Největší geoglyf světa najdeme v Rusku. Jeho stáří se odhaduje až na 4000 let př.n.l.

Geoglyfy jsou velké obrazce, které jsou pozorovatelné pouze ze vzduchu. Nejznámějšími geoglyfy jsou nejspíše ty ležící na planině Nazca v jižním Peru, které vznikly odstraněním tmavšího vulkanického povrchu. V Amazonii jich ale najdeme ještě více, a dokonce i staršího data. Dále je můžeme najít i v západní Austrálii, v USA, Skandinávii nebo na Islandu. Nejstarší a zřejmě i největší geoglyf na světě se ale nachází v Rusku. Objeven byl jen díky satelitním snímkům z vesmíru a jde o největší figurální kresbu na zemském povrchu. Vznikla zhruba před 2 až 4 tisíci lety.

Ohromné umělecké dílo

Tento mohutný geoglyf byl vlastně odhalen docela náhodou. Objevil jej nadšený amatér Alexander Šestakov, který si všiml určitých anomálií v zemi při procházce národním parkem Zjuratkul na Urale. Když si pak doma oblast prohlédl na satelitních snímcích, s údivem zjistil, že se mu před očima rýsuje obří geoglyf znázorňující zvíře. Na obrazci lze jasně odhalit čtyři nohy, dva parohy a protáhlý čenich. Na první pohled lze tedy usoudit, že by obrazec mohl představovat losa. Geoglyf se ukrývá nedaleko Zjuratkulského jezera, v nadmořské výšce 860 m. Nejpodivuhodnější je ovšem jeho velikost. Na délku měří 218 m, na šířku 195 m a v úhlopříčce se táhne do vzdálenosti 275 m. Jde tak o jeden z největších, ne-li největší, geoglyf na Zemi. 

Výzkum ohromného obrazce po jeho objevení převzal tým odborníků pod vedením badatele Stanislava Grigorjeva z Institutu čeljabinské historie a archeologie. Ukázalo se, že strukturu tvoří kameny vyskládané do příkopů o šířce 5–10 m, vyhloubených 30–40 cm pod povrch. Zajímavá jsou rovněž obří kopyta vyplněná směsí zeminy a rozdrceného kamení. Právě tato místa vědce zaujala nejvíce, kdysi se zde totiž mohlo nacházet i něco dalšího. Podle pozůstatků zdí existovaly zřejmě v místě kopyt a hlavy průchody.

Svědek dávné minulosti

Kameny nyní pokrývá tmavá patina, dřív však bývaly světlejší, a tudíž dobře viditelné i z okolí. Hlavním vodítkem k určení stáří a snad i účelu dávného díla se pro vědce staly zejména nástroje nalezené v okolí. Vědcům se podařilo objevit jich celkem 155, dosahovaly různé velikosti a posloužily k hloubení jam i k opracování kamene tzv. štípanou technikou. Jejich odhadované stáří je 4000 – 2000 př. n. l. a podle toho se datuje i celkové stáří geoglyfu. Další podrobnosti objasní až výsledky probíhajícího výzkumu, který se mimo jiné opírá o analýzu tamních prehistorických pylových zrn.

Vzhledem k tomu, že byl obrazec vytvořen v místě s poměrně nízkým sklonem, bylo jej možné tenkrát vidět z vrcholu hřebene Zjuraktul, kde byla zřejmě umístěna vyhlídková plošina. Umělecké dílo tedy bylo možné obdivovat i bez možnosti vyletět do vzduchu. Ačkoli se obrazec podobá proslulým geoglyfům na planině Nazca nebo Bílému koni v Oxfordshire, podle vědců s nimi nesouvisí. Jeho styl spíš odpovídá petroglyfům nalezeným ve Finsku.

Tvůrci ohromného díla

Právě nástroje tvoří cenné vodítko i k odpovědi na otázku, kým byl geoglyf vlastně vytvořen. Nástroje měly různou velikost i váhu, a to nejspíš směřuje k tomu, že na výstavbě tohoto obrazce se podílela celá komunita, včetně žen a dětí. V případě dětí se však prý v žádném případě nejednalo o nějakou otrockou práci. Ti nejmenší se podle něj takto zapojili do společného sdílení hodnot a budování něčeho významného. Geoglyfy mohly být symbolem soudržnosti a společenského života.

Faktem je, že na tomto teritoriu žili v době neolitu a eneolitu lovci a rybáři. Dříve se ale nemyslelo, že by tito lidí tvořili velká společenství se společným vedením nebo hodnotami. vědce překvapil i nález dvou starodávných ohnišť na místě obrazce, které byly jen jednou jedinkrát použity a zřejmě sloužily k nějakému významnému rituálu. Významy geoglyfů jsou nicméně doposud obestřeny záhadou a podobně jako u jiných pravěkých staveb se můžeme o jejich účelu jen dohadovat.