Pandemií, které zabíjely po desítkách milionů, nebylo málo. Některé nemoci se doposud nepodařilo vymýtit

Koronavirus byl Světovou zdravotnickou organizací označen za pandemii. Za pandemii se považuje epidemie obrovského rozsahu, která zasahuje několik kontinentů. Jde také o šíření nemoci nad rámec toho, co by se za normálních okolností dalo v daných zeměpisných oblastech očekávat. Asi všichni cítíme tlak a tíhu současné situace a i vyjádření povolaných orgánů rozhodně nedávají důvod, proč nebrat riziko smrtelně vážně. Je ale pravdou, že lidská historie zaznamenala hned několik vln celosvětové nákazy, které ve své době děsily, a hlavně zabíjely. Jaké to byly?

Mezi nejobávanější epidemie lidských dějin patří bezpochyby cholera, mor, neštovice a chřipka, jejichž útoky hubily lidi napříč světadíly. Například takové neštovice zabily během 12 tisíc let své existence 300 až 500 milionů lidí.

AIDS, strašák 20. století

Virus HIV, který vyvolává smrtelnou nemoc AIDS, byl poprvé identifikován v Demokratické republice Kongo v roce 1976. Masové rozšíření nemoci ale přišlo až o 5 let později, kdy se skutečně dá hovořit o globální pandemii. Tato zákeřná nemoc zabila více než 36 milionů lidí. A hrozí doteď. V současnosti žije s HIV 31 až 35 milionů lidí, nemoc je však prozatím nevyléčitelná a podáváná léků vede pouze ke zpomalení progresu. U obyvatel subsaharské Afriky je nakaženo až 5 procent celkové populace. V takových oblastech je navíc léčba velmi málo dostupná a nemocní rychle chorobě podléhají. Díky vývoji nových způsobů léčby je umožněno řadě nakažených vést produktivní život. Mezi lety 2005 a 2012 se roční počet úmrtí na tuto chorobu globálně snížil z 2,2 milionu na 1,6 milionu, což je rozhodně povzbudivé číslo.

Černá smrt hrozila ve středověku

Dýmějový mor udeřil na svět opakovaně a zejména pro středověk je symbolem hrozné smrti. Jedna z nejhorších epidemií moru udeřila na Evropu, Afriku a Asii v letech 1346 až 1353, kdy zabila 75 milionů až 200 milionů lidí. Tehdejší počet obyvatel byl výrazně nižší než je dnes, a proto byly takové ztráty opravdu likvidační a na celkovém počtu obyvatelstva planety byl takový úbytek znát. Mor se rozšířil z Asie z nakažených blech, kteří přežívaly v kožichu krys. Ty se ve středověkých přístavech množily ohromnou rychlostí a nemoc velmi rychle přenášely dál. K počtu přímých obětí je nutné bohužel připočíst další tisíce mrtvých (zejména Židů) kvůli pogromech, k nimž docházelo v důsledku paniky a davové hysterie. Černá smrt však nebyla typická pouze pro středověk. Tato zákeřná nemoc byla známá už i ve starověku. Takzvaný justiniánský mor zabil v letech 541 a 542 asi 25 milionů lidí. Tato pandemie zlikvidovala až čtvrtinu populace východního Středomoří a zničila město Konstantinopol.

Španělská chřipka zaútočila po válce

Jako by světová válka nestačila, krátce po ní, v letech 1918-1920, propukla epidemie zákeřné chřipky. Rošířila se po celém světě a infikovala třetinu tehdejší světové populace. Z 500 milionů lidí nakažených umíralo 10 až 20 procent, přičemž po prvních 25 týdnech zemřelo až 25 milionů lidí. Celkově se odhaduje, že chřipka zabila 20 až 50 milionů. Španělská chřipka zasáhla i Československo – koncem října 1918 bylo v Praze zaznamenáno kolem tisíce zemřelých. Epidemie z počátku století se lišila od jiných chřipkových nákaz především tím, že zatímco dříve chřipka zabíjela spíš oslabené populační skupiny, nyní zabíjela i zcela zdravé a mladí lidi. Důvodem byl pravděpodobně tzv. efekt cytokinové bouře – virus vyvolával natolik přehnanou reakci imunitního systému, že více umírali lidé, jejichž imunitní systém byl silný. Jak ale takový virus vlastně vznikl? Pravděpodobně se přenesl z ptáků, podobně jako virus ptačí chřipky.

Epidemie se vznešeným jménem

Jako epidemie Antoninus či epidemie Galénova se označuje neznámá nákaza, která zasáhla Malou Asii, Egypt, Řecko a Itálii přibližně v letech 165 až 168 našeho letopočtu. Dnes se věří, že šlo o epidemii neštovic nebo spalniček, ale skutečný původ infekce je neznámý. Je ale jisté, že nemoc přivezli do starověkého Říma vojáci římských legií, kteří se kolem roku 165 vraceli z tažení v Mezopotámii. Tato nemoc zabila na 5 milionů lidí a zcela zlikvidovala římskou armádu. Pro impérium to byla rána, ze které se dlouho vzpamatovávalo.

19. století ohrožení cholerou

Cholera je závažné a silně infekční průjmové onemocnění. Podobně jako mor se během lidské historie několikrát vracela a mutovala, takže lze hovořit o několika cholerových pandemiích. Jedna z nejhorších ale propukla v 19. století. Trvala od roku 1852 do roku 1860. Všechny pandemie přišly do Evropy i zbytku světa z Asie. Poprvé se nemoc nejspíše objevila v deltě řeky Ganga, odkud se velice rychle šířila přes Asii a Rusko do Evropy a dále do Severní Ameriky i Afriky. Krize trvala přes osm let a vyžádala si život více než milionu lidí. S šířením nemoci je spojován také začátek datového výzkumu a datové analýzy, kterou provedl britský lékař John Snow. Jeho cílem bylo mapovat výskyt jednotlivých případů nemoci, aby zjistil, jak se nemoc šíří. Podařilo se mu identifikovat jako hlavní zdroj nákazy kontaminovanou vodu ve studních. Choleru se dodnes nepodařilo zcela vymýtit. Během 90. let 20. století se objevily další pandemie. V roce 1991 zasáhla nemoc Bengál, v roce 2010 se další epidemie objevila na Haiti a od roku 2015 řádí slabší forma nemoci i v Iráku. Dodnes tedy existuje riziko, že se nemoc opět rozšíří – a to zejména v oblastech s nízkou úrovní hygieny.

Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *