Kriminalistické záhady táhnou a fascinují i dlouhá léta poté, co je vyšetřovatelé uzavřou. I to je případ únosce letadla Danyho Coopera – tajemného muže, který unesl dopravní letadlo a výměnou za rukojmí si vymohl částku 200 tisíc dolarů. Posléze se však nadobro ztratil a policie jej nikdy nemohla postavit před spravedlnost.
Případ se odehrál již v roce 1971, ale teprve před čtyřmi lety byl oficiálně uzavřen i ze strany policie. Vyšetřování bylo ukončeno s tím, že o případu pravděpodobně po tak dlouhé době nebude možné zjistit žádné další informace. Podle FBI však bylo vyšetřování případu D.B. Coopera jedním z nejtěžších v celé její historii. Během dlouhých let dostávali nejrůznější tipy, ale většina z nich končila ve slepých uličkách. Případ tedy zůstává stále nevyřešen a nejspíš to tak i zůstane.
Co se vlastně stalo?
Příběh únosu boeingu společnosti Northwest Orient započal dne 24. listopadu 1971. Toho dne si v Portlandu zakoupil jednosměrnou letenku do Seattlu nevýrazný muž ve věku okolo pětačtyřiceti let nesoucí jméno Dan Cooper. Letadlo dle plánu odstartovalo, ale již krátce po opuštění letiště se ukázalo, že Dan Cooper nenastoupil s dobrými úmysly. Vyhlédl si jednu z letušek, Florence Schaffnerovou, a do ruky ji strčil vzkaz načmáraný na kusu papíru. Pohledná dívka se však domnívala, že ji tímto způsobem pouze předával své číslo a papírku nevěnovala větší pozornost.
To ale Coopera nevyvedlo z míry a odhodlaně k letušce promluvil s tím, že by si vzkaz měla urychleně přečíst, protože u sebe má bombu. Vyděšená letuška ho samozřejmě uposlechla a na vzkazu si přečetla: „V kufříku mám bombu, hodlám ji použít, pokud to bude potřeba. Sedněte si vedle mě. Jde o únos.“
Výkupné za rukojmí
Letuška také zjistila, že Cooper požaduje výkupné ve výši 200 tisíc dolarů a čtveřici padáků. Předání peněz i padáků se mělo uskutečnit na letišti v Seattlu. Schaffnerová požadavky tlumočila pilotovi, který kontaktoval řídící věž na seattleském letišti. Případ okamžitě převzala FBI a začala situaci řešit.
Letuška se také snažila zjistit, zda je bomba skutečná, a Cooper ji ochotně ukázal kufřík plný drátů a předmětů, které připomínaly nálože. Na zemi FBI mezitím připravovala vyplacení výkupného. Jak už bývá dobrým zvykem, Cooper měl dostat bankovky, které by se daly později dobře identifikovat. Byly mu tedy nachystány pouze peníze vytištěné v roce 1969, jejichž sériové číslo začínalo písmenem L. Tyto bankovky byly agenty také jedna po druhé vyfotografovány.
Skok do neznáma
Cooper se mezitím choval zcela klidně, působil mile a ohleduplně. V 17:39 letoun dosedl na plochu letiště v Seattlu a Cooper vydal rozkaz, aby stroj zastavil v odlehlé části letiště. Po několika minutách byly do letadla dopraveny peníze i padáky přesně tak, jak si únosce přál. Cooper následně propustil všech 36 cestujících a letušku Schaffnerovou. Oba piloti, technik a další letuška však museli zůstat na palubě. Cooper přikázal doplnit palivo a donutil pilota opětovně vzlétnout. Měl svůj plán totiž pečlivě připravený a promyšlený. Pilot obdržel přesné instrukce – měl letět ve výšce 3 000 metrů minimální možnou rychlostí. Díky tomu, že letoun nebyl natlakovaný, mohl únosce snadno otevřít dveře kabiny. Během pár minut se Cooper s padákem na zádech ztratil kdesi u pobřeží státu Washington.
Letadlo následně bezpečně přistálo a na palubu se nahrnuli policisté a agenti FBI. Jediné, co chybělo, byl Cooperův kufřík s výbušninou, dva padáky a výkupné. Stovky policistů i dobrovolníků se pustili do pátrání v oblasti, kde Cooper mohl dopadnout. Pátrání trvalo přes dva týdny, bohužel ale bez výsledku. Nepodařilo se najít žádné stopy, ani podezřelé.
Nepolapitelný nebo mrtvý?
Jediná naděje na odhalení únosce tedy spočívala v označených bankovkách. I přes několik tipů se však dlouho žádná bankovka neobjevila. Až v roce 1980 našel osmiletý chlapec 8 km severozápadně od Vancouveru rozkládající se dvacetidolarové bankovky, jejichž sériová čísla odpovídala těm, které si odnesl Cooper. Policisté a vyšetřovatelé tedy přišli se závěrem, že únosce zřejmě při seskoku zemřel, protože jinak by na místě jistě nezanechal velkou část svého výkupného. Po dalších několik let se v případu nic nedělo. Až v roce 2011 jeden ze svědků uvedl, že Coopera znal a že je již 11 let po smrti, ale ani tato informace nepřinesla definitivní rozuzlení případu a objasněné celé záhady. Dodnes se nepodařilo přijít s žádnými dalšími fakty, které by poodhalily, jak to se záhadným únoscem dopadlo a kdo to vlastně byl. Příběh Dana Coopera tedy nesjpíš navždy zůstane nevyřešenou záhadou.
Napiš komentář