Chavín de Huántar stále skrývá svá tajemství. Možná, že tato starověké civilizace znala i parní stroj

Peruánský chrámový komplex Chavín de Huántar vzbuzuje zájem již několika generací. Možná jste o tomto tajemném místě ještě neslyšeli, ale je podobně významné a také záhadné jako jiné starověké stavby.

O původu a účelu chrámového komplexu existuje řada teorií. Mezi nejpopulárnější a možná i nejpřitaženější za vlasy patří ta od švýcarského badatele Ericha von Dänikena. Podle něj tento chrám ideálně odpovídá biblickému popisu Šalamounova chrámu v Jeruzalémě, a může to tedy být důkazem toho, že mezi těmito dvěma místy kdysi existovalo letecké spojení, a to právě díky působení nějakých mimozemských vyspělých civilizací. Pro většinu z nás je tato teorie skutečně jen pohádkou, ale pokud se vám nepozdává, můžete si vybrat i z mnoha dalších. Mezi nejaktuálnější patří třeba teorie, že jedna z kreseb na nalezené chavínské kamenné desce zobrazuje starověký parní stroj, který v té době mohl sloužit například k pohánění horkovzdušných balónů.

Kolébka civilizace

Toto výzamné archeologické naleziště leží v Peru. Nachází se v jednom z údolí na východních svazích And severně od Limy, ve výšce přes 3 000 m. n. m. Na místě stále probíhá výzkum, ale badatelé již dnes předpokládají, že se jednalo o centrum starověké civilizace Chavín, která byla na svém vrcholu v letech 1500 až 300 př. n. l. Místo je to velmi odlehlé, ale archeologům se podařil odhalit poměrně snadný přístup k Tichému oceánu i oblasti Amazonie. Je tedy zřejmé, že místní populace byla rozvinutá a cesty často využívala. Mohlo se dokonce jednat o jakousi tehdejší obchodní křižovatku. Je jasné, že chavínská civilizace patřila k prvním kolébkám civilizace na jihoamerickém kontinentu, ale bohužel více informací o jejím původu, organizaci a dalších věcech nemáme.

Samotné město či chrámový komplex Chavín de Huántar se podle odhadů archeologů rozprostíraly na ploše kolem třinácti hektarů. O tomto místě věděli dobře už i středověcí kolonizátoři a přirovnávali jej svým významem k takovým místům jako je pro nás Řím či Jeruzalém.

Zásahy přírody

Až ve 30. letech 20. století se však badatelé pustili do souvislého výzkumu místa. A tehdy začala záhadnost tohoto místa ještě narůstat. Postupně byly odkrývány velké kamenné desky a stély, které zobrazovaly prapodivné postavy s lidskými i zvířecími rysy, kamenné hlavy i mnoho výrobků z keramiky. Průkopníkem celého výzkumu byl peruánský archeolog Julio César Tello, který také na místě vytvořil improvizovaný depozitář, ve kterém uskladnil nejrůznější nálezy. Jenže v roce 1945 došlo k nehodě, při které se protrhla hráz jednoho ze sousedních jezer, a následná povodňová vlna velkou část depozitáře zničila. Zbytek nálezů byl postupně přepraven do hlavního města Limy.

Bohužel další přírodní katastrofa na sebe nenechala dlouho čekat. V 70. letech zasáhlo oblast mohutné zemětřesení, které značně poškodilo většinu staveb a na dlohou dobu zcela znemožnilo pokračovat ve výzkumu. V roce 1972 objevil peruánský badatel Luis Guillermo Lumbreras obrysy nejstarší chavínské stavby, nazývané Templo Viejo, vybudované pravděpodobně kolem roku 850 př. n. l. Uvnitř chrámu byl nalezen také ohromný monolit, který zobrazuje člověka s rysy jaguára, jenž byl chavínskou kulturou považován za posvátné zvíře. Je tedy možné, že se jedná o podobiznu některého z jejich bohů.

Velká pyramida

Celý chrámový komplex je na první pohled velice propracovanou a zajímavou stavbou. Najdete zde mnohá schodiště, výklenky, galerie a prostranství. Součást areálu tvořilo velké náměstí, které badatelé považují za pravděpodobné shromaždiště pro obřady či bohoslužby. A právě uprostřed tohoto shromaždiště se nacházel snad vůbec nejznámější artefakt tzv. Tellův obelisk. Na jeho povrchu lze nalézt změť kreseb, o jejichž významu a účelu se vedou dlouhosáhlé debaty. Někteří archeologové považují kresby na obelisku za jakýsi atlas zeměpisných i faktografických informací, ale jak to bylo doopravdy, dosud není jasné.

Celému komplexu pak dominuje Velká pyramida, která dosahuje výšky přes 10 metrů. Monumentální je její schodiště se zbytky sloupů a všudypřítomné kresby jaguárů. Vstupní portál je taktéž velmi netradičně ztvárněn, jelikož stavitelé použili pro budování bílý vápenec a černý lávový kámen, díky čemuž má portál velmi zajímavou černobílou strukturu.

Uvnitř pyramidy pak bylo možné nalézt spletitý systém chodeb včetně důmyslného systému kanálů, které byly určeny pravděpodobně pro přívod vody k rituálním účelům. Úzké kanálky směřovaly podél stěn hlavního náměstí a sbíhaly se do jihovýchodního rohu, odkud voda tekla do hlavního podzemního kanálu. Tyto nálezy vedly badatele k tomu, že voda možná mohla mít za úkol vytvářet zvukové efekty, které doprovázely náboženské obřady.

Nejznámější nález

Tím snad vůbec nejtajemnějším, co tento chrámový komplex odhalil světu, je tzv. Raimondiho stéla. Jedná se o necelé dva metry vysoký kamenný monolit, který je pokryt mnoha složitými rytinami a kresbami, a mnozí odvážlivci ztvrdí, že právě tyto kresby znázorňují mimozemské návštěvníky a jejich techniku. Nedávno ovšem vzbudil pozornost i názor německého inženýra Wolfganga Volkrodta, který považuje kresby na stéle za zobrazení parního stroje. Narozdíl od jiných obskurních teorií tato hypotéza přeci jen vyčnívá. I když je stále dost těžko představitelné, že tato starověká civilizace dávno znala to, co Evropané začali s velkou pompou využívat až daleko později, stále se to řadí k reálným možnostem.

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *