila také španělská vláda, která měla mimo jiné obavy, aby saharská elektřina nepřetížila zastaralé sítě. Byla tedy zastavena výstavba nových elektráren v Maroku, která původně měla celý kolos uvést do pohybu. V roce 2014 byl projekt DESERTEC definitivně smeten ze stolu.
A jak to bude dál? Je velmi pravděpodobné, že projekt bude časem obnoven – v jaké podobě a kým bude veden, je ale otázkou. Daleko spíše se očekává, že se projektu chopí nějaké bohaté blízkovýchodní společnosti, což ale pro evropské odběratele nebude zdaleka tak výhodné. Také některé rozvinutější země zejména na severu Afriky již o podobných projektech uvažují.
Napiš komentář