Motýli jsou bezpochyby nádherná a velmi křehká stvoření. Už od dětství nás učili, abychom jim nesahali na pel na křídlech, neboť bychom jim mohli vzít schopnost létat, a tím je prakticky odsoudit k smrti. Na celém světě existují tisíce druhů motýlů různých velikostí, barev i schopností. Málokdo ale zná tyto zajímavé fakty o jejich životě a o tom, co vlastně umí. Láká nás jejich pestrobarevný půvab, ladnost pohybů ve vzduchu nebo vytrvalost, se kterou dokážou překonávat i velké vzdálenosti.
Dokonalé oči
Na hlavě motýla hrají prim právě oči. A ty rozhodně nejsou nijak obyčejné. Jde o složitý aparát složený až z 18 000 samostatných zrakových jednotek, které toho navíc hodně dovedou. Díky těmto speciálním očím je motýl schopný vnímat i nepatrný pohyb a určit jeho vzdálenost, což se hodí hlavně v případě, když po něm jde nějaký predátor. Motýli navíc nemusí hlavou ani nijak otáčet nebo měnit polohu těla – jejich zorné pole pokrývá téměř 360°. Současně tak mohou vnímat to, co se děje před nimi i za nimi. Oči jim také slouží jako velmi spolehlivý kompas, zejména tehdy, když překonávají větší vzdálenosti. Jejich let ovlivňuje i pohyb slunce nebo hvězd po obloze, a to vše jim pomáhá držet správný směr.
Migrují do tepla
Teplo je pro motýly jedním ze základních předpokladů pro přežití. Nedokážou samostatně regulovat svou vnitřní teplotu a v chladu by nepřežili. Když tedy přijde zima, je potřeba zabalit si svoje saky paky a vyrazit za sluncem. Některé druhy dokážou zimu přežít ve stavu hibernace, ale například babočky a lišajové se vydávají za teplem do vlídnějších krajin, kam cestují někdy i stovky nebo tisíce kilometrů. Jejich cestování přitom není žádné poletování z květu na květ. Taková babočka bodláková dokáže s větrem v zádech migrovat až rychlostí 112 km/hod! Absolutní rekordmani jsou monarchové stěhovaví, kteří migrují ze Severní Ameriky do Mexika. Jejich cesta trvá tři měsíce a drobní tvorečkové během ní uletí až 5000 kilometrů.
Poznali i dinosaury
Jejich evoluční minulost je sice stále trochu zahalena tajemstvím, ale biologové už dnes dokážou s jistotou potvrdit, že poletující motýly měli nad svými hlavami s největší pravděpodobností už dinosauři. Zejména babočky a jejich příbuzní se vzduchem prokazatelně proháněly zhruba před 90 miliony let. Někteří vědci dokonce zacházejí až tak daleko, že tvrdí, že motýli mohli mít podíl na zániku dinosaurů. Motýlí housenky prý zkonzumovali všechny rostliny a kvůli tomu začali postupně vymírat býložraví dinosauři. A z logiky věci – čím méně bylo těch býložravých, tím méně bylo i masožravých, kterým také velmi rychle docházela potrava.
Vydávají zvláštní zvuky
S většinou motýlů si moc nepopovídáte. Nevydávají téměř žádné zvuky. Výjimkou je ale lišaj smrtihlav, který je nejen obratný letec, ale i velký milovník lilkovitých rostlin a medu. V případě ohrožení začne vydávat krátké pisklavé zvuky, které se velmi podobají skřekům myší. Tato originální schopnost mu byla dána díky tomu, že má speciální zvukové vaky, ze kterých v případě nutnosti vypouští vzduch přes membránu. Když skončí v cizích spárech, prostě zapiští, což predátora často vyděsí, že kořist pustí. Právě hlučnost, velikost a samozřejmě charakteristická kresba ve tvaru lebky na hrudi z něj v minulosti udělali postrach řady lidských obydlí. Ve skutečnosti je ale pro člověka stejně neškodný jako kdejaký jiný motýl.
Jejich křídla fungují jako solární panely
Brázdit celý den vzduchem není jen tak. Je potřeba na to načerpat hodně energie, ale nejen ze sladkého nektaru. Pomůže také, když si prohřejete svaly, které jsou k létání potřeba. Proto se motýli tak rádi vystavují slunečním paprskům. Jejich křídla totiž fungují jako živé sluneční kolektory. Dokonce disponují daleko lepšími schopnostmi než kdejaké moderní solární panely. Motýlí křídla dokážou vstřebat a využít energii až 17x lépe. Nejefektivněji dokážou energii ze slunce využívat bělásci. Svá křídla rozprostírají do tvaru písmene „V,“ takže se energií nabijí až dvakrát rychleji než jiné druhy.
Z velké části zajišťují opylení
Možná se tak nemusí na první pohled zdát, ale motýli zdaleka nefungují jen jako okrasa. Vděčíme jim z velké míry za opylování rostlin. Hned po včelách jsou na druhém místě v množství květů, které zvládnou opylovat. Díky dlouhému sosáku jsou schopni proniknout do dlouhých trubkovitých květů, kam by se jiný hmyz neměl šanci dostat. Pro některé typy květů jsou dokonce jedinými možnými opylovači.
ZDROJ: https://www.suburbanexterminating.com/blog/post/10-fascinating-facts-about-butterflies/
ZDROJ obrázků: Pexels
Napiš komentář