Kde se vzaly textilní materiály? Dějiny odívání jsou dlouhé a stále se vyvíjí

Dnes už v obchodech příliš často nenajdeme oblečení z hedvábí, pravé vlny nebo kašmíru. Tyto materiály jsou dnes určeny skutečně jen pro výběrové zboží, ale v nejznámějších módních řetězcích převzaly jejich místa umělé látky a tkaniny, které jsou výrazně levnější. I přesto má dnes bavlna, vlna a hedvábí důležité místo na textilním trhu. Dříve však byla jejich role ještě daleko podstatnější a obchod s látkami představoval důležitou součást tehdejší ekonomiky.

Ještě relativně nedávno vypadal svět textilu úplně jinak než dnes. Obyvatelé starověkého Říma například nosili oděvy z vlny nebo kůže a bavlna nebo hedvábí pro ně byly exotickým a drahým zbožím z dovozu. Ještě o nějakých pár tisíciletí nazpět dokonce tyto látky vůbec nebyly známé, Jelikož nebyla doposud objevena technika tkaní látek. Právě její vynález se nerozlučně prolíná s neolitickou revolucí, jež vedla k vytvoření světa, který známe dnes.

Nahota začala vadit

Neexistují konkrétní doklady o tom, kdy se lidé začali odívat. Všichni jistě známe příběh o Adamovi a Evě, kteří si právě po snědení jablka ze stromu poznání uvědomili, že jsou nazí, a sešili si fíkové listy, aby se zahalili. To je však jen příběh, který ilustruje, že v určitém období dějin se první lidé jednoduše rozhodli, že jim nahota vadí, a začali se zahalovat. Podle některých archeologů lze tento moment řadit někdy do doby před sto tisíci lety, názory se však různí. Pravdou ale je, že první oblečení se skutečně skládalo především z přírodních materiálů jako byla kůže, kožešiny, peří nebo různé druhy trav a listů. Trvalo dlouhé desítky tisíc let, než se člověk chopil jehly a nitě a začal kusy oblečení sešívat a vytvářet tak něco, co se už skutečně mohlo dnešním oděvům podobat. Přesnou dataci ale opět neznáme. Nejstarší jehly nalezené v jihoafrické jeskyni Sibudu však pocházejí z doby okolo roku 60000 př. n. l.

Vlna, bavlna a len

Chceme-li ale hovořit skutečně o počátcích dějin látek a odívání v dnešním slova smyslu, musíme se vrátit asi do 7. tisíciletí př. n. l., kdy v oblasti tzv. úrodného půlměsíce spatřily světlo světa první tkané lněné materiály. Trvalo dalších pár tisíciletí, než se zrodily další tři textilní látky, jejichž výroba a obchod proměnily tehdejší průmysl i ekonomiku.

Do ovčích nebo mufloních kůží se lidé halili již nějaký čas, ale využívat vlnu jako oděvní materiál se začalo až zhruba před šesti tisíci lety na území dnešního Íránu. I když si vlnu spojujeme hlavně s ovcemi, poskytuje ji celá řada dalších zvířat, například kozy nebo i angorští králíci. Na všeobecném rozšíření této mimořádně hřejivé textilie měly velkou zásluhu právě nenáročné ovce. Daří se jim totiž prakticky kdekoliv a jsou velmi snadné na péči. Jejich odolnosti si všimli už staří Římané a díky nim se vlna rozšířila po celém antickém světě. Právě Římané začali zakládat velké chovy ovcí prakticky ve všech provinciích, které dobyli, a tak se výroba vlny postupně šířila celým kontinentem.

Středověký rozvoj

Zlatý věk vlny se odehrál během středověku. Na její produkci se začala specializovat řada menších evropských měst a centrem obchodu se stalo francouzské Champagne. Zde se každý rok pořádaly velké trhy zaměřené výhradně na nákup a prodej vlny a dalších výrobků z ní. V Itálii na obchodu s ní zbohatly některé významné rody z Janova, Benátek i Florencie, včetně dobře známého rodu Medicejů. Velký význam měly ovce i ve Španělsku. O tom svědčí i to, že v 16. století se mohla odrůda jehňat merino vyvážet pouze s královským souhlasem a porušení se trestalo opravdu velice přísně – smrtí.

A významu i bohatství vlny využila i Anglie. Ta se postupem času stala hlavním vývozcem tohoto artiklu. V roce 1377 zakázal král Eduard III. dovoz veškerých vlněných produktů a do Británie naopak povolal vynikající vlámské tkalce, kteří měli Britům předat své umění. Trvalo celá tři století než tento byznys na ostrovech zdomácněl, ale kolem roku 1660 představoval vývoz vlněných textilií až dvě třetiny anglického zahraničního obchodu. I proto se Britům ani trochu nezamlouvalo rychlé šíření vlněného průmyslu v Americe. Například Jiří III. Anglický v amerických koloniích obchodování se zmíněným artiklem zcela zakázal, a to pod trestem useknutí ruky. Ovce se však tajně přes moře stále pašovaly a produkce vlny v Severní Americe stále úspěšně rostla.

Dějiny bavlny

A vlna si svou pozici na trhu drží v podstatě dodnes. Prvenství jí sice sebrala univerzálnější bavlna, ale dodnes je vlna ceněným artiklem, který je oblíbený pro svou vysokou kvalitu. Mezi největší producenty vlny dnes patří Austrálie, Čína a Nový Zéland. Především merino vlna se totiž stala nedílnou součástí šatníku outdoorových nadšenců. Má skvělé vlastnosti, i když je vlhká, a trvá několik dní, než ji pohltí nepříjemný odér.

Všem dobře známý rok 1492 jistě evokuje objevení Ameriky. Podstatný je však nejen pro geografii, ale také pro textilní průmysl. Kryštof Kolumbus tehdy přistál u břehů jednoho z dnešních Bahamských ostrovů a pojmenoval jej San Salvador. Nalezl tam nejen plodnou zemi, ale také domorodce oděné do bavlněných tkanin, což jej ještě více ubezpečilo v tom, že doplul do Indie, kde měla bavlna dlouhou historii. A tak se bavlna začala postupně dostávat do hry. Evropští tkalci ve středověku bavlnu sice znali, ale pro výrobu oděvů se příliš nepoužívala. V té době byl příhodnější plodinou len, který se na starý kontinent dostal z Blízkého východu a jehož rostliny se dokázaly uchytit i v chladnějších evropských podmínkách. Bavlna se začala dostávat do popředí až ve 12. století, kdy látku přivezli do Itálie arabští obchodníci. Stále se však jednalo spíš o exotickou záležitost, která rozhodně nebyla široce dostupná a užívaná.

Motor průmyslové revoluce

Obliba bavlny začala stoupat poté, co se v polovině 14. století začal v evropských dílnách uplatňovat kolovrat. Nebyl to zcela nový vynález – kolovrat byl znám již v oblasti Indie a Číny. Jeho užití se v té době ale rozšířilo po Evropě, což výrazně ulehčilo zapracování bavlny a umožnilo její rozvoj. Popularita bavlny rostla i za renesance a osvícenství. Jak je ale možné, že je dnes bavlna vlastně nejpopulárnější textilií? Za vzestupem bavlny na úsvitu průmyslové revoluce koncem 17. století stál fakt, že mnozí příslušníci britské střední třídy toužili po praktických oděvech, které se daly barvit a také snadno prát. A bavlna dokázala tyto požadavky uspokojit nejlépe. Výrobu výrazně ulehčil například vodou poháněný spřádací stroj patentovaný roku 1769, který vyráběl bavlněné nitě. Jeho vynálezce Richard Arkwright na textilním průmyslu postavil celý svůj byznys. Založil několik fabrik a jako jeden z prvních tam začal uplatňovat tovární systém výroby. Jeho podniky odstartovaly průmyslovou revoluci, ale také se staly synonymem otřesných pracovních podmínek. Běžné byly osmnáctihodinové směny, dětská práce i nízké mzdy.

Bavlnová velmoc

A o nic lepší nebyla situace ani na americkém kontinentu. Práci tam zajišťovali otroci, se kterými bylo zacházeno snad ještě hůře. Roku 1793 tam rodák z Massachusetts Eli Whitney představil stroj na odzrňování bavlny. Jednalo se o velice užitečnou novinku, která umožňovala snadné oddělení vláken od semen a znamenala zásadní mezník v průmyslové revoluci. Bavlnu bylo možné zpracovávat až desetkrát rychleji a z otrokářského Jihu se stala bavlnářská mocnost. Do poloviny 18. století vyráběla Amerika téměř milion tun bavlny ročně. V roce 1860 už se na jihu Spojených států vyrábělo na 80 % britské bavlny, což pokrývalo dvě třetiny světové produkce. Výnosný obchod ale ukončila americká občanská válka, po níž se hlavní produkce bavlny přesunula do britských koloniálních držav – Indie a Egypta.

Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *